říká Jakub Hradec, výkonný ředitel České kanceláře pojistitelů Nový způsob pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidel vstupuje do třetího roku života. V nastupujícím období například končí zákonné regulování minimálních sazeb pojistného a pojišťovny se musejí vypořádat s mnoha dalšími skutečnostmi.
říká Jakub Hradec, výkonný ředitel České kanceláře pojistitelů
Nový způsob pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidel vstupuje do třetího roku života. V nastupujícím období například končí zákonné regulování minimálních sazeb pojistného a pojišťovny se musejí vypořádat s mnoha dalšími skutečnostmi.
V průběhu roku 2002 sice došlo k jedné přímé novele zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla, ale týká se pouze zrušení okresních úřadů. Výrazněji oblast tohoto pojištění ovlivnila jedna vyhláška.
Od prvního ledna 2002 začala platit vyhláška číslo 440/2001 Sb., ministerstva zdravotnictví, která upravuje odškodněné bolestného a ztížení společenského uplatnění. Je to právní norma pro povinné ručení nesmírně významná. Právě v souvislosti s dopravními nehodami totiž dochází k mnoha škodám na zdraví, které jsou z povinného ručení také odškodňovány. Tato vyhláška nově upravila odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatňování nejen metodicky, ale také finančně. Jsou v ní zcela nové částky a jde o enormní nárůsty nejen u nové hodnoty tzv. bodu, ale také celkových limitů. Je to jistě dobré pro poškozené a je to určitě správné. Je ale třeba si také uvědomit, že jakýkoli nárůst závazků z povinného ručení znamená také nárůst sazeb povinného ručení. Není možné se domnívat, že na straně jedné mohou výplaty odškodnění a závazky růst a že na straně druhé pojistné zůstane zachované beze změny.
O zvýšení hodnoty bodu z 30 na 120 korun Profit čtenáře již informoval. Jen nebyla tato změna právní úpravy zmíněna i v souvislosti s pojištěním odpovědnosti, povinného ručení. Znamená to, že pojišťovny musejí reagovat a vytvořit si náležité rezervy?
Právě v oblasti zvýšení závazků pojišťoven, a také v oblasti tvorby Garančního fondu České kanceláře pojistitelů, se nová právní úprava promítá do nutnosti vytváření větších rezerv. Pojišťovny totiž musejí škody na zdraví, vznikající po době účinnosti nové vyhlášky, ohodnocovat právě vyšší sazbou bodu, jak předpis ukládá. Nárůst je opravdu enormní a není jen v tom, že cena bodu vzrostla dramaticky z třiceti korun na sto dvacet. Tedy čtyřnásobně, chcete-li 400 procent. Nově jsou totiž ve vyhlášce upraveny popisy jednotlivých zranění - posunů je tedy výrazně větší množství proti dřívějšímu dlouhodobě užívanému hodnocení. Také se výrazně změnily limity pro výši odškodnění, takže dopady do ekonomiky povinného ručení jsou opravdu razantní.
Budou se dopady promítat i do stávajících pojistných smluv? Bude potřeba všechny plošně přepracovat, změnit?
To záleží na tom, jak má která pojišťovna pojistné smlouvy konstruované, jak má upravené své pojistné podmínky.
Vraťme se ještě spíš k obecné úpravě povinného ručení. Trochu jste mne zdravotní problematikou zaskočil.
Nejde ale o zdravotnictví, jde o odpovědnost za škodu na zdraví. Tady si lidé asi pořád myslí, že povinné ručení je o rozbitých blatnících, rozbitých světlometech, oknech, kufrech atd. Povinné ručení je ale o jakékoli škodě, za kterou podle občanského zákoníku škůdce odpovídá. A k té patří i škody na zdraví.
Hodně se diskutuje o výši plnění. I zde je asi potřeba trochu osvěty, zejména po několika reakcích na konkrétní případy, kdy motoristé byli nespokojeni. Je to možné vysvětlit v souvislosti se zvyklostmi běžnými u havarijního pojištění?
