(EURO 47/2003)
Kdo se skutečně seznámí s návrhem zákona, dočte se že každý může ministerstvu podat námitky, připomínky a návrhy k rozhodnutí, a jsou-li podstatné, je ministerstvo povinné organizovat veřejné slyšení. Pokud je to nedemokratické, nutno obrátit kritiku do Bruselu, protože takto to zní ve směrnicích. Autor článku považuje zřejmě za vrchol demokracie, když ve správním řízení „účast české veřejnosti“ zastupuje Holanďan, který neumí česky a žádá jednání v angličtině. Tak je tomu totiž podle současného zákona. To je však osobní věc autora.
Jiná věc je zamlčování a zkreslování skutečností. Podle autora ekologičtí zemědělci „ve svých výrobcích nesmějí mít ani stopu po genetickém inženýrství“. To je výmysl. Žádný předpis toto nestanovuje. Směrnice EU a český zákon pouze zakazují používat plodin touto technikou vyvinutých. Jako například nesmí ekologický zemědělec používat sole olova. Přesto například jeho ovesné vločky smí podle vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 298/1997 Sb. obsahovat až 0,1 mg Pb/kg. Zákaz používání není tedy totéž co nulový limit obsahu.
Když seriozní novinář o limitu obsahu chce psát, měl by vycházet ze směrodatných pramenů. Tím je Úřední věstník EU (Official Journal of the European Union), konkrétně částka L 189/36 ze dne 29. 7. 2003, který zveřejňuje (dostupné snadno na internetu) Doporučení Komise ze 23. června 2003. Tam se v odstavci 2.2.3 jasně praví, že limity obsahu GMO pro ekologické zemědělce nebyly dosud stanoveny a stanovují se shodně s běžnými zemědělci. To znamená 0,9 procenta nezáměrné příměsi. Taková je skutečnost a odpovědný novinář, než o tomto tématu začne psát, měl by se s ní seznámit. Pravda, jeho styl by potom nemohl mít onu katastrofickou bulvární údernost. Jde o to, zda ta je cílem vašeho časopisu, který má seriozní pověst.
Prof. Jaroslav Drobník, Biotrin
(j.drobnik@atlas.cz)
Vyjádření redakce Čeští ekologičtí zemědělci nedostávají svoji certifikaci od Biotrinu či od profesora Drobníka, shovívavého ke GMO, ale od instituce nazývané Kontrola ekologického zemědělství (KEZ). Ta se řídí nařízením Rady Evropských společenství a domácím zákonem o ekologickém zemědělství a patří mezi 30 světově uznávaných certifikačních organizací, jež dbají na dodržování standardů Mezinárodní federace hnutí ekologického zemědělství (IFOAM). Jedním z nich je nulová přítomnost GMO. Není to tedy novinářský výmysl, jak se snaží veřejnosti namluvit profesor Drobník, ale pravda. „Garantujeme spotřebiteli nulovou hodnotu GMO,“ říká ředitel KEZ Jan Dvorský, „proto aktivně vyhledáváme každou stopu, včetně nahodilých kontaminací. To nejmenší, co může ekozemědělce postihnout, je finanční ztráta, že se z bioproduktu stane lacinější konvenční plodina.“ Proti vědomému porušení uplatní KEZ pokuty, nebo dokonce odejme licenci. I odpovědný profesor by se měl seznámit se skutečností, zejména než začne neoprávněně kárat. To by ovšem sám Jaroslav Drobník musel vědět, čí je. Jako emeritní profesor, když se to hodí, vystupuje jako nezávislý vědec, zejména má-li radit ministrům. Když je to potřeba, „závisle“ radí komerčním firmám, možná zdarma. Na půdě občanského sdružení Biotrin (viz www.biotrin.cz) ovšem nezapře, že je zakládal pro potřeby agentury public relations na podporu GMO. A tak se s námi novináři pokouší i o „katastrofickou bulvární údernost“. Tajemnicí GMO komise ministra životního prostředí, jejímž je profesor Drobník respektovaným „guru“, je jeho dcera Zuzana Doubková. To je ovšem ten nejmenší střet zájmů, který mne v souvislosti s činnostmi pana profesora napadá. Právě proto by v komisích a poradních orgánech měli dostat slovo i na GMO nezávislí vědci a jiná občanská sdružení než Biotrin. Nedivím se ovšem, že právě tohle Jaroslavu Drobníkovi nejvíc vadí. Čestmír Klos
