Bez hlavy je název nového románu sedmapadesátileté vědecké spisovatelky Charlotte Kernerové z Lübecku, jenž se zaměřil na bizarní budoucnost, kterou nám může připravit moderní medicína schopná již málem čehokoliv.
Jak je z titulu zřejmé, román je postaven na představě, že někomu je po úrazu transplantovaná cizí hlava. K tělu studenta Josefa je přišita hlava malíře Gera.
Autorka si zcela logicky klade řadu otázek, na něž hledá odpovědi, jako například: Kde se rodí pocity? Jak vzniká umění? Co způsobuje inteligenci? Odkud pochází láska a sexuální náklonnost? Které vlastnosti a myšlenky bude mít student Josef z malíře Gera a co naopak hlava Gera příjme z paměti těla studenta Josefa? Existuje paměť těla?
Námět je vlastně banální, jde o staré téma hranic medicíny, které by neměly být nikdy překročeny z juristických, etických, filozofických i teologických důvodů.
V románu je samozřejmě všechno velice komplikované. Bývalá žena zemřelého malíře, který přišel o život při autonehodě, je okouzlena jeho novým atraktivním tělem, které bylo transplantováno k hlavě jejího muže. To tělo, tedy student, předtím přivedl do jiného stavu svou přítelkyni. Po zdařilé operaci se však nový dvojmuž zamiluje do lékařky, která o něj pečuje. Expřítelkyně „těla“ dvojmuže nemá šanci… Autorka se spekulacím jen směje a říká: „Rozhodně na začátku XXI. století nejde už o žádnou velkou fantazii. Dneska žije řada lidí s cizíma rukama a nohama a takováto operace bude možná v ne tak daleké budoucnosti, když už dnes lze žít i s cizím obličejem. Román je založen na řadě faktů a dokumentů, které jsem nastudovala. …A navíc, kdo by neměl chuť chvíli žít v cizí kůži, být někým jiným? To je přece fascinující představa, o kterou se musí pokoušet každý spisovatel, když píše jakýkoliv román. Ten, kdo si mou knihu koupí a přečte ji do konce, zjistí, že nakonec jsem nevytvořila žádné nebezpečné monstrum bez hlavy, ale vyprávím příběh, který by se mohl odehrát v blízké budoucnosti, který by mohly prožít už naše děti.“
