O novém správním řádu
Potřebujete-li o něco požádat úřady, neodkládejte to. Ušetříte a ještě budete mít mnohem větší naději na spravedlivé rozhodnutí. Po 1. lednu 2006 bude riskantní o cokoli žádat bez pomoci právníka. Zejména bude-li mít někdo z účastníků řízení na věc jiný názor než vy. Nový správní řád, čerstvě schválený Poslaneckou sněmovnou, je totiž pro laika natolik neprůhledný, že vás šikovná protistrana dokáže kdykoli utáhnout na vařené nudli. K tomu bude ovšem i ona potřebovat zručného právníka. A tak obyčejná žádost o postavení kůlničky může vyhlížet jako v americkém filmu – právní zástupci se přebíjejí připravenými bonmoty a účastníci řízení jen nechápavě koulí očima. Za soudcovskou stolicí ovšem nebude sedět nemilosrdně spravedlivý Spencer Tracy, ale úředník bez právnického vzdělání, který nejspíš rozumí věci samé, ale ne neprůhlednému zákonu a kličkám advokátů. Pak to podle toho nakonec dopadne – rozhodne právo silnějšího.
Jsme v demokracii, slabší se bude moci odvolat. Čeští úředníci za rok učiní několik milionů rozhodnutí a pesimisté očekávají, že s novým správním řádem umožňujícím nejasné výklady počet odvolání prudce stoupne. Místo dřívější husté sítě okresů jim však bude čelit pouhých čtrnáct krajských úřadů. To byl jeden z důvodů, proč s novým správním řádem nesouhlasí kraje. Rada Asociace krajů se obrátila na ministerstvo vnitra s žádostí o jednoduchý, v praxi aplikovatelný předpis. Potvrdilo se, že krajští hejtmani nejsou u nás vlivnou skupinou, nikdo nevzal jejich názor v úvahu. Ministru Stanislavu Grossovi nestáli hejtmani v parlamentní úvodní řeči k zákonu ani za zmínku.
Jestliže se odvoláte dnes, musí odvolací orgán vaši kauzu posoudit v plném rozsahu. A objevit i chyby, věcné i právní, na něž jste jako laik neměl šanci přijít. Ne tak v budoucnu. Úřad vyšší instance se má zabývat jen tím, na co si stěžujete. K nesprávnosti, která vám unikla, musí být „odvolací spravedlnost“ slepá. Odvolací úředník s ní nemůže nic dělat, přestože ji při svých zkušenostech uvidí na první pohled. To je popření ústavního práva na spravedlivý proces a absurdita hodná banánové republiky.
Přijetí takto vadného zákona není pouhým omylem sněmovny, omámené výřečností ministra vnitra. Rozhodnutí bylo vědomé, protože poslanci byli na rozpor s ústavou předem mnohokrát upozorněni. Přesto koaliční většina poslušně zvedla pro zákon ruku. Ani kdysi slušní lidé, které jsme si v dobré víře zvolili jako své zákonodárné zástupce, nejsou ochotni dát přednost vlastnímu svědomí před politikařením. Můžeme se tedy spolehnout na nezaujatost neznámého úředníka? Za platnosti takovéhoto sporného zákona jedině s právníkem. Zejména při odvolání. Odvolávat se sám bude jen hazardérským skokem do tmy. Obyčejný občan nemá proti novým paragrafům žádnou šanci.
A to dokonce ani v případě, chce-li se za svou věc brát jako právoplatný účastník řízení a má-li názor podobný jako přítomný soused. Úřad je po novu nadán schopností rozpoznat „skupinu účastníků se stejnými zájmy“ a rozhodnout i proti vůli jednotlivců, že je v řízení bude zastupovat jediný zástupce. Nesleví-li tito občané dobrovolně ze své účasti a neshodnou-li se na jednom kandidátovi, vybere si z nich sám úřad a ostatním zamezí přístup. To je další neslýchané pošlapání občanských práv, kdy je účastníkům řízení odpírána možnost hájit svá práva. Ani liberálům z Unie svobody to nevadí. S jedinou poslaneckou výjimkou hlasovali jako ovce za koaličním pastevcem Grossem.
Velmi vážným zásahem do právní jistoty účastníků bude vyloučení odkladného účinku odvolání. Dnes může žadatel konat, až skončí odvolací lhůta, a když se protistrana odvolá, tak až proběhne odvolací řízení. Příště však úřad může kdykoli prohlásit, že rozhodnutí nabylo právní moci. Žadatel se cítí jako vítěz a začne stavět, kácet strom, rozorávat cestu… Neuvědomí si, že až přijde rozhodnutí vyšší instance, může být poškozen víc než protistrana. V případě zamítavého verdiktu vyhodil zbytečně peníze a další vyhodí na uvedení věcí do původního stavu.
To se samozřejmě nikomu nebude chtít dodržet, a zákon tak předurčuje vznik pokusů o dodatečnou legalizaci započaté činnosti. Žadatel je zahnaný do kouta a připraven přinášet další oběti, aby nepřišel o všechno. Lze si představit úrodnější půdu pro korupci a řešení na hraně zákonů?
I některé další paragrafy nového zákona jdou proti občanovi. Nespraví-li to Senát, bude muset nastoupit armáda advokátů. Občane, šetři!
