Urban znovu zpochybňuje územní limity
Resort životního prostředí v utkání roku zvítězil nad ministerstvem průmyslu a obchodu jedna nula. Fanoušci Ambrozkova týmu propadají euforii. Tak by se dal sportovní terminologií komentovat výsledek letošního střetu obou ministerstev o podobu energetické koncepce. Především spor, zda rozšířit, nebo ponechat současné územní limity na těžbu hnědého uhlí. Ministerstvo životního prostředí po dlouhých debatách prosadilo, aby původní větu v energetické politice, že se „uvolní územní omezení těžeb hnědého uhlí“, vystřídala měkčí formulace o „racionálním přehodnocení limitů v budoucnu“.
Krátkodobá radost.
Jak se zdá, budoucnost, o níž se zmiňuje vládou schválená energetická koncepce, není tak daleko a euforie fanoušků Ambrozkova týmu se pomalu vytrácí. Ministerstvo průmyslu a obchodu se totiž hodlá k otázce územních limitů, což je vymezení prostoru, kam až mohou těžařské firmy dobývat hnědé uhlí, brzy vrátit. „V roce 2005 končí nařízení vlády o územních limitech. S tím musíme do počátku příštího roku něco udělat. Buď územní limity ukončit, nebo prodloužit,“ sdělil týdeníku EURO náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Pecina. Zároveň uvedl, že jeho resort nechce vyřešení celé problematiky uspěchat. „Chceme, aby si vše nejdřív projednaly místní samosprávy a těžaři,“ tvrdí Pecina. Přesto připustil, že pokud se nebude nic řešit, může těžba hnědého uhlí v regionu teoreticky za několik let skončit.
Úlitba uhlobaronům.
„Nejde o nic jiného než snahu zalíbit se uhlobaronům, komentoval plány ministerstva průmyslu šéf resortu životního prostředí Libor Ambrozek. Ministr se domnívá, že pokud se vyjde ze schválené energetické koncepce, nemusí se do třiceti let na limity sáhnout. I když se nebrání tomu, aby se téma v budoucnu opět otevřelo, za velký problém označuje platnou legislativu z osmdesátých let. „Obce, na jejichž území by se mělo hnědé uhlí těžit, mají malé šance, jak se bránit. Nemají nyní právo veta,“ konstatoval Ambrozek.
Diskuse o územních limitech se dotýkají mimo jiné dolu Československé armády. „Povolení k hornické činnosti má do roku 2017, samotný dobývací prostor jde však daleko do jednadvacátého století,“ sdělil týdeníku EURO člen představenstva společnosti Appian Group Petr Pudil, jehož firma ovládá Mosteckou uhelnou společnost (MUS).
V cestě další těžby v dolu bohužel stojí obec Horní Jiřetín a její část Černice. „V minulosti proběhla s představiteli místní samosprávy řada schůzek. Není ale jasné, zda stát jako majitel nerostné suroviny chce uhlí těžit i nadále. Jednání se pak těžko konkretizují,“ uvádí Pudil.
Pokud by se rozšíření těžby podařilo prosadit, musel by vlastník dolu zaplatit přesídlení obyvatel z postižené lokality. „Náklady na podobnou akci by se vyšplhaly na několik miliard,“ dodává Petr Pudil.
Na porubní frontě klid.
Jako by na halasném prolomení limitů těžby mělo zájem především ministerstvo hospodářství. Na regionální úrovni se zatím neodehrálo vůbec nic. Od počátku devadesátých let, kdy tehdejší starosta Horního Jiřetína vykázal z obecního úřadu manažery uhelných firem, kteří přišli s návrhem propagačních exkurzí do přestěhovaných obcí v Porýní, se už žádný z nich ke kontaktu neodvážil. Nynější starosta Branko Glavica nezaznamenal ani skupování okolních pozemků. Jiřetínští občané dál sázejí na jistotu územních limitů a dostavují domy, dvacet lidí dokonce se stavbou právě začíná. Do hezkého prostředí Horního Jiřetína utíkají lidé z Mostu, Litvínova i Chomutova a v současnosti jen pětina novostaveb patří místním. Počet lidí, kteří by byli poškozeni zrušením limitů, se každý den rozrůstá. Zamýšlené převedení kompetencí na obce a kraje by podle starosty bylo ztrátou jistot. Obec by vůči uhelné společnosti byla slabým partnerem a kraj dosud projevil až příliš velkou ochotu k účelovým rozhodnutím. „Už se tu dokonce mluví o tom, že nás vystěhují do Louky nebo Mariánských Radčic a lidi z Černic do Vysoké Pece. Ale nás se nikdo na nic neptal. My své domy nedáme. Avšak padneme-li my, padne i Jezeří, které se podařilo uchránit dokonce za minulého režimu,“ říká Glavica.
Úzký koridor, úzké zájmy.