Domnívám se, že je právě potřeba od sebe důsledně oddělovat obě problematiky. V havarijním pojištění, což je vlastně pojištění majetku, si může klient koupit různé produkty. Může se rozhodnout pro pojištění na časovou cenu, tzn. cenu podle stáří vozidla. Může si také koupit pojištění na novou cenu. Podle toho je mu také stanoveno pojistné. V oblasti všech pojištění odpovědnosti za škodu v zásadě platí, že rozsah plnění z pojištění se řídí tím, jak je určitá odpovědnost za škodu určitým obecně závazným právním předpisem upravena. A v případě škod způsobených provozem motorových vozidel je odpovědnost upravena občanským zákoníkem. Také na příslušnou část občanského zákoníku, která se týká odpovědnosti za škodu a způsobu její náhrady, zákon č. 168/1999 Sb. důsledně odkazuje. To, co je vnímáno snad jako nějaké příkoří ze strany pojišťoven vůči poškozeným, jakási svévole pojišťoven, je ve skutečnosti vyjádřením toho, co vlastně - jaké nároky a v jakém rozsahu - občanský zákoník poškozenému dává k dispozici. Nedávno mohla veřejnost sledovat problematiku devět let starého vozu a výměny dveří a dalších dílů. Tady asi jde o to, že náhradní dveře lze pravděpodobně sehnat jen jako nové a zabudovat je místo poškozených. Nicméně při náhradě škody je nutné zkoumat, jaký byl stav vozidla před nehodou a jaké nové díly se při opravě použily. Uvědomme si, že na vozidle byly nehodou poškozené staré díly a díky opravě jsou tam nové. Je zapotřebí se vyrovnat s tímto principem v souladu s občanským zákoníkem. Ten říká, že se při stanovení výše škody vychází z ceny poškozené věci v době před poškozením (myšlena je doba těsně před poškozením). Kdyby například měly pojišťovny tento princip ignorovat a měly by říci, že vždy a za všech okolností budou platit ceny nových dílů, nastaly by další dva problémy. Zcela určitě by pak rostly sazby pojistného. Stoupnou-li závazky, stoupnou-li výplaty pojistného plnění, peněz vydávaných poškozeným, musí stoupnout objem peněz i na příjmové straně - musejí je pojišťovny získat od motoristů ve formě vyššího pojistného. To asi žádný motorista nemá rád. Druhým problémem by bylo okamžité napadání pojišťoven motoristy, že škody přeplácejí. Pojišťovny tady musejí důsledně dodržovat princip stanovený v občanském zákoníku.
Myslíte, že by podobné případy, tlak nespokojené veřejnosti, mohly vést až k novelizaci občanského zákoníku?
Tak jednoduše ten problém nestojí. Nejde jen o pojištění. Tady se to někdo snaží přeorientovat jen jako problém pojišťoven. Je ale celá řada odpovědností za škodu, které s pojištěním nemají nic společného a tento princip se při nich plně uplatňuje. Je to zásadně o tom, jaký je pohled společnosti na vztah mezi škůdcem a poškozeným. Právní úprava pojištění pak takový pohled sleduje. Ale kdyby mělo dojít k nějakým takovým změnám, tak je logicky nutné počítat s tím, že sazby pojistného půjdou hodně nahoru.
Jaký mohou motoristé očekávat vývoj sazeb pojistného, zejména s ohledem na skončení zákonné regulace?
V podstatě se ví, že 31. prosince letošního roku přestávají platit minimální sazby pojistného. Končí regulační období stanovené na tři roky. Česká kancelář pojistitelů tedy už nebude nadále vyhlašovat minimální sazby. Znamená to ale, že odpadnou i sazby maximální, které se odvíjely zákonem stanoveným způsobem od sazeb minimálních. Česká kancelář pojistitelů opravdu neví, co nastane, co a jak pojišťovny udělají. Nemůžeme jim do toho mluvit a zasahovat. Od ledna příštího roku se budou svobodně rozhodovat, jen musejí dodržet pravidla ze zákona č. 168/1999. Například musejí pojistné stanovit tak, aby byly schopny splnit závazky vyplývající z pojištění, a to včetně příspěvku pro Garanční fond kanceláře.
