Když Andrej Babiš předstoupil před poslance, aby hájil kauzu Čapího hnízda, jedním z jeho hlavních poselství bylo, že se v majetkové struktuře nedělo nic, co by bylo nelegální nebo ve své době neobvyklé. Týdeník Euro se proto rozhodl podrobněji prozkoumat další případy, které připomínají horkou kauzu Babišova venkovského sídla. Výsledek je jasný: šéf ANO šermoval další polopravdou, nebezpečně hraničící se lží. „Ti druzí", jimiž se A. B. oháněl, totiž oběhli maximálně půl oválu, zatímco on si střihl celé kolečko. V žádném ze zmapovaných případů se čáp nevrátil zpátky do rodného hnízda. Zároveň však všechny dokumentují divokou dobu porcování eurodotací.
Cílem analýzy evropských dotací z let 2007 až 2013 není projekty očerňovat ani zpochybňovat. Jde o to, připomenout desetiletí a praktiky, které umožnily miliardářům čerpat evropské dotace i na ryze soukromé a luxusní komerční projekty. Peníze běžně inkasovaly firmy se skrytými majiteli a nebylo to divné, natož trestné - v tom má Babiš pravdu. Ale opět, nikdo nedosáhl podvodných „kvalit“ Čapího hnízda.
Luxus od Unie
Chateau Herálec zařadila letos stanice CNN Travel mezi 15 nejlepších zámeckých hotelů světa. Pětihvězdičkový boutique hotel je ale zajímavý i z jiného hlediska.
V roce 2008 opravy podpořila 42 miliony EU, přičemž firma krátce předtím změnila jméno i majetkovou strukturu, když se vyvázala ze stavebního kolosu PSJ miliardáře Františka Vaculíka.
Na začátku bylo eseróčko s názvem Hotel Gustav Mahler, jehož stoprocentním vlastníkem byl tehdejší PSJ holding. Situace se mění v lednu roku 2008. Firma se přejmenovává na Malý zámeček a přebírá ji Futura Investment. V prosinci téhož roku Malý zámeček dostává dotaci 42,27 milionu korun z ROP Jihovýchod na opravu objektu.
Pohledem do tehdejšího obsazení firem je patrné, že jednatelkou Malého zámečku byla Alexandra Kasperová, někdejší členka představenstva PSJ. A následnou zakázku na opravu zámku do jeho luxusní podoby (eurodotace měly tvořit 20 procent celkových nákladů) nedostal nikdo jiný než PSJ. Samotná firma dnes popírá, že by za zámkem stála a vyvedla ho jako boční projekt, který měl šanci dostat dotace.
„Odprodej obchodního podílu PSJ ve společnosti Hotel Gustav Mahler byl součástí majetkoprávního vypořádání v souvislosti s ukončením majetkové účasti bývalého akcionáře v PSJ. Následné čerpání dotace bylo pouze záležitostí této společnosti, se kterou již PSJ nemělo nic společného, a nepatřila a nepatří vůbec do její skupiny společností“ vzkázal mluvčí firmy Miroslav Fuks. Projekt nicméně opakovaně kontrolovali úředníci ministerstva financí, a to hned třikrát, ajednou se o něj zajímal i Nejvyšší kontrolní úřad.
Alexandra Kasperová po sedmi letech provozu stále stojí v čele projektu.
Účinkování v PSJ ukončila podle svého vyjádření pro týdeník Euro v roce 2007 a zámek v Herálci je soukromý projekt. Její rodinná firma Futura Investment ho získala v roce 2004 v dražbě od kraje a začala částečně opravovat. „Šlo o projekt, který v sobě spojoval jak samotnou rekonstrukci, tak i budoucí provoz. Proto jsme pro něj vytvořili osobitou entitu - na začátku roku 2008 jsme koupili čistou společnost od PSJ a nepeněžitým vkladem jsme do ní vložili zámek,“ vysvětluje. Do majetkového kolotoče Čapího hnízda má tento projekt velmi daleko, ale je poměrně výmluvným svědectvím své doby. Dnes už by Unie luxus pro pár velmi majetných hostů penězi rozhodně nepodpořila.
Utajené miliardy
Tok dotací analyzovalo sdružení EconLab, což je spolek při Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy. Zajímá se o takzvaná big data, tedy číselné údaje z otevřených zdrojů, jejichž souhrnem lze dojít k důležitým trendům. Jedním takovým výstupem je číslo 22,6 miliardy korun. Jde o těžko představitelnou sumu, která plynula mezi lety 2007 až 2013 firmám s anonymními akciemi. To samo o sobě opět slouží k dokreslení éry vzniku Čapího hnízda. Mimochodem je tu ještě jeden podstatný rozdíl mezi těmito zkoumanými případy a Čapím hnízdem: žádný z aktérů si nepostavil kariéru na tom, že naše země je zkorumpovaná a rozkradená a on ji teď spasí.
Nicméně zpět k dotačním případům.
