Odstřelovač není bezduchý stroj. I když musí mít nervy ze železa
Jak se dá zpeněžit služba v elitní armádní jednotce? Například tím, že po odchodu napíšete memoáry. Pokud měl autor navíc čtenářsky atraktivní náplň práce jako odstřelování, úspěch se zdá být předem zaručen. Platí to i v případě Chrise Kylea, který se s celkem 160 oběťmi ve válce v Iráku a trefou z bezmála dvou kilometrů nedávno pasoval na nejúspěšnějšího amerického snajpera všech dob. Jeho kniha Americký odstřelovač se tento měsíc vyhoupla do první desítky bestsellerů ve Spojených státech.
Otázkou ale zůstává, zda paměti psané stylem, jaký zvolil Kyle, uspokojí náročnějšího čtenáře. Renomovaná média se recenzování jeho titulu zatím vyhýbají a z reakcí čtenářů na webu je znát, že kniha je pro některé prostě a jenom „střílečka“.
Ten, komu nestačí psaná variace bojové počítačové hry a rád by nahlédl hlouběji do duše špičkového odstřelovače, může sáhnout po knize SEAL Team Six. Ta popisuje osudy bývalého člena stejnojmenné americké jednotky, jež je považována za výběr těch nejlepších z nejlepších (ostatně právě šestá skupina SEAL loni v Pákistánu zneškodnila šéfa al-Káidy Usámu bin Ládina).
Autorovi Howardu Wasdinovi, který si ke psaní vzpomínek přizval Stephena Templina z japonské Meio University, se daří barvitě popisovat utajený svět elitních střelců s jejich nesmírně obtížnými přijímacími testy, tréninky i skutečnými zásahy ve válečné vřavě. Současně ale k této linii přidává také sebekritický náhled do vlastního nitra a demaskuje tak klišé bezcitného robota, jenž s technologickým chladem likviduje protivníky jako na páse.
Výchova řemenem
Wasdin dokládá, že snajper není zbaven psychologických dilemat. Odstřelovač proto podle něj musí být psychicky silný, pevně zakotvený v náboženství nebo filozofii, aby se zdržel zabíjení, pokud to není nevyhnutelné. „Přes svůj dalekohled se odstřelovač stává důvěrným znalcem svého cíle, často přitom na delší dobu. Poznává jeho zvyky a životní styl. Cíl pravděpodobně nijak přímo odstřelovači neublížil. Přesto když přijde čas, musí být odstřelovač schopen dokončit svoji misi,“ píše Wasdin.
Schopnost přestát mnohé nástrahy tohoto povolání získal autor už v dětství, a to ne zrovna příjemným způsobem. Vysloveně násilnický přístup otčíma, který ho pravidelně řezal za každou maličkost, mu paradoxně vštípil odolnost. Díky ní zvládal všechna zátěžová cvičení a nechával za sebou na pohled mnohem silnější muže. „Věděl jsem, že více než fyzicky zvládnu takovou bolest a dřinu mentálně, a věděl jsem, že zvládnu ještě víc,“ píše v pasáži, v níž vykresluje drastické tréninkové metody během „pekelného víkendu“, kterým musí projít každý zájemce o službu v SEAL.
Právě při popisu výcvikových táborů vynikne Wasdinův živý vyprávěcí styl, který si udržuje v celé knize. Velmi poutavý je například popis výcviku ve škole pro odstřelovače. Autor připomíná, že dobrého snajpera nedělá jenom přesná střelba. Neméně důležitá je schopnost zůstat nepozorován a zároveň se co nejvíce přiblížit k cíli. Každý odstřelovač musí také výborně zvládat průzkumné a výzvědné činnosti.
Ve válce o Mogadišo
Vrcholem Wasdinova příběhu je účast ve válce v Somálsku v roce 1993, kdy už měl za sebou zkušenosti z ostrých akcí. Z dnešního pohledu, podbarveného ztrátami USA během dlouholetého působení v Iráku a Afghánistánu, se tehdejší krátké tažení proti krvavému vůdci Mohamedu Aididovi může jevit jako méně důležitá epizoda. I tato nepříliš úspěšná operace ale stojí za připomínku, jak dokazuje například oscarový snímek Černý jestřáb sestřelen režiséra Ridleyho Scotta.
Wasdinova čtyřčlenná skupina byla v Mogadišu nasazena se zvláštním úkolem likvidovat ze zajištěného domu dostupné cíle, které podporovaly Aididovy milice. Začátkem října 1993 měla potom pomáhat v klíčové operaci jednotkám Rangers a Delta Force, což je obdoba námořních SEAL v pozemních silách USA. Americkým vojákům se sice podařilo zajmout několik pohlavárů Aididova režimu, relativní úspěch operace ale zakalily dva sestřelené vrtulníky a téměř dvacítka padlých v boji proti po zuby ozbrojeným Somálcům. Akci nešťastně poznamenaly hlavně logistické chyby velení – kolona obrněných vozidel, ve které seděl i Wasdin, bloudila za plné palby ulicemi metropole, protože byla složitě navigována. Wasdin na to doplatil hned trojnásobným zraněním, které si málem vyžádalo amputaci nohy a později vyloučilo jeho další působení v SEAL.
Autorův odchod z armády se neobešel bez psychologických krizí. Wasdin evidentně trpěl depresemi nejen kvůli svému zranění, ale hlavně v souvislosti s nucenou změnou životního stylu a pocitem vyloučenosti. Po několika přechodných zaměstnáních v bezpečnostních službách ale nakonec úspěšně přehodil životní výhybku. Po rozvodu s první ženou se znovu oženil, vystudoval chiropraktiku a dnes se stará o pacienty ve vlastní klinice. Z bývalého lovce lidí se nakonec stal léčitel.
SEAL Team Six
Autoři Howard E. Wasdin, Stephen Templin
Vydal Sphere, Londýn, 2011
Rozsah 310 stran
