Za komunistickou historií nelze učinit tlustou čáru, je až příliš součástí dneška
V naší společnosti stále probíhá spor o význam archivů bývalé Státní bezpečnosti (StB) a dalších komunistických institucí pro pochopení naší historie. Diskutuje se o důvěryhodnosti dobových dokumentů. Jako jsou nacistické záznamy podkladem pro studium historie protektorátu, i materiály StB jsou legitimním zdrojem našeho poznání o dění v komunistickém Československu. Zvláštní kapitolu těchto dějin tvoří zájem StB o židovskou komunitu. Z pohledu tehdejší moci jde o jakousi směsici ideologických, antisemitských a někdy jen čistě účelových postojů. Přestože na důkladnou historickou studii této oblasti si musíme ještě počkat, již nyní lze díky dílčímu výzkumu Archivu Ministerstva vnitra ČR a Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) některé zajímavé trendy zájmu StB o židovskou pospolitost v letech 1948 až 1989 popsat.
Poválečná pospolitost.
Za druhé světové války zahynulo na 80 tisíc českých a moravských Židů. To zcela zásadně změnilo charakter židovské poválečné komunity. V roce 1945 se do Česka vrátilo asi šestnáct tisíc původních Židů a přibylo přibližně osm tisíc židovských přistěhovalců z Podkarpatské Rusi. Bylo znovu ustaveno 59 židovských obcí, které spolu se zahraničními židovskými organizacemi (například Joint, Jewish Refugees Welfare Society) organizovaly humanitární pomoc pro přeživší. V poválečných letech byla obnovena více než třetina původních náboženských, sionistických a českožidovských spolků (například Ústřední svaz sionistický pro ČSR, Klub československých legionářů židovského původu, Židovský národní fond - hebrejsky Keren Kayemet le-Izrael, KKL - Svaz Čechů-Židů, Národní jednota českožidovská, Makabi, Pohřební bratrstvo, lóže Bnai Brith). Židovské organizace se v té době věnovaly především sociálním programům, restitucím arizovaného majetku, otázce státní příslušnosti a podpoře vzniku státu Izrael.
Další podstatná změna.
V některých agendách se jejich funkcionáři dostávali do střetu s představiteli státní správy blízké komunistické straně, a proto se po únoru 1948 ocitli na seznamu nepřátel státu. Jedním z nich byl Kurt Wehle, tajemník Rady židovských náboženských obcí, který velmi razantně vystupoval vůči státu v otázce takzvané terezínské podstaty, již chtěla židovská obec využít k humanitárním účelům. Šlo o zbytkový majetek bývalého terezínského ghetta, jenž v roce 1947 proti původním příslibům připadl státu. Po únoru Wehle se svou rodinou okamžitě uprchl. V tomto období se ještě podstatněji změnilo složení židovské komunity. Dle odhadů Česko opustilo v letech 1948 až 1950 asi osmnáct tisíc Židů. Tuto emigraci pochopitelně též významně ovlivnil vznik Izraele.
StB zasahuje.
Zájem StB o židovskou komunitu byl především podmíněn politikou komunistické strany. Obecný tlak komunistů proti spolkovému a náboženskému životu později ještě posílila protisionistická agenda po rozchodu sovětského bloku s Izraelem. V letech 1948 až 1954 StB ukončila činnost všech obnovených židovských spolků, zabavila jejich archivy a často pozatýkala i jednotlivé funkcionáře. Historie politických procesů z první poloviny padesátých let, které mají protisionistický a antisemitský charakter, je známá. V padesátých letech se však StB angažovala i v procesech s řadovými členy židovských obcí, kteří byli většinou v důchodovém věku a jejich hlavním prohřeškem byla pomoc bližním. O co tehdy šlo?
Joint na scéně.
Americká židovská organizace Joint se i po komunistickém převratu snažila zajišťovat humanitární pomoc židovským komunitám. Byla určena sociálně potřebným, kteří navíc většinou i přežili holocaust, a koordinoval ji izraelský zastupitelský úřad v Praze nebo emisaři Jointu. Šlo tehdy především o finanční podporu či o poskytování léků. V druhé polovině padesátých let se vedlo vyšetřování proti desítkám lidí v Praze, Karlových Varech, Hradci Králové, Liberci, Ústí nad Labem. Dle rešerše provedené archivem MV je typickým příkladem pro toto období akce StB s krycím názvem DANA.
