Češi si budou zřejmě půjčovat stále více
Běžné bankovní služby patří v Česku mezi nejdražší v Evropě. Peněžní ústavy téměř dva roky nakupují velmi levné peníze, čemuž zdaleka neodpovídá výše úroků u úvěrů. Bankovní krize odezněla teprve před několika lety, a ti, kteří platí daně, budou její dopad pociťovat ještě velmi dlouhou dobu.
Nejdražší.
Zdražování však již dosáhlo stropu. Velké banky po posledních výraznějších úpravách ceníků k dalšímu zvyšování cen nepřistoupí. Spíše hledají cestu, jak zachovat současné výnosy a zároveň poplatky snížit. Při ziscích, které jim generují například poplatky za výběry z bankomatu, to nebude právě jednoduchý úkol. Koordinátor úseku finančních služeb pro střední a východní Evropu společnosti Boston Consulting Group Marek Hovorka se však domnívá, že doba pro vznik větší konkurence především v oblasti poplatků již nastává. „V České republice se nyní soutěží v úrokové oblasti. Během několika čtvrtletí však začne konkurenční boj také u cen za základní bankovní služby. Zvýší se počet produktů, rozšíří nabídka a vysoké zpoplatnění základních služeb již přestane být klíčové,“ uvedl Hovorka pro týdeník EURO. Pokud k výraznější úpravě poplatků sáhne jedna ze tří velkých bank, zbylé se budou muset přidat. „Jestliže tato strategie bude pro banku dlouhodobě udržitelná a způsobí konkurenční výhodu, budou se ostatní muset přizpůsobit,“ tvrdí Hovorka. Dalším faktorem, který může do konečné poplatkové strategie promluvit, je i velikost bankovního trhu. V České republice je nyní 35 bank, z nichž minimálně jedenáct chce oslovit retailovou klientelu. Postupně se však může stát, že malí hráči na trhu nebudou stačit velkým gigantům. Nebudou mít dostatek kapitálu na to, aby účinně získávali od ostatních klienty a prodávali jim své služby. Nebudou rovněž schopni pokrývat ztrátové služby těmi, které jim přinášejí zisk. „Menší banky si budou muset najít nějakou mezeru na trhu, na kterou se zaměří, nebo přemýšlet, jak se s nějakým velkým hráčem spojit,“ řekl týdenníku EURO partner KPMG Pavel Závitkovský. Je však otázkou, zda větší hráče bude omezená konkurence nutit ke snižování výnosů z poplatků a k hledání nových cest jak vydělat. Vstup nového konkurenta na trh, který by agresivní cestou stlačil ceny dolů, rovněž není pravděpodobný. „Avizovaný vstup dalších bank byla bublina. Trh se naopak bude konsolidovat. Ve střední Evropě je místo tak pro pět až sedm bankovních domů, nyní jich tady je přes dvacet. Nikdo však nechce být tím prvním, kdo vypadne,“ uvádí Hovorka s tím, že by jej nepřekvapilo, kdyby se například italská Intesa zbavila slovenské VÚB.
Zlatá žíla vysychá.
Příčin současného stavu je dost. Svou daň si kromě nízkých úrokových sazeb vybírá jak latentní nenasytnost vlastníků bank, kteří chtějí své investice zpět co nejdříve, tak neochota Čechů využívat dosud neznámé produkty. Například v České republice má u velké bankovní skupiny jeden zákazník průměrně méně než dva produkty, ve vyspělejších evropských zemích jich má až devět. To umožňuje tamním bankám, aby ceny rozmělnily či snížily. Hovorka se domnívá, že do pěti let budou ve větších českých bankách s širokou nabídkou připadat na jednoho zákazníka čtyři až pět produktů. A jak se to projeví na výnosech? „Výnosnost českých bank je jedna z nejvyšších na světě. Další výrazný růst se již nedá očekávat. Těžiště příjmů bude přeneseno k dalším službám a odlehčí se váha poplatků za základní produkty,“ tvrdí Hovorka. Přesto je český trh jedním z nejziskovějších, výnosy stále rostou. Těžko lze předpokládat, že vlastníci bank ustoupí ze své chuti inkasovat stále vyšší dividendy. Bankám pro příští rok nahrávají rostoucí úrokové sazby a hlad tuzemských spotřebitelů po menších, vysoko úročených půjčkách. „Ziskovost bankovního sektoru, vyjádřená návratností vlastního kapitálu, již neporoste. zvyšovat se bude pouze o růst HDP. Návratnost kapitálu okolo dvaceti procent je strop. Málokdo věří, že pokud by to šlo dlouhodobě výše, nezasáhla by ruka nějakého regulátora,“ řekl Hovorka. V současné době dosahuje tento ukazatel na trhu 23 procent. Významný růst zisků je rovněž limitován náklady na investice, které banky v následujících letech očekávají. „Předpokládám, že příští rok se zisky peněžních ústavů příliš nezvýší. Od vstupu na trh neustále snižovaly náklady. Šetřily jak na mzdách, tak na investicích do technologií. Ztrátu, která jim tím vznikla, musejí dohnat. Jestli nebudou investovat, ale pouze spotřebovávat, tak tady nemusejí za pár let být,“ uvedl Závitkovský. Peněžní ústavy se budou muset vyrovnat mimo jiné s příchodem čipových karet. Například Česká spořitelna, která je největším vydavatelem platebních karet v Česku, čipovou technologii stále připravuje a tato investice se projeví až příštích letech.