Tak trochu je slyšet slovo zdražení.
Motoristé by asi chtěli slyšet, že dojde
ke snížení sazeb. Domnívám se, že prostor pro snižování sazeb zde vůbec žádný není. Pojišťovny ještě nedofinancovaly deficit ze zákonného pojištění. Závazků je mnoho a ještě k tomu roste nehodovost. Mimo jiné všichni mohli slyšet zprávy o řetězových nehodách na dálnicích, o nehodách se smrtelnými následky na několika místech. To všechno ovlivňuje ekonomiku - chcete-li, účet povinného ručení. Pojišťovny by měly sazby zvyšovat. Vlivem konkurenčního prostředí, které je velmi silné, se však nedají předpokládat nějaké dramatické výkyvy. Myslím, že pojišťovny budou spíše velmi opatrné.
Můžete srovnat sazby pojistného u nás a v zemích EU?
Je otázkou, co všechno chceme srovnávat a podle jakých parametrů. Jde-li o sazby, tedy cenu, kterou motoristé za povinné ručení platí, jsme stále výrazně, zdůrazňuji výrazně, nižší než například Německo, Rakousko i třeba Švýcarsko a země Beneluxu. Jde-li ale o úroveň právní úpravy, u nás zmíněného zákona č. 168/1999 Sb., o to, co je našim poškozeným ze zákona garantováno, patříme k absolutní špičce. Protože například v EU ještě plošně neplatí, že musí garanční fond hradit škody, které nezaplatil bankrotující pojistitel. Kdyby u nás k takové situaci došlo, bude neuhrazené závazky hradit poškozeným Kancelář z Garančního fondu. I zde je vlastně třeba připomenout jinou situaci od počátku nového roku, kdy si dál budou motoristé pojišťovny vybírat. Nemusí vždycky platit, že zakoupení nejlevnějšího pojištění je nejvýhodnější. Někdy to nejlevnější, jde-li dokonce o dumping, může vlastně ve svém důsledku, časem vést k bankrotu pojišťovny. Její závazky pak bude hradit Kancelář z garančního fondu a všechny pojišťovny do něho budou muset víc přidat. A aby mohly přidat, budou muset opět více vybrat od motoristů. Tady je i zdůraznění toho, aby si motoristé opravdu pečlivě vybírali pojišťovnu.
Jak by si tedy motoristé měli vybírat pojišťovnu pro povinné ručení?
Na prvním místě by se měli rozhodovat podle výše limitů pojistného plnění, které pojišťovny nabízejí. Jednak jsou zákonem stanoveny minimální limity, pojišťovny mají mimo ně také nadstandardní produkty. Jejich cena je přitom nepatrně vyšší než u základních produktů, ale jde o nesrovnatelně vyšší limit plnění. Jde i o budoucnost každého motoristy, který může odpovídat za škodu, která přesahuje limit hrazený pojišťovnou. Musí se vypořádat s nárokem poškozeného a může ho to stát někdy i celý jeho majetek jako firmy, ale i jako občana. I tady se promítají tragické následky dopravních nehod. Tvrzení řidičů - hrdinů: mně se nic nemůže stát, já žádnou nehodu mít nebudu a kupování levných produktů je tvrzením a šetřením na nesprávném místě. Až po posouzení limitů plnění by mohly přijít další parametry jako třeba asistenční služby a úplně nakonec cena, sazba pojistného.
Jednou z diskutovaných věcí je také vlastní stanovení sazby, její odvozování například od kubatury motoru. Je tenhle způsob běžně užívaný i jinde, nebo jde o převzatý špatný přežitek?
Říci, že stanovení sazeb podle zdvihového objemu motoru je v Evropě běžné, by bylo velmi opovážlivé tvrzení. Spíše patříme k výjimkám, ale nejsme sami. Dá se předpokládat, že budoucí vývoj půjde jiným směrem. Třeba u osobních automobilů se jedním z rozhodujících parametrů časem zřejmě stane výkon motoru. Mohou se objevit i jiná dodatečná technická kritéria.
