Každý zaměstnanec nemusí mít svůj odpadkový koš
Není pravda, že pokud nesedíme u stolu, nepracujeme. Pracovat u stolu samo o sobě neznamená produktivitu, tvrdí přední britská architektka tureckého původu Sevil Peach. Při návrzích projektů se řídí heslem: Žijte, když pracujete. Je mimo jiné autorkou kanceláří pro švýcarskou společnost Vitra, jednu z nejprestižnějších nábytkářských a architektonických firem na světě. Zaměstnanci zde nemají přiřazený svůj stůl, jsou jim ale k dispozici atria, kavárny, knihovna, a dokonce kulečník.
EURO: Jednou z vašich počátečních prací, byl projekt kanceláří pro Barkleys Bank. Jejich nové prostory jsou velice moderní. Není to paradoxní, banky jsou přece velice konzervativní instituce? PEACH: Nejednalo se přímo o banku, ale o budovu, která patří Barkleys Property Holding. Vytvořit tento projekt bylo možné ze dvou důvodů: tuto práci chtěli dělat a ředitel Barkleys Property Holdingu nám to umožnil. Vytvořili jsme tým. Pro nás bylo důležité, že jsme měli klienta, který měl vizi.
EURO: V čem je nový váš přístup k vytváření kancelářského prostoru? PEACH: Upřímně řečeno, neděláme nic nového. Přemýšlíme o tom, co všechno musíme dělat na pracovišti. Historicky bylo toto místo prostorem, kam jsme přišli pracovat. Měli jsme psací stůl a židli. V těch lepších společnostech byla navíc zasedací místnost. Od rána do pěti jsme byli v kanceláři. Naše otázka dnes zní: je to skutečně vše, co potřebujeme mít na svém pracovišti? Mělo by to být místo, které připomíná univerzitu, tedy instituci, kam přicházíme a něco se učíme. Rozhodně by naše kancelář neměla být místem, kde vykonáváme pouze mechanickou práci. Lidské potřeby jsou závislé na tom, co lidé dělají. Práce nás – architektů a designerů - znamená neustále se ptát klientů, jaké „nářadí“ potřebují pro svoji práci. Pokud je tímto nářadím pohovka, potom umístíme do kanceláře pohovku, pokud zahrada, navrhneme zahradu. Záleží to na tom, jaké zaměstnání vykonáváte. Lidem z logistiky stačí laptop, nepotřebují ani stůl. Opakem jsou ti, co pracují v marketingu. Používají umělecké předměty, papíry, časopisy. Velikost prostoru velmi záleží na tom, co děláte. Není možné říci, že všichni mohou pracovat za malým stolem. Důležité je mít v kanceláři i věci, které jsou pro potěchu. Já si do práce vodím psa, máme tam ale i kanárka v kleci, kočku… Na našem přístupu ke kancelářskému prostoru není nic nového. Všichni už tak vlastně pracujeme. Nové je jen, že tom mluvíme.
EURO: Co ovlivnilo, že pracovní prostředí prochází takovými změnami? PEACH: Vycházíme z toho, že dnes práci vykonáváme ve stresu, pod větším tlakem. Vše je ovlivněno rozvojem nových technologií a zrychlujícím se tempem komunikace. Pracujeme rychleji, více hodin. Proto se snažíme pracovní prostředí zhumanizovat. Přinášíme takové elementy, které umožňují odpočinek a uvolnění od stresu.
EURO: V mnoha firmách, kde nejsou takové „odpočinkové“ prostory k dispozici, sedí lidé celý den u počítače jen proto, že to vypadá, že pracují… PEACH: I já jsem to dříve dělala. Seděla jsem hodiny za počítačem a předstírala, že pracuji. Moji kolegové dělali totéž. Nikdo nemůže být efektivní celou pracovní dobu. Nechci, aby takhle pracovali moji podřízení. Každému se může stát, že přijde unavený z oběda nebo se v noci špatně vyspal. Všichni víme, že je to pravda. Proč se tedy před ní schováváme? Jsme lidské bytosti, které mají své potřeby. V naší londýnské kanceláři si mohu lehnout a zavřít oči. Potom pokračuji v práci. Vždy, když připravuji nějaký projekt, zdůrazňuji humánní přístup. Vytváříme diverzifikované pracoviště, které umožňuje zvolnit pracovní tempo. Jsem velká optimistka. Pokud zaměstnavatel důvěřuje svým lidem, má z této důvěry užitek.
EURO: V kancelářích, které jste navrhovala nejsou většinou odpadkové koše. Proč? PEACH: To jsme udělali záměrně. Vždy jsem umístili jeden odpadkový koš dohromady pro deset nebo patnáct lidí a byl někde mimo. Každý, kdo chtěl něco vyhodit, musel vstát. Nestačilo jen otočit se na židli. Když jsme to udělali poprvé, všichni si stěžovali. Odpověděli jsme, že to děláme pro jejich zdraví. Lékaři tvrdí, že po hodině se má každý člověk zvednout od počítače. Lidem, kteří v těchto kancelářích pracovali, jsem řekla, že uděláme pokus, a pokud nebude vyhovovat, vrátíme ke každému stolu odpadkový koš. Po třech letech je už nikdo neshání. Po celou dobu přípravy projektu se snažím zdůrazňovat lidský aspekt. Nejsme roboti ani mechanické hračky, které zapnete, aby začali pracovat, a když zmáčknete jiný knoflík, tak přestanou. Mnoho z nás pracuje v jistých aspektech 24 hodin.