Výpomoc jako ilegální činnost.
Zatčené osoby židovského původu měly být dle StB členy ilegální organizace, již budovali a řídili diplomatičtí úředníci izraelského vyslanectví. Cílem takto vytvořené sítě mělo být provádění na pokyn izraelského velvyslanectví aktivní nepřátelské činnosti proti Československu. Sociální výpomoc byla v řeči StB velezradou, špionáží, podvracením republiky, mařením dozoru nad církvemi, ohrožením devizového hospodářství a zásobování či krácením daně. Soudy udělovaly několikaleté tresty vězení. Dle zprávy Jewish Telegraphic Agency z roku 1957 byl například člen synagogálního sboru z Hradce Králové Rudolf Zemánek odsouzen na 30 měsíců za distribuci pomoci organizace Joint. V té době mu bylo 72 let.
Sionisté nepřáteli státu.
StB věnovala pozornost sledování takzvaných sionistů. Dle zavedené praxe šlo o velmi obecnou kategorii osoby židovského původu, jež má nebo by mohla mít nějaký kontakt na obdobného člověka v zahraničí (především v Izraeli a na Západě). Někdy šlo dokonce jen o lidi, kteří se zajímali o náboženské vzdělávání. StB zjišťovala jejich názory na politickou situaci v Izraeli a zvláštní zájem jevila o to, co si myslí o jednotlivých arabsko-izraelských konfliktech. Za tímto účelem rozpracovávala v různých vlnách s pomocí svých agentů významnější židovské obce a jejich funkcionáře. V šedesátých letech dle přehledů dochovaných svazků StB věnovala větší pozornost zahraničním židovským organizacím a její zájem o život této komunity polevil. Asi nejznámější událostí tohoto období je případ vysokého úředníka Jointu Charlese Jordana, který byl v roce 1967 nalezen utonulý ve Vltavě.
Nové metody práce.
Pražské jaro přináší celospolečenské uvolnění, které se odráží i v životě židovských obcí. Ruská okupace je však důvodem k nové emigrační vlně, jež opět pozměnila demografické složení židovské komunity. V letech 1968 až 1969 odchází do zahraničí asi šest tisíc Židů. Velká část z nich patří k mladé generaci, jež se narodila po válce. Přichází období normalizace a nové metody práce StB. Židům již nehrozí hromadné procesy jako v padesátých letech, ale StB rozhoduje o jejich výjezdech do zahraničí a kariéře. Sleduje jejich soukromí jen proto, že jsou židovského původu. StB organizuje celostátní akci Pavouk, jejímž cílem bylo zmapovat osoby židovského původu v jednotlivých okresech. V té době StB vsadila nejen na moderní technické prostředky sledování, ale věnovala se intenzivně i vzdělávání svých pracovníků.
Sionismus hlavním cílem.
Zajímavým svědectvím o vztahu tehdejšího systému k židovské komunitě jsou diplomové práce studentů při zaměstnání u X. správy federálního ministerstva vnitra z té doby. Vladimír Chudoba se v sedmdesátých letech věnoval rozkrývání „sionistické skupiny“ na pražské židovské obci. Proto nepřekvapuje, že v roce 1983 obhájil diplomovou práci na téma Zvláštnosti získávání a využívání agentury z řad osob židovské etnicity v boji s podvratnou propagandou sionismu a židovského buržoazního nacionalismu.
Dle jiného diplomanta Iva Mikoláše měla kontrarozvědná činnost StB po linii sionismu tři hlavní úkoly. Za prvé podchytit a odrazit útoky vedené mezinárodním sionismem zejména z USA a Izraele; za druhé proniknout do sionistických organizací a do sionisty ovládaných emigrantských ideodiverzních a podvratných center v zahraničí; a za třetí organizovat aktivní opatření k prohlubování rozporů uvnitř sionistického hnutí a paralyzovat jeho vliv na nesionistickou diasporu.
Nutnost větší kontroly agentů.
