Zhodnocení a prognózy strukturálních změn

Z manažerské studie plyne, že mezi šesti zkoumanými zeměmi existují významné rozdíly

Permanentní strukturální změny se stávají realitou a pro Českou republiku a další země střední a východní Evropy (CEE) to platí dvojnásobně. Sotva jsme se dostali z transformační fáze, jsme vystaveni globálním vlivům. Zrychlující se přesuny výroby a kapitálu jsou každodenním jevem a i přes informační revoluci lze jen velmi obtížně odhadovat ekonomický vývoj. Rámcové podmínky pro podnikání doznávají zásadních změn. To jsou závěry první části rozsáhlé studie „CEE 2016 - vize top manažerů“ poradenské společnosti Roland Berger Strategy Consultants. Tato studie zahrnuje šest zemí ze CEE a prostřednictvím interview s téměř 150 top manažery z této oblasti detailně mapuje výhled v regionu v příštích deseti letech. Týdeník EURO přináší závěry studie v sérii tematicky zaměřených článků.

Společnosti působící v prostoru CEE si dobře uvědomují, že následujících deset let bude v důsledku probíhajících změn nesmírně náročných. Udržet rychlý hospodářský růst, který ještě posílil po vstupu deseti nových zemí do Evropské unie, bude bez přizpůsobení se novým podmínkám velmi obtížné. „V ekonomikách vyznačujících se vysokým stupněm nejistoty je častým jevem, že vize hospodářských lídrů se stávají sebenaplňujícím proroctvím,“ říká Constantin Kinský, Managing Partner pražské kanceláře společnosti Roland Berger. A dodává: „To bylo také jedním ze záměrů naší studie, analyzovat názory těch lidí na budoucnost, kteří ji v naší zemi budou spoluutvářet.“ Kinský zároveň odkazuje na závěry studie, které naznačují zajímavé rozdíly ve vnímání současné a budoucí situace manažery v jednotlivých zemích.

Optimistická očekávání.

Rozšířená unie je vnímána pozitivněji než bývalá „patnáctka“ a nové členské státy EU jednoznačně představují pozitivní růstový element. Hodnocení vlastní země se rovněž liší, což lze ovšem do značné míry přisoudit ekonomickému cyklu a politické situaci. Téměř všichni manažeři jsou však zajedno ohledně situace jejich vlastní společnosti. V tom jsou rozdíly mezi zeměmi minimální. „Rozdíly v názorech na vývoj v EU 15 a v EU 25 ukazují, že ani v horizontu deseti let ještě nebude úplně ukončen proces konvergence k vyspělým ekonomikám západní Evropy. Státy CEE si tak uchovají své specifikum. A s ním i rychlejší růstový náboj, který bude vrcholit v roce 2010. Po tomto roce bude tempo růstu zpomalovat, ale i nadále se bude držet nad úrovní západoevropských ekonomik o jeden až dva procentní body. Roland Berger dokonce očekává průměrný růst HDP tohoto regionu v období 2006 až 2016 v průměru na úrovni čtyř procent. To převyšuje průměrný prognózovaný růst HDP dle statistiky Evropské komise (EK) o 0,8 procenta,“ předpovídá Kinský.

Ekonomická aktivita a pracovní místa.

Po propadu produkce v devadesátých letech a následné nutné restrukturalizaci se země CEE staly velmi lákavou lokalitou pro přímé zahraniční investice a především pro „greenfield“ a „brownfield“ projekty. „Tento vývoj za daných okolností nijak nepřekvapuje. Podnikatelské prostředí se díky vstupu do EU postupně přibližuje evropské úrovni, což je v kombinaci s výhodou nižších mezd a srovnatelné kvalifikace pracovníků pro zahraniční firmy velmi lákavé. Příliv investic tak bude pokračovat. Čeští manažeři přitom očekávají, že co do objemu hospodářské aktivity či investic se bude v následujících letech nejrychleji vyvíjet výroba. Na nás už pak bude, abychom se orientovali na výrobu náročnější, s vyšší přidanou hodnotou a s moderními technologiemi,“ vysvětluje Kinský. Díky úspěšné restrukturalizaci, zvyšování produktivity práce a konsolidaci v mnoha odvětvích nelze od přílivu zahraničních investic a ekonomického růstu očekávat masivnější tvorbu pracovních míst, zejména v oblasti průmyslu a infrastruktury. Poroste-li počet pracovních míst, pak především díky malým a středním podnikům, které mohou více než kompenzovat úbytky způsobené automatizací ve velkých společnostech. „Výsledek je jasný. Ekonomická aktivita poroste, ale počet pracovních míst by měl stagnovat, nebo dokonce klesat,“ říká Ján Fabián, Senior Project Manager Roland Berger a spoluautor studie.

