Poslanci umetají cestu neprůhlednému systému kontroly
Jen málo témat dráždí evropskou veřejnost tak jako pěstování geneticky upravených plodin. Zatímco Amerika je chrlí ve velkém, v Evropě převládá skepse. Český zákon už třetí rok umožňuje, aby se veřejnost účastnila rozhodování o šlechtění i o komerčním využívání geneticky modifikovaných organismů (GMO). Poslanci Jaroslav Pešán (ODS) a Marian Bielesz (US-DEU) se ale v chystané novele zákona snaží veřejnost z řízení vyloučit a informace o GMO co nejvíc zamlžit tím, že jejich poskytování by bylo podmíněno „oprávněným zájmem žadatele“.
Dosavadní napětí mezi zastánci biotechnologií a jejich odpůrci především v řadách ekologických nevládních organizací ovšem už dávno v Evropě přerostlo v obchodní válku mezi producenty GMO, jako je Monsanto, a většinou obchodních řetězců, které nabízejí plné regály nekontroverzních produktů „GMO free“. Neboť manažeři řetězců si dobře spočítali, co upřednostňují evropští zákazníci. Zprvu převážně etický, posléze obchodní problém se však v posledním roce stal i citlivým problémem politickým.
Zametači obchodních chodníků.
Proč se poslanci stran, které mají demokracii v názvu, stávají lobbisty proti demokratickým prvkům v zákonech, se můžeme jen domýšlet. „Zeptejte se Monsanta, jak mu Greenpeace komplikují schvalování geneticky modifikovaných plodin,“ vyzývá Pešán. „Ve svém návrhu jsem jen z procesu schvalování vyeliminoval občanská sdružení, aby rozhodovali odborníci. Občané přece mají právo se vyjádřit, když se o řízení dočtou na úřední desce. Každý může do třiceti dnů zaslat své nesouhlasné vyjádření a ministerstvo pak musí zajistit veřejné projednání. Účast občanských sdružení na schvalování je vůči evropským směrnicím nadstandardní. Nikdo je nevolil a já jsem pro zastupitelskou demokracii,“ horuje Pešán pro svůj návrh.
Naopak podporu účasti veřejnosti v řízeních podle zákona o geneticky modifikovaných organismech odsouhlasil svým poslancům republikový výbor US-DEU. Spolupředkladatel novely Marian Bielesz se tím ocitl ve dvojím ohni. Zamést chodníček snadnějšímu schvalování geneticky upravených plodin, na němž mají zájem silné produkční firmy, nebo se přimknout k principu předběžné opatrnosti a účasti veřejnosti, za niž se staví jeho vlastní strana?
Ohrožený lidský druh.
Neprojdou-li na nadcházející schůzi Poslanecké směmovny tyto extrémní pozměňovací návrhy, budou se zákonem takřka všichni spokojeni, od Monsanta po Greenpeace. V ohrožení se však ocitnou zemědělci, zaprvé ekologičtí sedláci. Jejich postavení je zcela bezvýchodné. Ve svých produktech nesmějí mít ani stopu po genetickém inženýrství. Jenže GMO létá v podobě obilného pylu vzduchem a nikdo neví, kdy mu spadne na pole. Tito producenti dokonce ani nemají šanci dozvědět se, která z plodin je pro ně riziková, protože pěstitelům GMO vznikne ohlašovací povinnost až příští rok v únoru, na což už nemá potrefený zemědělec šanci zareagovat.
Aby ekologický zemědělec žil ve stálém strachu, že se mu jeho obyčejná kukuřice náhodou spráší s vysoce sofistikovanou, která sama požírá své škůdce. Hrozí obrovská pokuta nebo ztráta licence, protože ekologičtí zemědělci jsou na sebe přísní. Jinak by v tlaku konvenčních, a teď dokonce i geneticky modifikovaných sousedů vyhynuli na kompromisy.
Jenže ohroženi jsou i konvenční zemědělci, protože by sprášením své úrody mohli přijít o možnost zásobovat supermarkety, nabízející svým zákazníkům „GMO free“ potraviny. Když se sousedé - zákon nezákon - spolu nedohodnou, může být zle.
Roman Rozsypal z Poradenské služby Kontroly ekologického zemědělství varuje, že jsou země, kde už takový kolaps nastal. „V Kanadě je geneticky modifikovaná řepka vyseta na takové výměře, že ji kvůli kontaminaci už není možné pěstovat ekologicky. Kanadští ekozemědělci zvažují možnost podat žalobu na biotechnologické firmy, že způsobily zhroucení trhu s bioprodukty,“ uvádí Rozsypal. A dodává: „Jestli se kanadským farmářům nepodaří prosadit moratorium na šíření geneticky modifikované pšenice, budou muset své ekologické farmy zavřít.“
Genetické fauly.
