R e s t r u k t u r a l i z a c e
Českou republiku plíživě ovládl názor, že tu nic nefunguje a všechny podniky se spolu s nezprivatizovanými bankami hroutí do bláta a marasmu bankrotů. Není to vždy pravda, například výrobce radiátorů Korado dynamicky roste a nezvyšuje jenom tržby, ale směle konkuruje i zahraničním producentům.
Korado obhospodařuje v současnosti tři pětiny tuzemského trhu s radiátory, v Evropě patří mezi pětku nejvýznamnějších výrobců. Deskové a koupelnové radiátory vyrábí podle představitelů firmy v nejmodernějším evropském provozu. Podnik vlastní devět dceřiných společností, z toho osm v zahraničí.
Společnost během sedmi let zvýšila tržby pětačtyřicetkrát - ze čtyřiceti milionů v roce 1991 na 1,8 miliardy v roce loňském - což představuje více než milion prodaných radiátorů. Zisku dosahoval podnik od počátku své existence. Avšak vzhledem k velké investici do nového závodu vykáže firma za loňský rok ztrátu.
Spokojeno může být i osm stovek zaměstnanců, kterých je již šestkrát více než při startu firmy. Průměrná mzda v Koradu dosahuje šestnácti tisíc korun a produktivita práce na pracovníka se za dobu existence firmy zosminásobila.
Vedení podniku se umí docela otáčet. Když loni začal stagnovat prodej na domácím trhu, dokázalo přesto navýšit obrat tím, že polovinu produkce vyvezlo na zahraniční trhy.
Od Koventy k akciovce Korado
Deskové radiátory se v České Třebové vyrábějí už od roku 1965, tehdy v podniku místního průmyslu Koventa. Po revoluci vedoucí pracovníci podniku František Menclík, Miroslav Vobora a Ludvík Petr spolu s Bedřichem Brabcem založili společnost s ručením omezeným Korado se základním jměním sto tisíc korun a v červenci 1991 odkoupili Koventu ve veřejné aukci za 130 milionů korun. Peníze na nákup získali na úvěr, který splatili již v roce 1993.
Majitelé firmy hned od počátku razantně investovali do nových technologií a inovace radiátorů, přičemž důsledně sledovali požadavky trhu. Na počáteční fázi rozvoje firmy si management musel vypůjčit asi půl miliardy korun, avšak tyto úvěry už jsou dnes splacené.
I když byly do závodu zakoupeny další svařovací linky a pracovalo se na tří-směnný provoz, nestačily v roce 1994 už výrobní kapacity, a proto vedení rozhodlo o výstavbě nového závodu za 2,7 miliardy korun. Potřebný úvěr, a to na deset let, poskytla Koradu Česká spořitelna. Stavba byla zahájena v dubnu 1996 a dokončena za rok a půl. V hale jsou instalovány nyní tři svařovací linky, které umožňují vyrobit tři miliony radiátorů ročně, a utržit tak až čtyři miliardy korun. Případně se dají dokoupit další dvě linky, což může zvýšit kapacitu výroby až na šest milionů radiátorů ročně.
Ve starém závodě byly rekonstruovány dvě výrobní haly a nyní se tam vyrábějí díly vstřikováním plastů, jež mohou najít uplatnění v automobilovém, elektrotechnickém či spotřebním průmyslu. Plastové díly se na celkových tržbách Korada loni podílely asi pěti procenty, do budoucna chce management tuto divizi nadále rozvíjet, a inkasovat tak asi desetinu obratu.
Podnik navíc před třemi lety zakoupil majoritní podíl v dopravní společnosti SAS Česká Třebová. Tato firma disponuje čtyřiceti kamiony a zajišťuje dopravu nejen pro Korado.
Pomocná ruka od EBRD
V době, kdy Korado jednalo s Českou spořitelnou o úvěru na výstavbu nové výrobní haly, navázalo přes spořitelnu také první kontakty s Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj. Ze žádosti o úvěr se po osmiměsíčním jednání nakonec vyvinul kapitálový vstup této finanční instituce do podniku.
