V případě Řecka je jasné, že k odpisům značné části pohledávek věřitelů dojde. Otázkou je pouze to, zda pro dosažení udržitelné úrovně zadluženosti postačí pouze „dobrovolný“ odpis dluhu v držení soukromých subjektů, reprezentovaných Institutem mezinárodních financí (IIF), anebo dojde i na „nedobrovolný“ odpis včetně části bilaterálního dluhu z peněz poskytnutých v rámci záchranného balíku v roce 2010.
Do hledáčku se však dostává Portugalsko, které zaznamenalo koncem ledna nové rekordy u výnosů desetiletých vládních dluhopisů, jež překročily hranici 16 procent. Rovněž ceny pětiletých pojistných Credit Default Swaps poskočily oproti stavu na konci roku 2010 o 186 procent a oproti konci loňského roku za necelý měsíc zdražily o 32 procent.
Obojí indikuje jediné – věřitelé mohou o značnou část hodnoty portugalských dluhopisů přijít. Podle výzkumného ústavu v německém Kielu by k dosažení „udržitelné zadluženosti“ musel odpis portugalského dluhu dosáhnout 55,6 procenta, a to analytici počítali s nižšími sazbami, než jaké trhy požadují teď. Obdobná čísla uvedl i Standard & Poor’s. Přitom kalkulace toho, jakou dlužní zátěž země unese, je permanentní cílení pohyblivého terče. Hospodářský pokles, který vyúsťuje v překročení rozpočtových schodků, růst výnosů u dluhopisů a další přitvrzení fiskální politiky je negativní spirála, která nutnost odpisu dluhu jenom přibližuje.