Kdy se tak může stát?
To je vážná otázka. V současné době, kdy vlastně tři roky ze zákona platí tento systém, neměly pojišťovny možnost připravit si databáze pro uplatnění jiného způsobu. Tři roky v žádném pojištění nehrají roli, u pojištění odpovědnosti vůbec ne. Právě pro onu dlouhodobost závazků v oblasti škod na zdraví. Naše šilhání po tom, co se umí třeba ve Velké Británii, kde se zohledňuje typ vozidla, jeho barva, věk řidiče, to je nyní šilhání nesprávným směrem. Je zapotřebí vědět, že ve Velké Británii nastala volná tvorba cen u tohoto produktu v šedesátých letech a teprve na přelomu osmdesátých a devadesátých let se tam objevily postupně takto sofistikované tarifní systémy. Znamená to, že se vyspělé britské pojišťovnictví na opravdu detailní přístupy připravovalo více než dvacet let. A u nás bychom chtěli za tři roky zvládnout něco, co zvládnout nejde. To se příliš podobá modelu Mongolska, které přeskočilo jednu vývojovou epochu. Tříleté období regulace výrazně pomohlo ekonomické stabilizaci povinného ručení a jakákoli náhlá změna by mohla situaci změnit k horšímu, tedy ještě více zatížit samotné motoristy.
Jak velkým problémem jsou vozidla, která stojí jako nepojišťěná mimo povinné ručení?
Z pohledu jednotlivého případu to vždy je problém. V okamžiku, kdy dojde ke škodě, musí ji hradit Kancelář z Garančního fondu. Za dobu nové úpravy počet škod hrazených z garančního fondu ale nepřekročil 0,6 procenta všech škod povinného ručení. Z tohoto pohledu jde o dobrý výsledek systému. Na něj má vliv vysoká odpovědnost motoristů, kteří vozidla pojistili. Druhým faktorem je dobré fungování systému a vazeb mezi jednotlivými subjekty právě při zjištění nepojištěných vozidel v provozu.
Jak se osvědčil systém vyhledávání pojišťoven, který je veřejnosti přístupný na www stránkách Kanceláře?
V roce 2001 jsme registrovali více než 193 tisíc vstupů pro informace, letos do 15. října již 275 tisíc. I to svědčí o tom, jak motoristé důvěřují našim informacím a jak je dokáží využít. Ne v každé zemi Evropské unie mají takovou možnost. Když se připravoval český systém, tak podobný pracoval jen v Belgii. Mimo jiné fungování internetového přístupu a počet vstupů svědčí o tom, jak pečlivě Kancelář a pojišťovny připravovaly spuštění celého systému a jak uvážlivě pojišťovny investovaly do jeho efektivního fungování. Opět lze říci, že patříme ke špičce v Evropě a pojišťovny za to musím pochválit.
Postihy mohou končit exekucí
Česká kancelář pojistitelů k 30. červnu 2002 evidovala 888 postižních případů v úhrnné výši 35,5 milionů korun. Vzhledem k tomu, že proces vymáhání může započít až po zlikvidování příslušné škody způsobené nepojištěným vozidlem, je postižní agenda zpožděna za agendou vyřizování škod. Fakticky se proto agenda rozjela až v průběhu roku 2001. V prvním pololetí roku 2002 již zaznamenává výrazný růst. ČKP se snaží ve věci vymáhání postupovat nekompromisně, zároveň ČKP předpokládá medializaci některých případů jako dalšího významného tlaku na minimalizaci nepojištěných vozidel v provozu. I přes nekompromisní postup v oblasti vymáhání, včetně exekucí majetku, je však tato agenda často velmi ztížena faktickou absencí majetku některých nepojištěných. K 30. červnu 2002 Česká kancelář pojistitelů již vymohla 3,5 milionu korun.