Domácí trhy v kontextu CEE.

Vliv ekonomické integrace na propojení národních trhů a ekonomik je nesporný, což potvrzují i závěry zmíněné studie. Ze srovnání jednotlivých zemí vyplývá, že s postupnou integrací do Evropy relativně klesá význam domácích trhů a roste význam CEE, respektive Evropské unie. V současné době hodnotí všichni manažeři kromě rakouských vazby na domácí ekonomiku jako silnější než ty na EU 25. V České republice jsou vazby na EU 25 hodnoceny jako poměrně silné, jen nepatrně pod úrovní Rakouska. „Manažeři ve všech zemích navíc v následujících letech očekávají nárůst vazeb na Evropskou unii, které porostou rychleji než ty na domácí ekonomiku. České společnosti očekávají jak silnější propojení s domácím trhem a vnitřní ekonomickou situací, tak výrazný nárůst vazeb na EU. Za deset let bychom měli být, co se týká ekonomické propojenosti s EU 25, mnohem dále než Rakušané,“ vyzdvihuje Kinský postupující globalizaci a vyhlídky České republiky. Z průměru zkoumaných zemí vybočují výrazně pouze Chorvati, kteří vnímají svou závislost na EU 25 intenzivněji než Rakousko a navíc očekávají další strmý růst.

Výhoda ČR.

Celkově bude hrát střední a východní Evropa v budoucnu výraznější roli, a naopak důležitost domácích trhů bude postupně klesat. To bezpochyby platí z hlediska odbytu. Z hlediska „zakotvení“ společnosti, zejména co se týká jejího sídla, soustředění vývojových center a podobně, si Česká republika stále uchovává před zbytkem zkoumaných zemí nezanedbatelnou výhodu. Význam regionu CEE jako odbytového trhu i výrobně-servisního místa naopak rychle poroste. „V případě výrobně-servisního místa Česká republika kopíruje průměr zkoumaných zemí. Pro české manažery však význam CEE jako odbytového trhu neroste tak rychle jako pro průměr sledovaných zemí, což může být dáno naší o něco vyšší orientací na Západ,“ uvažují strategičtí poradci.

Mzdy a lidský kapitál.

Propast při srovnání hodinových kompenzací v České republice a dalších zemích střední a východní Evropy na první pohled odhaluje atraktivitu regionu. „Tento první pohled však může být matoucí,“ varuje Fabián, „například ve výrobě jsou náklady na pracovní sílu v Číně stále zhruba čtyřikrát nižší.“ Jiná situace je ve vysoce kvalifikovaných oborech, kde Čína zřejmě v důsledku horšího vzdělání svou výhodu ztrácí. „Zcela logická se pak jeví orientace České republiky na odvětví s vyšší přidanou hodnotou, pro která máme v současné době z hlediska pracovní síly výborné předpoklady,“ dodává Fabián. „V důsledku investic a rostoucí produktivity práce se zejména v exportně orientovaných oblastech a oborech s vysokou přidanou hodnotou očekává rychlý růst mezd. Částečně se tak budou rozevírat nůžky mezi nízko a vysoce kvalifikovanými profesemi, respektive mezi skupinami lidí s nízkým a vysokým příjmem. To je však dnes ve vyspělých ekonomikách zcela standardním jevem,“ uvažuje Kinský. Růst produktivity se očekává především v souvislosti s lepší technologickou úrovní a se zvýšením dovedností vzhledem k vyšším výdajům na kvalifikaci. Závěry studie ukazují, že to může být právě lidský kapitál, respektive jeho nedostatek, co bude v budoucnu zejména brzdit ekonomický růst. „Budeme-li si chtít udržet či ještě posílit image atraktivní země pro technologicky náročné investice, musíme investovat do všech druhů vzdělání,“ uzavírají toto téma poradci společnosti Roland Berger.