Korado se nejprve přeměnilo na akciovou společnost se základním jměním 880 milionů korun a v polovině roku 1997 navýšila Evropská banka jmění na jeden a půl miliardy. Za 1,1 miliardy korun tak získala 44,3 procenta firmy. Ředitel pro marketing a strategii Bedřich Brabec říká, že se jim tímto krokem povedlo zčásti zoptimalizovat financování společnosti. Zbytek Korada vlastní rovným dílem původní zakladatelé.
Evropská banka pro obnovu a rozvoj by měla v podniku zůstat asi pět let, přesná doba není ve smlouvě specifikována. Management klade na první místo prosperitu společnosti, a proto se vůbec nebrání případnému strategickému partnerovi, který by po vstupu republiky do Evropské unie zvýšil konkurenceschopnost firmy.
Expanze na Balkán
Protože vedení podniku bylo od počátku jasné, že prodeje na domácím trhu nemohou růst neomezeně, začalo v zahraničí budovat síť dceřiných společností. První vznikla již v roce 1993 v Polsku, o dva roky později následovala v Německu, poté v Moskvě, Vilniusu, Bosně a Hercegovině, Chorvatsku a Rakousku. Tyto dceřiné společnosti, které jsou většinou ve stoprocentním vlastnictví Korada, tvoří páteř obchodní sítě. Kromě toho má podnik reprezentační kancelář v Kyjevě a další zřizují v Číně. V některých zemích fungují smluvní techničtí reprezentanti. To se samozřejmě projevilo i v růstu podílu exportu, který ještě před dvěma lety tvořil jenom třetinu celkových tržeb. Loni už byla vyvezena polovina produkce a letos plánuje společnost z prodeje za hranicemi republiky utržit zhruba tři čtvrtiny obratu. Nejvýznamnějším obchodním partnerem je Německo a Polsko, celkem se vyváží do šestnácti většinou evropských zemí, nejdále do Japonska.
Korado se však nespoléhá jenom na obchodní firmy, a proto loni v dubnu zakoupilo výrobní areál v Bulharsku. Tato akvizice přišla asi na 140 milionů korun a od loňského července zde byla po nezbytné rekonstrukci spuštěna výroba. Pod jménem Korado Bulgaria zde bude dvě stě šedesát pracovníků vyrábět až tři sta tisíc radiátorů ročně a další produkty nejen pro bulharský trh, ale také například pro Rumunsko, Řecko a Jugoslávii. Management si chce tímto způsobem podmanit balkánský trh, protože v tomto regionu žádný jiný výrobce radiátorů nefunguje.
Do dvou let zdvojnásobit obrat
Až do loňského roku rostly tržby o čtvrtinu až třetinu, ale v roce 1998 firma utržila o sedm set milionů méně, než původně plánovala. Bedřich Brabec mluví hned o několika příčinách: jednak byla třetí výrobní linka spuštěna se zpožděním a jednak se na prodejích společnosti také negativně projevil loňský krizový rok. Částečně vypadl obrat v Rusku a na domácím trhu se prodalo kvůli recesi ve stavebnictví o něco méně zboží než v roce předchozím. Nemalým problémem podle Bedřicha Brabce je, že kurs koruny umožňoval zahraničním konkurentům prodávat v tuzemsku za velmi nízké ceny a na druhou stranu silná koruna snížila výnosnost exportu.
V letošním roce podnik počítá s obratem 2,7 miliardy a hospodářský výsledek se snad již opět ocitne v sice malých, ale přece jenom černých číslech. Do roku 2001 by se měly tržby přiblížit k 3,5 až čtyřem miliardám korun.
Další investice management zatím neplánuje, ale spíše se bude soustředit na rozvíjení stávajících aktivit.
