Vláda nemá Novu ráda ani bez Železného
Ani v případě Vladimíra Železného není život peříčko, ale spíš houpačka, na níž jsi jednou nahoře a podruhé dole. Dosud nepostradatelný vládce televize Nova se dnes ani nediví svému odvolání. Doba je zlá a jeho političtí přátelé jsou zrovna v opozici, nepřátelé se vzhledem k celkové situaci bojí o své mocenské pozice. Nakonec přátele i nepřátele si český televizní král vybíral sám. Nelze přitom tvrdit, že měl úplně šťastnou ruku. Ale moderátoři zpravodajství se vybírají lépe než spojenci.
O tom, že odvolaný ředitel není chlapec od Bobří řeky, není potřeba pochybovat. V byznysu se po celou dobu otáčel pořádně rychle a měl tvrdé lokty. Z televizní licence na televizi pro intelektuály a menšiny udělal hodně výkonný stroj na peníze a o ně se střetl s americkým spoluinvestorem. Lauder tvrdí, že ho Železný okradl a Železný tvrdí, že udělal jen to, co musel, aby Lauder neokradl jeho o licenci. Pravda a spravedlnost se v těchto sporech hledá těžko. Soudů proběhlo hodně a s rozdílnými výsledky. Každopádně obchodní spor skončil tak, že Železnému zůstala sice televize, ale musel zaplatit miliardu korun. Státu pak zůstal na krku problém s tím, jak chrání, či nechrání zahraniční investory. Problém minulý týden skončil platbou více než deseti miliard z již tak hubené státní kasy. Železnému s miliardou pomohl nový vlastník Novy, společnost PPF, kterou on sám původně ale vůbec nevítal chlebem a solí.
Odvolaný generál má dnes dost času na vyřešení osobních problémů. Na Železného v minulosti padlo i pár trestních oznámení, která jsou dodnes v šetření, a tak má co dělat. Lze také čekat, že ho uvidíme v aktivnějších rolích v senátních lavicích. Na návrat do televizního byznysu musí nejspíše na dlouhý čas zapomenout, i když asi nikdo nemůže zpochybnit jeho odbornou způsobilost. Dnes by zřejmě žádný majitel soukromé televize neriskoval nepřízeň vlády. Navíc Prima, která by jediná připadala v úvahu, by asi nebyla pro Vladimíra Železného tím pravým.
V oboru však bude určitě dost rušno i bez něj. Vláda totiž zřejmě nemá ani Novu bez Železného vůbec, ale vůbec ráda. Nijak se tím netají a zdůvodňuje to především zaplacenou desetimiliardovou pokutou a neochotou majitelů Novy se podílet na úhradě. Což se dá sice lidsky chápat, ale z hlediska právního vědomí nad tím lze jen zakroutit hlavou. Nejde jen o to, že dnešní majitelé CET 21 nemají se sporem Železný–Lauder nic společného, ale hlavně arbitráž byla o činnosti a nečinnosti státu, nikoli o pochybeních obchodní společnosti. Kdyby PPF na sebe převzala část úhrady, přihlásila by se ke své neexistující odpovědnosti za fungování státní správy v České republice.
Navíc se zdá, že tato prapodivná právní optika není v konání členů kabinetu ojedinělá. Například v kauze obchodu s krevní plazmou, v níž firma Diag Human vysoudila stamilionové odškodnění, se nyní ministryně zdravotnictví domnívá, že pravomocný rozsudek může zvrátit a peníze požadovat zpět. Mimochodem v tomto případě se nikdo z vlády neobrátil s požadavkem na příspěvek na dřívějšího ministra Bojara, jehož dopis byl u počátku celého arbitrážního řízení.
A tak lze celkem s jistotou čekat, že chytání Novy za krk bude pokračovat. Hledat za tím však jen odplatu za prohranou arbitráž, by bylo asi trochu naivní. Hledání hole na psíka, co se nechce naučit novým kouskům, je dost zřetelné. Potřeba vlády přesvědčit 40 procent televizních diváků o tom, že se Strakovkou procházejí ministři v krásných nových šatech, je opravdu veliká a zhruba srovnatelná s ne zcela dávnými touhami Ivana Langra, jejichž vyvrcholením byla stávka v České televizi za nezávislost politického zpravodajství.
A tak nebudeme s přirovnáními příliš kulhat, když napíšeme, že ministr kultury Pavel Dostál má vzhledem ke své aktivitě v tomto směru dobře nakročeno k image odvolaného radního Petra Štěpánka, kterého široká veřejnost považovala za méně krásné a ještě méně inteligentní druhé Já Vladimíra Železného. Jen to znaménko by bylo opačné. Zatímco první chránil licenci Novy, ať to stojí, co to stojí, druhý se stejným leskem v oku chce licenci odebrat.
Až se budou nově zvolení radní zabývat podněty ministerstva kultury, měli by pietně vzpomenout na odvolanou radu a na to, jak se nevyplácí podléhat jakýmkoli tlakům, které mohou být jednou komerční a podruhé politické. Dnes už je jisté, že jejich zasedání budou velmi bouřlivá a ostře sledovaná. A vůbec není vyloučeno, že je čeká i přezkoumání soudem.
A vládní politici? Ti by se měli snažit získat si příznivý ohlas médií bohulibější činností, například prací. Nemají toho před sebou zrovna málo a například reforma veřejných financí je úkol na plný úvazek nejen pro ministra financí. Soukromé války se soukromými televizemi, odposlechové aféry či diplomatické spory s prezidentem jsou opravdu jen okrajovou a nepodstatnou záležitostí pro volné chvilky. Žel, jsou tak efektní a někteří novináři je mají tolik rádi. Můžeme se divit, že to podstatné pak padá pod stůl?