Pokud se dnes někdo pod vlivem argumentů Andreje Babiše přiklání k názoru, že pro miliardáře je pár desítek milionů kapesným a že nemají potřebu se o ně handrkovat, mohl by se podívat na Ivo Valentu. Miliardář, který zbohatl na hazardu, nemusel tehdy ani nic skrývat, aby k dotaci přišel. Vhod mu přišlo v roce 2010 necelých 26 milionů na výstavbu skiareálu v Malých Karlovicích. Tehdejší ROP Střední Morava, které dotace administroval, měl taková pravidla, že jim Synot Real Estate vyhověl, přestože měl základní kapitál přes miliardu (spíš tedy střední až větší podnik), anonymní akcie a majetkovou struktura končící na Kypru. Pokud se dnes podíváme do souhrnu projektu, je patrné, že celý stál 108 milionů korun, byl financován v rámci podpory cestovního ruchu a do regionu přinesl 5,33 vytvořeného pracovního místa. Prostým dělením nám tak vychází podpora pěkných pěti milionů na jedno místo.
Další z dotací pak mířily za společností Agriprod CZ, která měla a dodnes má anonymní akcie na majitele. Firmě pomohl v roce 2009 ROP Jihozápad z evropských peněz opravit Dvůr Vondrov více než 25 miliony, revitalizovat hotel Podhrad za bezmála deset milionů nebo opravit wellness v hotelu Knížecí dvůr zhruba osmi miliony. O zemědělské firmě se v minulosti psalo v souvislosti s Pavlem Dlouhým, někdejší jihočeské šedé eminenci ODS. Dlouhý je známým Josefa Půra, mají stejnou školu, seděli spolu v radě města Hluboká. A Půr je šéfem firmy Agriprod, s. r. o, která stejnojmennou akciovou firmu s dovětkem CZ v roce 1999 založila. V roce 2013 shodou okolností slavil Pavel Dlouhý své šedesátiny zrovna na dvoře Vondrov u Josefa Půra.
Co se týká anonymních firem, zbývá rozlousknout oříšek, kdo je šťastný člověk. Ne, nejde o vtip. Firma s tímhle jménem se také na dělení dotací podílela. Věc se má tak, že firma Carman Wood v dubnu 2011 dostala dotaci 17 milionů z OP Podnikání a inovace ministerstva průmyslu na modernizaci provozu pily. Už v únoru toho roku se ovšem 85procentním podílníkem v ní stala akciová firma Šťastný člověk, která měla v té době anonymní akcie. Takže dodnes nikdo neví, kdo vlastně 17milionovou dotaci vytěžil.
Offshore jako trend
V současnosti by se takové dotační „podivnosti“ už stávat neměly. V novém programovém období platí odlišná pravidla.
Skončila například sérií skandálů zkompromitovaná složitá struktura regionálních operačních programů. A Evropa si už lépe hlídá, aby dotační miliony neodcházely na luxusní komerční projekty soukromníků.
Po éře Čapího hnízda však zůstalo pozoruhodné dědictví. Podle dat EconLabu mezi příjemci dotací figuruje celkem 2368 anonymních firem. Další data ukazují 2453 společností se sídlem v zahraničí.
Figurují mezi nimi i daňové ráje, jako jsou Kajmanské ostrovy. Ne všechny mají ale tak exotické zázemí, velká část jich sídlí celkem blízko, zejména v sousedním Německu. „Na první pohled se to nezdá jako negativní signál, ale pokud se zeptáte kohokoli, kdo rozumí danému oboru, tak vám řekne, že Německo patří mezi top destinace, co se týká umožnění ukrytí reálných vlastníků“ říká Jiří Skuhrovec z EconLabu.
Zároveň upozorňuje na nové trendy při čerpání veřejných prostředků z EU. Mimo jiné velmi vyrostl počet ofishorových firem, což je dáno přísnějšími pravidly v tuzemsku, konkrétně zrušením anonymity při držení akcií. A to nás zase vrací ke kauze Čapí hnízdo: uvědomuje si to i Andrej Babiš. Ve sněmovně prohlásil, že kdyby chtěl s Čapím hnízdem udělat dotační podvod, „nebylo nic jednoduššího než zřídit offshorovou firmu někde na Kypru“. Tak hlavně že teď už v tom má jasno. #
Pokud se dnes někdo pod vlivem argumentů Andreje Babiše přiklání k názoru, že pro miliardáře je pár desítek milionů kapesným a že nemají potřebu se o ně handrkovat, mohl by se podívat na Ivo Valentu. 2368 dotačních položek plynulo firám s anonymními vlastníky mezi roky 2007 až 2013.
Je tu ještě jeden podstatný rozdíl mezi těmito zkoumanými případy a Čapím hnízdem: žádný z aktérů si nepostavil kariéru na tom, že naše země je zkorumpovaná a rozkradená a on ji teď spasí.
Anonymní firmy vyčerpaly z Evropy díky Česku 22,6 miliardy korun
2368
dotačních položek plynulo firmám s anonymními vlastníky mezi roky 2007 až 2013.
Je tu ještě jeden podstatný rozdíl mezi těmito zkoumanými případy a Čapím hnízdem: žádný z aktérů si nepostavil kariéru na tom, že naše země je zkorumpovaná a rozkradená a on ji teď spasí.