Hlavní výzvy do budoucna.

Přestože lze budoucnost velmi obtížně předvídat, už dnes je možné se značnou dávkou jistoty stanovit problémy, s nimiž se budou společnosti pravděpodobně potýkat, a strategické otázky, které budou muset řešit. „Na první pohled by bylo možné očekávat, že horké okruhy témat budou v CEE velmi podobné. Naše studie ale ukázala, že mezi šesti zkoumanými zeměmi existují poměrně významné rozdíly,“ říká Kinský. A dodává: „Na jedné straně zde existuje dvojblok Česká republika a Rakousko, jejichž vnímání budoucích otázek je velmi podobné. Druhým dvojblokem je Polsko a Maďarsko, které rovněž vykazují velkou podobnost. Rumunsko a především Chorvatsko se však dosud značně liší.“ Čeští a rakouští manažeři kladou na první místo otázky spojené se surovinami a energiemi a na druhé problémy spojené s globalizací. I v dalším pořadí se tyto země shodují: Čína a Indie na třetím místě a obava z možných konfliktů a terorismu na čtvrtém. Polsko, Maďarsko a Rumunsko naopak považují za hlavní výzvu boom v Číně a Indii.

Význam atraktivity regionu.

Kinský dále říká: „Mezi řádky může toto vnímání situace znamenat obavu z růstu vlivu Ruska na ekonomiky zemí CEE prostřednictvím dodávek surovin. Tento vliv je samozřejmě chápán silněji s rostoucí vyspělostí a surovinovou závislostí zemí, což platí částečně i pro západní Evropu.“ Poměrně zajímavé je, že vývoji a dopadu zavádění nových technologií je přikládán poměrně malý význam. V České republice je tento problém až na pátém místě a ani v ostatních zemích regionu se neocitá na předních příčkách. Poměrně malý význam, který čeští manažeři explicitně přikládají technologickým trendům, může mít z hlediska naší očekávané budoucí orientace na nové technologie, vysokou přidanou hodnotu a služby závažné důsledky. „To samozřejmě poněkud překvapuje. Současná atraktivita regionu CEE je sice jedna věc, ale bez našeho vlastního přičinění by mohla zmizet jako pára nad hrncem. U technologií jde spíše o jejich využívání než o nové zavádění,“ uzavírají strategičtí poradci. Změny rámcových podmínek v ekonomice se výrazně promítnou i do strategií společností, jimiž se bude zabývat další část studie zveřejněná příští týden.

Střední a východní Evropa - stabilní trh pro Škoda Auto

„Tržním podílem přesahujícím 17 procent dosahuje Škoda Auto v regionu CEE obdobného postavení jako Volkswagen v zemích západní Evropy. K největším zákazníkům Škody Auto patří kromě České republiky dlouhodobě Polsko (téměř 30 tisíc prodaných vozů v roce 2006), Slovensko a nově i Rumunsko (přes 20 tisíc automobilů). V zemích jako Maďarsko a Rakousko má Škoda Auto také solidní pozici. Prodeje na východních trzích (v Rusku a na Ukrajině) dosahují v posledních měsících také velmi příznivých a slibných hodnot,“ říká Vratislav Kulhánek, předseda dozorčí rady Škoda Auto a. s., jeden z účastníků studie.

Pragmatický optimismus musejí v budoucnu podpořit reformy

„Výkonnost české ekonomiky se v posledních letech trvale zlepšuje a pragmatický optimismus českých manažerů ohledně budoucnosti je zcela namístě. Máme dobré výchozí předpoklady pro to, abychom i v budoucnu obstáli v regionální i globální konkurenci. Je si však třeba uvědomit, že ve srovnání s našimi sousedy ve středoevropském regionu nejsou naše dosavadní výsledky nijak zvlášť hvězdné a hlavně nejsou do budoucna automaticky zaručené bez zásadních reforem daňového systému, školství a sociální oblasti. Také veřejné rozpočty musejí být do budoucna připraveny na zpomalení hospodářského růstu, které bude přirozenou reakcí na naše přibližování k úrovni vyspělých ekonomik,“ hodnotí situaci České republiky v období narůstající globalizace Michaela Erbenová z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK, bývalá členka bankovní rady České národní banky.