Ještě jsme u nás komerčně nevyprodukovali ani jedno geneticky upravené zrníčko, přesto vstup GM potravin a krmiv na náš trh způsobil naprostý kolaps systému. V čtyřiceti náhodně vybraných vzorcích dovážených konvenčních plodin a výrobků objevil Kontrolní a zkušební ústav zemědělský třicet geneticky modifikovaných. Dovozci nerespektují zákon o značení GMO, a ohrožují tím své zákazníky. Když to sní člověk, nic dramatického se nestane. Když to však sežere zvíře, může mít chovatel velký problém, protože jeho maso neobstojí před „GMO fre“ kontrolou.
Byly už zachyceny i tři pokusy oklamat Kontrolu ekologického zemědělství. V dovezeném krmivu byly namlety GM plodiny. Také v sójovém mléku, jež směřovalo na trh s biopotravinami, byly zaregistrovány cizí geny.
A přitom by se zdálo, že nic nebylo přijato s takovým konsensem, jako značení GMO. Na evropské požadavky značení s pochopením přistoupily i biotechnologické firmy, které mají ve své americké domovině absolutní volnost. A přestože u nás značení hlídají hned tři zákonné normy, je tu vlastně volnost taky, protože je málokdo dodržuje.
Zákon o GMO už třetím rokem hlídá plodiny až do okamžiku, kdy ztratí schopnost rozmnožování. Jakmile se zrníčka namelou a je z nich mouka, určuje povinnost značení vyhláška ministerstva zemědělství o potravinách. Když je z obilí šrot, řídí se značení zákonem o krmivech. I tomu poslednímu zákazníkovi musí být zřejmé, že má co do činění s produktem genetického inženýrství.
Nežádoucí GM pýr.
Každý člověk už požil nepřeberné množství utajených GM plodin – a žijeme. Není znám jediný případ, že by někdo kvůli modifikovaným potravinám onemocněl. Kdo mluví o nebezpečí GM potravin pro lidské zdraví, vymýšlí si a přehání. Jestliže budeme přistupovat k volbě GMO potravin sobecky jen z hlediska vlastní tělesné stránky, nemusíme se o žádné značení starat.
Příroda však na rozdíl od nás možnost volby nemá. A navzdory ujištěním genetických inženýrů, že zrod superplevelů, odolnějších než vysévaní genetičtí mutanti, je nesmysl, je třeba mít se na pozoru. „Velkým rizikem je na příklad modifikovaná řepka,“ upozorňuje František Krahulec, vědec z Botanického ústavu České akademie věd, a vysvětluje: „Dozrává nestejně, takže mnoho semen se při sklizni vydrolí. Zůstanou na poli nebo v příkopech a tam se mohou zkřížit z blízkými příbuznými.“
Stejně rizikovými plodinami by podle Krahulce mohla být GM pšenice a ječmen. Obě obilniny mají schopnost křížit se s jedním druhem pýrů. Ten je víceletou bylinou, takže brzy by se na kraji pole vytvořila kolonie. Až by se ten pýr zkřížil s pýrem plazivým, mohl by nastat i ekonomicky nákladný problém.
Botanik Krahulec si je jist, že princip předběžné opatrnosti vůči GM plodinám je plně na místě. A měl by se promítnout i do zákona, který se právě bude schvalovat.
(box)
Pojištěné geny
Britským zemědělcům ze sdružení FARM se podařilo rozproudit diskusi, jestli jim budou pojišťovny krýt rizika z pěstování geneticky upravených plodin. Překvapení pojišťovníci zareagovali odmítnutím. A to jak těm, kteří GM plodiny pěstují, tak druhým, jejichž úroda může být genetickou kontaminací poškozena. Mluvčí Asociace britských pojišťoven však roztrpčené sedláky vyzval, aby přestali panikařit, že pojišťovny jistě budou rizika krýt, ale až je dostatečně poznají.
Zato u nás je situace přehledná – naše pojišťovny zatím nemíní rozlišovat, jakého původu je osivo. Všem pojistí plochu na výnos, jak odpověděl Václav Bálek z České pojišťovny a takřka shodně Renáta Werliková z pojišťovny Generali. Ani jeden z těchto dvou pojišťovacích ústavů však nemíní pojišťovat rizika genové kontaminace, vzniklé přenosem z jiných polí.
V Hasičské vzájemné pojišťovně se podle slov mluvčího Tomáše Fomenka snaží tuto problematiku vyřešit, ale ještě nedospěli k žádnému závěru. Pojištovat zemědělce je zřejmě
obecně obtížné, jak vyplývá z Fomenkova sdělení: „Hasičská vzájemná pojišťovna je ústavem, který tradičně kryje zemědělská rizika, jejich aktuální rentabilita je velmi diskutabilní a zvláště rizikovost produktů, která zahrnují rizika zemědělských plodin a stád, je vysoká.“ Není divu, že ČSOB Pojišťovna zemědělské pojištění opouští a Pojišťovna České spořitelny pojišťuje jen své vybrané klienty. Ústavy jako Allianz, Kooperativa či Uniqa zemědělské pojištění vůbec nemají.