Podle Mikoláše StB potřebovala pro rozpracování židovských organizací agenty ze stejného etnika. Někdy však spolupracovníci odmítali podávat informace o osobách židovského původu a museli být nejprve převychováni. Pracovníkům StB nedůvěřovali a jejich práce se výrazně zlepšila při hmotné zainteresovanosti. Dle tohoto diplomanta židovská mentalita vyžadovala zvýšenou kontrolu práce agentů a nasazení operativní techniky, protože nesdělovali svým řídicím orgánům veškeré poznatky, eventuálně je zkreslovali.
StB věnovala pozornost zahraničním kontaktům židovských obcí a rozpracovala takzvanou sionistickou skupinu na pražské židovské obci (akce GENERACE) a funkcionáře (akce RADA). Křížové kontroly agentů vedly k paradoxním situacím, kdy na sebe někteří donášeli navzájem.
Vzájemné donášení.
Židovská komunita se po listopadu 1989 věnovala otázkám vyrovnání se s minulostí, kolaboraci s StB. Vrchní rabín Daniel Mayer se v roce 1990 přiznal ke spolupráci a odstoupil ze všech funkcí. Bylo to gesto hodné duchovního, který neměl za komunismu lehkou pozici. Byl totiž jediným rabínem v Česku, a proto o něj StB jevila eminentní zájem. Byl sice agentem, ale současně na něj donášeli další tajní spolupracovníci z obce. Byla přijata určitá lustrační pravidla. Staří funkcionáři odešli a přišla nová generace. Lidem evidovaným v seznamech agentů bylo nabídnuto, že podaří-li se jim dosáhnout vymazání z něho, pražská židovská obec za ně zaplatí soudní výlohy. Učinil tak pouze jeden bývalý místopředseda, který po letech očistil své jméno. Dnes je zřejmé, že snahy o vyřešení minulosti vyšly naprázdno a možná byly jen účelové. Zatímco rabín Mayer byl skandalizován, a proto raději se svou rodinou odjel do Izraele, na začátku devadesátých let nově zvoleného tajemníka Federace židovských obcí - nejvyššího úředníka českých a moravských Židů - v roce 1984 StB získala za svého ideového tajného spolupracovníka, aby působil proti sionismu.
Temné praktiky.
Jeho řídicí orgány s ním mimo jiné počítaly pro generační obměnu vedení židovské náboženské obce. V letech 1978 až 1988 se dle spisu StB zúčastnil řady schůzek s ní a na základě požadavků poskytoval informace o členech židovské pospolitosti. Přepisy jeho výpovědí a zpráv je možné nalézt i ve spisech prověřovaných osob. Paradoxní je, že jednu jeho vyžádanou charakteristiku člena prosionisticky orientované mládeže z roku 1985, jehož výroky dle záznamu označil za prosionisticky a protisocialisticky zaměřené, StB potvrdila i jiná její tajná spolupracovnice, která s ním dnes ve funkci místopředsedkyně Federace židovských obcí zasedá v prezidiu této organizace.
Střet se dvěma diktaturami.
Česká židovská komunita se v minulém století dostala do střetu se dvěma diktaturami. První se ji rozhodla fyzicky zlikvidovat, druhá se více soustředila na její morální rozklad. Za nacismu i za komunismu museli funkcionáři židovských komunit jednat s představiteli moci a složitě vážit míru své kolaborace a zájem společenství. Šlo o chůzi po tenkém ledě, která často vyústila v osobní tragédií. Za touto historií však nelze učinit tlustou čáru, protože nás na každém kroku dohání. Je až příliš součástí našich dnešních dnů. Stejně jako biblický král David nebyl povolán k vybudování Chrámu, nemohou ani bývalí donašeči reprezentovat komunitu, která chce navázat na svůj předválečný věhlas.
Texty k fotografiím:
Dokument Patrik 1978. Kopie výpisu informací z rozhovoru původně s kandidátem tajné spolupráce, později s agentem Státní bezpečnosti.
Dokument Budka 1985. Zprávy prověřované osoby, člena „sionistické mládeže“ M. B. Zajímavý je bod 6: zprávu potvrdila agentka Ester, současná místopředsedkyně Federace židovských obcí.