EURO: Znamená to, že osobní život bude více propojen s pracovním? Hovoříte o tom, že v kanceláři může být zahrada, nebo dokonce plavecký bazén. Dřív ale tato místa byla spojena pouze s volným časem, a nikoliv s dobou strávenou v práci?
PEACH: Co je ale na tom špatného pracovat v zahradě nebo třeba na sjezdovce? Proč stále přinášet nové formality a spojovat je s pracovním místem? Je důležité důvěřovat lidem. Dejte jim možnost vybrat si, kde budou pracovat a jak. Jako zaměstnavatel na konci dne nebo týdne zkontrolujte odvedenou práci.
Ztrácíme zábavu v životě. Jako děti jsme měli různé radosti. Poté, co jsme vystudovali vysokou školu, je ale všechno jinak. Zábavu spojujeme jen s volným časem po večerech a o víkendech. Ostatní čas je práce. A to je i důvod, proč jsme v pondělí ráno depresivní, aniž bychom k tomu měli důvod.
EURO: V čem ovlivnily změny pracovního prostoru informační technologie? Nejsou lidé díky nim více separovaní? Mají laptopy, mobily nemusí sedět v kanceláři. Proč tedy potřebují kancelář? PEACH: Informační technologie způsobily, že kancelářské prostory jsou flexibilnější a adaptabilnější. Nikdo už v kancelářích nepotřebuje jednu řadu stolů za druhou. Technologie nám umožňují práci mimo kancelář. Ve skutečnosti ji ale potřebujeme mnohem víc než dřív. Je centrem našich aktivit, komunikace, výměny informací, učení… Kancelář je důležitá i z jiného důvodu. Je jednoduché být mobilní a pracovat třeba doma. Nejlepší práce je ale týmová, kdy se učíte od svých kolegů. Nikdo z nás není vševědoucí, vše je založeno na interakcích, na výměně myšlenek a zkušeností. Je tedy důležité být součástí nějakého pracovního prostoru. Je skvělé mít možnost odjet na dovolenou a stále být ve spojení s kanceláří, s klienty, vyřizovat byznys pomocí mobilního telefonu. Stále ale potřebujete kancelář, kde se podřízení učí od svých nadřízených a naopak.
EURO: Jak se tyto změny dotkly mezilidských vztahů ve společnosti a vztahů mezi podřízenými a nadřízenými? PEACH: Zaměstnanci jsou mnohem více odpovědni za řízení svého času a za úspěch své práce a osobní cíle. Manažeři vytvářejí pravidla a kontrolují výsledky svých podřízených.
EURO: Která země jsou novému pojetí kancelářských prostor otevřenější? PEACH: Na to je těžké odpovědět. Dost napřed je Anglie. Potom následují další evropské země. Nevím, jaká je situace ve Spojených státech. Myslím, že se tomuto konceptu dříve nebo později přizpůsobí všechny firmy. Mladí lidé od kancelářského prostoru očekávají mnohem více než dříve.
EURO: Myslíte si, že tento nový koncept pracovního prostru vyžaduje lepší spolupráci mezi architekty a developery? PEACH: Myslím, že developeři nejsou do tohoto procesu zcela vtaženi. Staví budovy a chtějí na tom vydělat peníze. Do tohoto procesu tedy nevstupuje humánní aspekt. Postaví krabici a potom nastupujeme my architekti a designéři a zlidšťujeme toto prostředí. Navrhujeme zahrady, snažíme se přivést více denního světla do kanceláří… Čím se ale budou požadavky klientů zvyšovat, tím větší tlak bude na developerech, aby stavěli lepší budovy, nejen pouhé krabice.
EURO: Pokud se společnost rozhodne, že razantně změní své prostory, bude ji to stát dost prostředků… PEACH: To si nemyslím. Pokud chcete vytvořit kreativní prostředí, můžete to udělat ekonomicky. Nezáleží na tom, jestli to bude ve vašem domě nebo v kanceláři. Dobré pracovní prostředí neznamená, že máte všude mahagonové dřevo nebo mramor. Když jsme dělali kanceláře pro Vitru, používali jsme levný materiál. A přesto jsme vytvořili příjemné prostředí. Samozřejmě že něco investovat musíte. To se vám ale vrátí od zaměstnanců, kteří budou více efektivní.
EURO: Jakým směrem se bude ubírat podoba pracovního prostoru v budoucnu? PEACH: Domnívám se, že v důraz bude kladen hlavně na aspekt volného času, rekreaci a kulturu. Díky flexibilní pracovní době se pracoviště stane společenstvím, které podporuje interakce, jak obchodní, tak mezilidské.
