Život po životě

Bohumínským železárnám musel pomoci i jejich vlastník

Podnik Železárny a drátovny Bohumín (ŽDB), jehož historie sahá až do předminulého století, na konci minulého století téměř zkolaboval. Přes tunelování v druhé polovině devadesátých let se mu nakonec podařilo odvrátit bankrot a jako první soukromá firma dosáhl vyrovnání s věřiteli. Ti s vyrovnáním souhlasili před dvěma lety. Letos na konci srpna jim firma vyplatila více než miliardu korun. Generální ředitel Zdeněk Juchelka tvrdí, že se v podniku v posledních srpnových dnech nic neoslavovalo. Firma pouze oznámila, že již zaplatila své závazky všem věřitelům a splnila tak podmínky soudního vyrovnání. Juchelka považuje za zlom už duben roku 2001, kdy se podnik vrátil do standardních platebních podmínek. Předcházely tomu dohody s obchodními partnery, poslední uzavřel 11. dubna. „Ten den si dodnes pamatuji“, říká Juchelka.
Firma za dva roky, v nichž probíhalo vyrovnání, prodala majetek za více než 300 milionů korun. Bez sentimentu se zbavila například podílu ve Sběrných surovinách, účasti ve firmě Bekaert-ŽDB Bohumín či nemovitostí a pozemků mimo areál závodu. Méně radostně prodávala tradiční výrobu, například univerzální trať válcovny, nebo lanárnu v Praze-Uhříněvsi. „S válcovnou jsme přišli téměř o miliardu ročních tržeb,“ připomíná Juchelka.

Pouštění žilou.

Hrozba konkursu se nad firmou začala snášet už na konci devadesátých let. ŽDB neměly na další financování výroby a svým dodavatelům a bankám dlužily téměř 2,5 miliardy korun. „Tyto závazky vznikly v rámci nestandardních finančních operací akcionářů kolem Exportní a průmyslové společnosti,“ říká Juchelka. Toto kulantní vyjádření zřejmě vystihuje tehdejší situaci jen vzdáleně. Ostravská policie letos v září ukončila vyšetřování více než třímiliardových podvodů dřívějších akcionářů ŽDB a z tunelování obvinila sedm osob. „Jednali jsme korektně,“ tvrdí přesto jeden z obviněných, Petr Kucharčík. Obchody, jež kromě ŽDB přivedly málem k bankrotu také ústeckou Spolchemii, se odehrávaly kolem zlínské Foresbank, ostravských Akcií Morava a investičního fondu Kredital. Jejich majitelé, kteří v polovině devadesátých let ovládli přes společnost Exportní a průmyslová ŽDB i Spolchemii, prosadili, aby podniky uvolnily miliardové zálohy na nákup akcií, které se nikdy neobjevily na účtu. Také ze záloh se do podniků nevrátila ani koruna. Firma Exportní a průmyslová (EPAS) přesto ještě při svém odchodu ze ŽDB v roce 2000 rozpoutala kampaň, v níž tvrdila, že nový vlastník přichází podnik tunelovat. Představitelé EPAS byli z podvodů a dalších trestných činů obviněni v červnu letošního roku.

Až po krk.

Nový vlastník, Moravia Trade Systems (MTS) ze skupiny firem plynárenského podnikatele Karla Komárka, přišel do podniku na jaře roku 2000. Nové vedení okamžitě zahájilo jednání s věřiteli, kterým nabízelo vyrovnání. „Nebylo to jednoduché, protože zdaleka ne všichni s tímto řešením souhlasili,“ říká Juchelka. Firma nejprve neuspěla s pokusem o mimosoudní vyrovnání, měla na 700 věřitelů, kteří ji mohli poslat do konkursu a pro mimosoudní vyrovnání by musela uzavřít dohodu s každým z nich. Při soudním vyrovnání naopak stačí souhlas věřitelů zastupujících více než padesát procent celkových pohledávek a u soudu se jich musí sejít 75 procent. ŽDB jim nabídlo vyrovnání ve výši 30 procent jejich pohledávek a věřitelé s tím souhlasili 25. ledna 2001.
Firma se při vyrovnání zavázala, že věřitelům celkem zaplatí 1,068 miliardy korun. Původní záměr počítal, že tyto prostředky získá hlavně prodejem majetku. Některé části, například Energetiku, drátovenské provozy, závod kovové tkaniny v Kamenné nebo závod topenářské techniky Viadrus, však nakonec neprodala, protože nabídky se jí zdály málo výhodné. „Viděli jsme, že jde o spekulaci. Zájemci počítali s tím, že firma je v krizi a že ji dotlačí do nevýhodné ceny. U energetiky jsme například původně měli pět nabídek, tento okruh se však postupně zužoval a poslední zájemce chtěl ve finále snížit cenu a zaplatit až po vyrovnání,“ vzpomíná Juchelka.
Více než miliardová suma pro věřitele se nakonec naskládala ze tří zdrojů: prodaného majetku, provozních úspor a příspěvku MTS. Každý z nich do ní přispěl zhruba jednou třetinou. „Máme zájem na rozvoji firmy, a proto bylo lepší ji podpořit než prodávat majetek za každou cenu,“ vysvětlil postoj MTS Karel Komárek.
Juchelka říká, že firma už za sebou netáhne žádné břemeno minulosti. Čekají ji nicméně odložené investice, na které nebylo v uplynulých dvou letech pomyšlení. „Investice jsme snížili na minimum, protože veškerý zisk i odpisy jsme potřebovali na oddlužení.“ V příštím období chce podnik investovat do modernizace drátoven a výroby topenářské techniky. Bude to potřebovat, protože v průběhu vyrovnání ztratil ve střední Evropě u některých výrobků část trhu. Letošní výsledky však naznačují, že se bohumínské železárny z nejhoršího už dostaly. Firma zaměstnává zhruba 2700 lidí a do konce roku předpokládá zisk ve výši 150 milionů korun.