Státní zámek Jezeří dosud nepohltily hlubiny povrchového dolu jen proto, že je pod ním zachován nevytěžený pilíř uhlí. „Mezi Jezeřím a Vysokou Pecí sjely už do dolu postupem času šest a půl milionu kubíků zeminy,“ upozorňuje člen někdejší Společnosti pro záchranu Jezeří Petr Pakosta. „Krušné Hory se daly kvůli poddolování do pohybu, a bude-li lom pokračovat dál směrem na Jiřetín, vzniknou ještě nebezpečnější místa. Silniční spojení Jezeří s Vysokou Pecí se už propadlo. Další dolování by odřízlo přístup do Nové Vsi, Hory sv. Kateřiny a dalších míst v Krušných horách. Kraj by tím dostal novou ránu,“ je přesvědčen Pakosta. Ztráty utrpěla i důlní společnost, když zemina zavalila dopravník a velkobagr. Naštěstí v době, kdy na nich nebyla obsluha.
Vládní limit brání vstupu dolu do velice úzkého těžebního koridoru mezi už vytěženou a částečně znovu zasypanou jámou dolu Obránců míru a Krušnými horami. Další postup by narazil na Černice a Jiřetín, jimž by přivodil zkázu, a na stará důlní díla dolu Centrum, která by značně komplikovala těžbu. Bagry by místy těžily uhlí se sirnatostí až 25 procent, zpracovatelné jen netradičními metodami. Geolog Jan Marek nedávno publikoval úvahu: „Je velmi diskutabilní, která ztráta pro stát by mohla být větší, zda zablokování určitého nevelkého množství uhelných zásob v nejproblematičtějších místech okraje pánve, anebo důsledky velkorysé havárie, která by zřejmě způsobila likvidaci značné části horského svahu, lesních porostů, impozantních skalních útvarů, zámku Jezeří jako nejvýznamnější kulturní památky a dominanty Mostecka, zavalení části uhelného ložiska, těžební jámy s dobývací technikou a několika pracujícími.“
Na Litvínov!
Pro Mosteckou uhelnou společnost je perspektivní především oblast za Obránci míru, kde by se porubní fronta mohla znovu roztáhnout. Bylo by to ovšem na úkor dalších obcí, které zatím nic netuší – Janova, Hamru a Chudeřína, a potom hurá na Litvínov. Na pilíř plný kvalitního uhlí pod Chemopetrolem by si však musela nechat zajít chuť, neboť pojistná hodnota podniku dosahuje 250 miliard a nalezení jiného stejně výhodného místa je nemožné. Díky izolovanosti od obytných zón je naší nejperspektivnější chemičkou pro rozvoj nových technologií. Ani Horní Jiřetín se perspektivy nevzdává. Zrodila a obnovila se tu spousta malých podničků od truhláren, přes textilku, až po zahradnictví, takže zaměstnanost tam tolik nezávisí na sousedních gigantech, chemickém ani důlním, a je nižší než v okolí.
ČEZ se dívá.
Současné dění kolem územních limitů sleduje společnost ČEZ. Firma totiž hodlá v nejbližších letech nahradit kapacitu dosluhujících tepelných elektráren v severních Čechách, zhruba čtyři tisíce megawattů instalovaného výkonu. „Zda budou rozšířeny územní limity, nebo ne, ovlivňuje naše rozhodování, kolik nových zdrojů bude na bázi hnědého uhlí,“ potvrdil týdeníku EURO mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Životnost nové tepelné elektrárny se totiž v průměru pohybuje na úrovni padesáti let, po uvedenou dobu je nutný přísun paliva. „Pokud budou zachovány současné územní limity, můžeme zdroji na hnědé uhlí nahradit jen tisíc megawattů, při prolomení lze naopak uvažovat o větším zdroji,“ vysvětlil Kříž. ČEZ přitom s rozhodováním, čím budou poháněny nové elektrárny, spěchá. V roce 2005 chce dát na vědomí, kde bude stavět, a zahájit přípravné práce, zejmnéna rozjet schvalovací řízení. První z nových elektráren má začít dodávat elektřinu již po roce 2010.
Popisek I: Ústupek uhlobaronům, tak hodnotí ministr Ambrozek snahu opět rozpoutat diskusi o územních limitech
Popisek II: Konec? Pokud nezačneme řešit současné problémy, může těžba hnědého uhlí za několik let skončit, tvrdí Pecina.
Popisek III: Ministr Urban nás uráží, když tvrdí, že naše domy jsou neprodejné. Hodnotu neztrácejí, dolům je však neprodáme, vzkazuje radní Vladimír Buřt, který je v čele občanského odporu.
Popisek IV: Do jámy dolu Čs. armády se sunou poddolované svahy Krušných hor. Skončí v ní i jiřetínská škola, do níž stát a obec už druhý rok společně investují sedm milionů korun?