Dynamika růstu úvěrů.
Kromě snížení výnosů z poplatků se naopak dají očekávat výrazně vyšší zisky z úroků. K tomu by nemělo vést další zdražování produktů, sazby úvěrů jsou již tak dost vysoké. Navzdory varováním, že zadlužení Čechů je již nyní vysoké, Hovorka tvrdí, že prostor pro další zadlužování je obrovský. „Objem úvěrů se bude násobit. Posun v uvažování lidí je velice výrazný. Říkalo se, že bude trvat celou generaci, než bude akceptovatelné se zadlužit. Dnes je vidět, že se to mění ne po generacích, ale po letech. Segment lidí se středními příjmy není dobře ošetřen z hlediska analýzy rizika, a z toho pramení většina obav ze zadlužení domácností,“ myslí si Hovorka. Poměr úvěrů k hrubému domácímu produktu v současné době osciluje okolo tří procent. Hovorka se domnívá, že do pěti let zadlužení vzroste o přibližně 200 procent. „Nyní každý z nás průměrně dluží necelých šest tisíc korun, kdežto každý Rakušan v přepočtu 68 tisíc. „Potom jsou tady specialisté, jako například Američané, z nichž každý dluží přes 170 tisíc korun,“ dodává.
Naopak Závitkovský tyto optimistické vize nesdílí. „Když se srovnáme se zahraničím, je prostor velký. S nadsázkou se dá říct, že tam žije na dluh každý. Nepředpokládám však, že bychom ostatní země dramaticky rychle doháněli. Rozhodně si lidé nebudou půjčovat tolik, aby se celkový objem půjček do pěti let zdvojnásobil,“ soudí Závitkovský.
Český trh je z hlediska šíře produktové nabídky vyspělý. Služeb, které na něm chybějí, je velmi málo. Ze strany bank však chybí větší agresivita v jejich prosazování na trh, svůj vliv má i malá poptávka po novinkách ze strany spotřebitelů. Například kreditních karet je v České republice vydáno přibližně půl milionu, což není málo, ale jejich využívání jako nástroje pro úvěr je minimální. Hovorka uvádí, že z celkového objemu spotřebitelských úvěrů připadají pouze dvě procenta na revolvingový úvěr z kreditní karty. Průměrný Čech tak dluží něco přes sto korun. Kreditní karty rovněž nejsou v segmentu, který bankám přináší nejvíce peněz. Dosud byli oslovováni především bohatší lidé, kteří však nepotřebují využívat takové úvěry, a proto nepřinášejí kýžený zisk. O lidech, kteří by půjčky rádi využívali, je zatím málo údajů, nedá se proto správně odhadnout riziko delikvence. Existuje zde však šedá zóna, do které vstupují především splátkoví prodejci. „Ti jdou do tohoto segmentu agresivněji než banky a nedostatek dat nahrazují tím, že si klienty vyzkoušejí právě prodejem na splátky. Naše analýza dospěla k závěru, že se v následujících třech letech bude každý rok objem revolvingových úvěrů zdvojnásobovat,“ uvádí Hovorka. Vyšší agresivitu je třeba čekat také v hypoteční oblasti. Hypotéky mají sice malou ziskovou marži, ale banky si jimi připoutají klienta na dlouhou dobu. Zatímco nyní je v Česku možné získat hypotéku maximálně na plnou cenu hodnoty nemovitosti, v zahraničí se profinancuje i 115 procent. Při nasycenosti trhu se dá očekávat podobná nabídka i v České republice. „Konkurence v hypoteční oblasti se bude v následujících pěti letech narovnávat. Například u úroků, které se dnes liší až o procenta, budou nuance daleko menší,“ dodal Závitkovský.
Jak uřídit riziko.
České peněžní ústavy mají systémy řízení rizika na vysoké úrovni, ostatně je implementovaly po vzoru svých zahraničních matek. Systémy však nejsou vše, musejí se zaplnit daty. Zatím na českém trhu chybějí historicky srovnatelná data, která by ukázala, jak se národ chová. „Jedna věc je mít algoritmus, který někdo v zahraničí naprogramuje, druhá zaplnit jej relevantními daty. Například hypoteční úvěry se na českém trhu poskytují minimálně pět let. Ale ještě před několika lety je dostávali pouze velmi bohatí lidé, úvěrů také nebylo prodáno příliš mnoho. Tato data tak nehrají ani statisticky, ani velikostí vzorku žádnou roli,“ uvedl Hovorka. V marketingových kampaních se bankovní domy předhánějí tvrzeními, jak rychle dokáží vyřídit žádost o půjčku a jak malé množství dokladů k tomu potřebují. Cena však tento trend plně odráží. „Pokrytí rizika dnes tvoří obrovskou část výsledného úroku. Velmi dlouho bude trvat, než se systémy natolik zaplní daty, aby ceny úvěrů mohly z tohoto důvodu klesat,“ předpokládá Závitkovský.
