Politika do sportu nepatří, tvrdí mnozí. A na olympiádu už vůbec ne. Jenže hledět na Čínu, toho času největší socialistickou velmoc světa, a nepomyslet přitom na porušování lidských práv, represe a totalitu lze jen těžko. Na velké společnosti a sponzory zimních olympijských her v Pekingu, které začínají už v pátek 4. února, proto sílí tlak, aby mocenskou politiku pořadatelské země odsoudily.
V cílové rovince svahu, kde již za několik málo dní budou o cenné kovy bojovat snowboardisté, problikávají reklamy na značkové zboží Samsungu či Audi. Regály obchodů zaplaví plechovky Coca-coly ozdobené olympijskými kruhy. V samotné olympijské vesnici si kosmetická značka Procter&Gamble postavila salon krásy, kde se – stejně jako všude jinde v Pekingu – platí kartami Visa, jež se staly oficiálním partnerem her. Otázkou je, kdo do něj vlastně dorazí.
Kvůli pandemii, respektive postoji čínských úřadů k ní, mají zahraniční diváci vstup na sportoviště zakázán. Ani domácí fanoušci příliš nepochodí - vstupenky bude mít k dispozici jen vybraná skupina osob, nikoliv veřejnost jako taková. A pokud jde o oficiální delegace jednotlivých států, s nimi je to snad ještě komplikovanější.
Západ se k hrám staví odmítavě a rozhodl se je diplomaticky bojkotovat. Nedorazí tak americký prezident Joe Biden ani nikdo ze zástupců britské, australské či kanadské vlády. Podobně je na tom i značná část zemí Evropské unie. Chybět budou politici z Dánska, Belgie nebo Litvy. Ani Česko do Pekingu žádného představitele své vlády nevyšle. Všechny země (a řada dalších) to zdůvodnily odporem vůči porušování lidských práv ve státě, a především v ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Tamější represivní kampaň byla americkým ministerstvem zahraničí dokonce označena za genocidu. Čína se na oplátku nechala slyšet, že západní státy a další regiony za své chybné kroky „zaplatí.“
Správná možnost neexistuje
Globální firmy každopádně o žádném bojkotu neuvažují – na zahájení her se jejich zástupci za týden rozhodně dostaví a řada jejich zaměstnanců tam už dokonce je. Jelikož mnohé významné nadnárodní společnosti sídlí v Americe, představuje jejich účast pro šéfa Bílého domu pověstný trn v oku. Podkopávají totiž jeho snahu Číňany za totalitní praktiky vytrestat.
Nadnárodní společnosti se však octily, co se sponzorství pekingských her týče, na tenkém ledě. Pokud se nezúčastní, hrozí jim odepření přístupu do Číny, s níž mají mnohdy už teď napjaté vztahy a jejich působení tam je spíše trpěno. Na druhé straně jim export produktů do nejlidnatější země světa kazí reputaci na zbytku planety.
Při rozhodování se ohledně sponzoringu olympijských her ovšem měly jasno hned. Čínu a její rostoucí spotřebitelskou třídu si udrží, tisícům lidskoprávních aktivistů navzdory. Hájí se tím, že olympiáda s politikou nijak nesouvisí a že už věnovaly stovky milionů dolarů na předchozí ročníky olympiády bez ohledu na místo, kde se pořádaly. Tentokrát třináct největších sponzorů her uzavřelo s Mezinárodním olympijským výborem smlouvy v celkové hodnotě překračující jednu miliardu dolarů.
Obřím společnostem, jež mají v Číně širokou zákaznickou základnu, by se rozhněvání tamních autorit citelně prodražilo. I tak čelí ze strany vlasteneckých občanů Čínské lidové republiky útokům na sociálních sítích, kde rozhořčení patrioti pranýřují zahraniční firmy za domnělé urážky. Vláda a její média pak většinou přilévají jen další olej do ohně.
„Zdá se, že postupují jako obvykle,“ uvedla pro New York Times Mandie McKeown, výkonná ředitelka globální koalice nevládních organizací souvisejících s Tibetem. Její sdružení pomáhalo v souvislosti s diplomatickým bojkotem zorganizovat protesty dvou stovkám dalších skupin. „Podnikatelé jen schovávají hlavy do písku,“ nechala se slyšet.
Držet ústa a krok
Módní značky jako Adidas a Nike byly v celé zemi bojkotovány poté, co upozornily na zprávy ohledně nucených prací v Sin-ťiangu. Právě v tomto regionu vláda pozavírala miliony ujgurských muslimů do pracovních a převýchovných táborů. Výrobce oblečení H&M v reakci na tuto události přestal kupovat bavlnu pěstovanou ve zmíněné oblasti a v dalším čtvrtletí se na čínském trhu octl 74 milionů dolarů ve ztrátě.
Dokonce i největší sponzor olympijských her – společnost Intel - minulý měsíc zveřejnila otevřený dopis, v němž vyzývá mezinárodní dodavatele, aby se vyhnuly produktům ze Sin-ťiangu. V reakci na zuřivý odpor čínských politiků však firma dopis nejprve přepsala a poté zcela odstranila zmínku o Ujgurech. „Už nelze potěšit obě strany,“ říká Jude Blanchette z Centra pro strategická a mezinárodní studia ve Washingtonu. „Když si firma vybírá, koho naštve, volí mezi jedním až dvěma týdny nenávistných článků v americkém tisku a velmi opodstatněnou obavou, že jí bude nadlouho odepřen přístup k čínskému trhu,“ dodává.
