Prezident Václav Klaus podepsal čtyři z jedenácti zákonů týkajících se reformy veřejných financí. S poznámkou, že s nimi jako ekonom nesouhlasí, dal svůj souhlas k jejich uvedení do praxe. Novely mají zabránit zneužívání sociálních dávek a motivovat lidi, aby se živili nějakým normálním způsobem, nejlépe prací.
Právě proto je podivné, že zákon bude nejtvrdší právě na ty, kdo už se dávno prací živí, totiž na podnikatele a živnostníky. Po zákonu, který je donutí platit tzv. minimální daň, bez ohledu na to, kolik živnost skutečně vynáší, přichází omezení sociálních dávek: U každého živnostníka se bude předpokládat, že jeho čistý příjem je roven alespoň polovině průměrné mzdy. I kdyby živnostníkovy děti z hladu žvýkaly podrážky vlastních bot, bude jejich tatínek platit daně a přitom nebude mít nárok na některé sociální dávky. Zákony o sociálních podporách a podobných vymoženostech naší doby často při napravování jedné „nespravedlnosti“ zavádějí nespravedlnost jiného druhu. Aby se jedni měli lépe, než odpovídá jejich pracovním výkonům, je třeba jiné oškubat. V našem případě přinese diskriminace živnostníků státní pokladně úsporu 100 milionů korun ročně. Nové zákony naštěstí nabízejí i lepší počtení. Státní pokladna například ušetří tím, že dávky sociální podpory začnou od příštího roku vyplácet úřady práce. A co víc, aby se před úřady práce nehoufovali „chudáci“ v luxusních autech, kteří už několik let nevykazují žádný příjem, přitvrdila se pravidla pro přiznávání dávek. Vtip je v tom, že ustanovení proti zneužívání podpor už v zákoně dávno jsou. Nikdo podle nich nic nekontroloval, ani k tomu v podstatě neměl pořádné pravomoci. A i kdyby to zkusil, stejně nevyhraje. Takový chudáček boháček může svůj mercedes zaregistrovat na svoji babičku, zaparkovat jej za rohem a těch pár kroků pro dávky si dojít. Zčásti by pomohlo alespoň důkladné přiznávání majetku; takové, jaké sociální demokraté původně chtěli zavést pro bohaté. Kdo by jej vyplnil nepravdivě, měl by být trestně stíhán. Přísnost je namístě. Žijeme totiž v zemi, kde si velká část lidí zvykla brát cizí peníze, jako by to byla samozřejmost. Ona to ale žádná samozřejmost není, brát těm, kdo tvrdě pracují a rozdávat těm, kdo pracují mnohem méně nebo dokonce vůbec. Zneužívání dávek je přitom staré jako dávky samy, a sebelepší systém nezabrání tomu, aby lidé na úřadech lhali a vymýšleli báchorky o své ukrutné bídě. Pro mnoho z nich je příjemnější hodinu lhát než hodinu pracovat, neboť se jim to mnohonásobně vyplatí. Takový systém není ani přirozený, ani spravedlivý. Proto by bylo úplně nejlepší dávky zrušit.
