Jak hrál tenis, tak i žil. Většinou na síti. Na základní čáře se trápil. Věděl, že riskuje, že bude možná prohozen. Již jednou ho odváželi v zahraničí helikoptérou ze svahu, kde ostatní nelyžovali. Jentaktak přežil. Tentokrát ho hory dostihly. V padesáti letech skončil se životem.
Znal jsem Láďu Zemana od roku 1990. Tehdy byl inzertním referentem. Přišel za mnou s nabídkou. Takových náborářů za mnou chodily davy. Jen dva se stali mými kamarády. Honza Dobeš je v Německu a Láďa v rakvi. Když mi lobbista a někdejší ředitel agentury Grey Vladimír Johanes zatelefonoval, co se stalo, tak jsem si myslel, že to nemůže být pravda. Měl přece vše pro spokojený život. Hezkou manželku, dvě malé děti, rozestavěnou chalupu na Lipně a spoustu kamarádů. Správně měl být na horách s rodinou a učit své ratolesti lyžovat. Měl se již konečně zklidnit, zpohodlnět a přibrat na váze. Nebyl však jako já či řada jeho přátel. Byl v pohybu. Chytal ryby po celém světě. Jen o fous utekl před záplavami sibiřské Jeniseje. Prý se i málem kdesi v Kanadě utopil. Žil a užíval si. Prožil za těch padesát let více než lidé daleko starší. Stal se za života téměř legendou české reklamy. Vybudoval mediální agenturu, která v Česku léta dominuje. Nejen obratem, ale i novými postupy. Hodně lidí z branže mu jeho úspěchy závidělo. Našli se však mnozí, kteří mu je naopak přáli.
Láďa se nepovyšoval. Osobně jsem mu – stejně jako celá Vysoká škola ekonomická – třeba vděčen za to, že škole zrealizoval a zaplatil webové stránky, jež se nedávno dostaly do žebříčku Top 10 světových univerzit. Za přínos výuce komerčních komunikací obdržel čestný diplom VŠE. Naši studenti mají v agentuře OMD, kterou vedl, pravidelné stáže a lidé z agentury u nás i vyučují. Měl jsem potěšení s Láďou být i hezkých pár let v prezidiu Asociace reklamních agentur a později i v přejmenované Asociaci komunikačních agentur. Stál při mně. Moc toho nenamluvil. Jednal. Někdy i riskantně. Podivný dobrodruh. Nenápadný, málomluvný, vždy elegantní, obdivuhodně štíhlý.
Už s ním nepůjdu na tenis či do hospody, kam mne občas pozval. Už nebudeme vzpomínat na studia a různé kratochvíle. Ti nejlepší z mého okolí odcházejí na věčnost. Zbývá mi ale útěcha, že se s nimi ve věčných lovištích setkám. Je tam prý krásná příroda, spousta ryb a strmé svahy bez lavin. A Vladimír Zeman s tím jeho věčným, lehce pochybovačným úsměvem…