Proto se zástupci jednotlivých podniků někdy až komicky vyhýbali otázkám ohledně toho, zda jim totalitní vláda Čínské lidové republiky neleží v žaludku. S odkazem na Olympijskou chartu se oháněli bodem tvrdícím, že hry by neměly být politizovány. Ze 13 hlavních sponzorů se k tématu nakonec jakkoli vyjádřili jen čtyři. Omega, která má na starosti oficiální časomíru a data během her, uvedla, že od počátku moderní olympijské historie v roce 1932 „se neangažuje ve věci určitých politických otázek, protože by to neprospívalo sportu, vůči kterému chováme závazek.“
AirBnB a Procter&Gamble napsaly, že podporují konkrétní sportovce bez ohledu na to, ve kterém městě zrovna závodí. Zástupce Intelu se nechal slyšet, že firma bude „dál získávat suroviny ze zdrojů v souladu se zákony a předpisy USA a dalších zemí, kde působí.“
Je to zdravý rozum
„Lyžování a sport nesouvisí s byznysem a politikou,“ tvrdí Justin Downes, prezident Axis Leisure Management. Tato pohostinská společnost ve spolupráci s Kanadským olympijským výborem zajišťuje v olympijské vesnici dodávky a logistiku.
Téměř všichni sponzoři ZOH mají ve firemních etických kodexech zaneseno, že budou ctít lidská práva. Nicméně právě tyto hry ukázaly, jak moc (ne)jsou doopravdy ochotny vystoupit proti jejich porušování. Downesova společnost kupříkladu v dějišti her podepsala smlouvu ohledně toho, že po dobu, kdy za ně má prezident zodpovědnost, nebude on ani jeho lidé o politice vůbec mluvit. „Bylo nám řečeno, abychom určitá témata nezveřejňovali na sociálních sítích. Tohle je zdravý rozum,“ uvedl Downes.
„Mnohokrát jsme opakovali: ,Už nikdy víc!‘ “ říká Tenzyn Zöchbauerová. Pochází z Tibetu, ale demonstrace na protest proti podpoře her pojišťovnou Allianz se účastnila v Německu. „Když už nic, tak alespoň genocida by jim měla rozsvítit kontrolku v hlavě,“ pokračovala.
Nicméně mnoho velkých společností v zimních hrách vidí prostě příležitost upoutat pozornost miliard zákazníků po celém světě, včetně Číny. Mimo třinácti hlavních sponzorů své současné marketingové kampaně propojila s olympiádou i spousta dalších mezinárodních značek. Adidas v jednom obchodním centru v Pekingu vztyčil umělou sjezdovku s figurínami na lyžích. V Pizza Hut se pro změnu z výlohy směje panda – oficiální maskot soutěže. Medvídek se jmenuje Bing Dwen Dwen a potkáme ho i na boxech z KFC.
Kritici Číny prohlásili, že samotné propojení firem s olympiádou v Pekingu jejich značky pošpiní – někteří tyto hry dokonce srovnávají s LOH, jež se konaly v roce 1936 v Berlíně. Vedoucí pracovníci hlavních sponzorů byli v červnu předvedeni před Kongres a obviněni, že svými sponzorskými dary dávají zisku přednost před etikou. Dále na ně útočili občané i zákonodárci z Evropy a USA v otevřených dopisech. Žádné z mnoha protestů proti dění v Číně však neohrozily zisky nadnárodních firem víc než bojkot jejich produktů rozzlobenými Číňany.
Čína má výjimku
„Buďme upřímní. Nikoho, opravdu nikoho nezajímá, co se stane Ujgurům,“ řekl Chamath Palihapitiya, miliardář a spolumajitel basketbalového týmu Golden State Warriors. Za tuto poznámku byl pochopitelně kritizován a hráči se od něj distancovali. Nicméně chování podnikatelů nenasvědčuje tomu, že by se pletl. Z předních sponzorů se s aktivisty, kteří volají po bojkotu her, setkali pouze zástupci Allianz. Nic jim však neřekli a na další protest se před berlínskou pobočku firmy dostavilo jen sedm lidí.
Ostatní sponzoři se snaží na sebe po dobu her příliš neupozorňovat. Aktivisté si myslí, že kdyby se firmy spojily s Mezinárodním olympijským výborem, měly by dost velkou ekonomickou páku, aby ovlivnily čínské úřady. Ale bojí se ji použít. „Kdyby vláda jakékoli jiné země na světě udělala to, co Číňané provádí v Sin-ťiangu nebo i v Hong Kongu, mnoho společností by odtud prostě stáhlo podíly,“ tvrdí bývalý úředník amerického ministerstva zahraničí Michael Posner, který nyní pracuje na univerzitě v New Yorku.
V souvislosti s tím připomíná, jak firmy opustily Myanmar nebo Etiopii a jak bojkotovaly Jižní Afriku, když tamější vláda vyslala na olympiádu týmy složené pouze z bílých sportovců. „Pro Čínu platí výjimky, protože je obrovská. Je to tak významný trh a výrobna, že společnosti si nemohou dovolit její vládě zkřivit ani vlásek na hlavě. A tak raději skloní hlavu a mlčí.“
