Život v policejním státě

4. 8. 2005

Autor: Euro.cz

Teroristy brzy poznáme i podle způsobu chůze

Po nedávných bombových útocích v Londýně spolu s nevinnými životy vzaly za své i veškeré iluze o tom, že současné technologie nás mohou ochránit před zločinci. V Británii existují čtyři miliony videokamer monitorujících ulice, parky a vládní budovy. V žádné jiné zemi jich není tolik. Jen v Londýně je rozmístěno půl milionu kamer, jež mají zjišťovat známky nezákonných aktivit. Kamerové záznamy pomohly dát bombové útoky ze 7. července do souvislosti se čtyřmi podezřelými muži – jenže bohužel až poté. Tragédie znovu připomněla několik bolestných skutečností: všudypřítomné kamery nedokážou fanatiky odhodlané k sebevraždě vyvést z konceptu, a i když jsou jako teroristé známi, software, jímž jsou bezpečnostní systémy vybaveny, je většinou neodhalí.
Bezpečnostní technologie budoucnosti snad dosáhnou vyšší efektivity. Každé zdokonalení ochranných systémů nicméně dále omezí soukromí obyčejných lidí. Prozatím se zdá, že veřejnost tento kompromis akceptuje, a proto vědci na celém světě intenzivně zdokonalují umění dohledu nad ostatními. Doufají totiž, že kriminálníky lze dopadnout dříve, než udeří.
Výzkumné laboratoře plánují vývoj přístrojů schopných identifikovat a sledovat prakticky každého jednotlivce a zároveň uvést do provozu zvuková znamení, když objeví nebezpečné předměty nebo chemikálie. Mnohé nápady jako by vyskočily ze stránek science-fiction. Elektronický nos ve dveřích a na chodbách čichem kontroluje, zda vlasy procházejícího člověka neobsahují nepatrné stopy výbušnin. Drobné senzory plovoucí v nádržích zjišťují smrtelné mikroby a vysílají varovné signály. Inteligentní kamery zpovzdálí rozpoznávají kolemjdoucí podle chůze a tvaru uší. Malá chemická laboratoř analyzuje pot, tělesný pach a šupinky kůže v tepelné auře, která obklopuje tělo každého člověka.
Podobné projekty nabraly na rychlosti po událostech z 11. září. Spotřebitelská poptávka dále akceleruje vývoj, neboť snižuje náklady na technologie potřebné k jejich výrobě. Telefony s fotoaparáty, skryté kamery na sledování dětských chův či satelitní fotografie jsou dnes běžnou věcí. Domácnosti se začínají zaplňovat biologickými detektory v podobě testů na HIV, těhotenství a cukrovku, přičemž některé z nich dokážou předat informaci lékaři. Zanedlouho by se měl na trhu objevit nový mnohem citlivější test využívající DNA. Další šířící se technologií jsou čtecí zařízení sloužící k identifikaci rádiových frekvencí (RFID). Již dnes se objevují ve skladech, kde se používají ke sledování zásob. Ve Spojených státech žije padesát lidí, kteří si tyto čipy nechali implantovat pod kůži. Čipy vysílají informace, z nichž v případech nouze lze odečíst jejich identifikační a zdravotnické údaje.
Všechny tyto objevy jsou předznamenáním společnosti, vyznačující se takovým stupněm bezpečnostního dohledu, jaký si ani George Orwell nedokázal představit. Společnosti, v níž doslova každý krok vpřed přináší výhody, ale zároveň čím dál více nabourává soukromí. Testy založené na DNA, umožňující rychlé odečtení výsledků, by například mohly chránit před biologickými zbraněmi a pomoci při diagnostikování chorob, jenže současně mohou být schopné odhalit příliš mnoho informací zneužitelných zdravotními pojišťovnami nebo budoucími zaměstnavateli. Další a další kompromisy na jedné straně ztěžují život, neboť společnosti a vlády budou disponovat nejmodernějšími bezpečnostními a kontrolními systémy. Na druhé straně sami občané získají možnost kontrolovat své okolí pomocí spotřebitelských technologií, od webových kamer po internetové vyhledávací a monitorovací nástroje, umožňující pozorovaným sledovat pozorovatele.
V této souvislosti však vyvstává zásadní obava: Nebudou lidé, kteří se vymykají normě či hlasitě dávají najevo nepopulární názory, příslušníci menšin, chudších společenských vrstev nebo jen ti, kdo nemají dobré vychování, příliš tvrdě novými a překvapujícími metodami pronásledováni? Incident, který se nedávno přihodil v Jižní Koreji, je příkladem, k čemu by mohlo dojít. Jeden z cestujících podzemní dráhy uveřejnil na internetu fotografii z mobilního telefonu, na níž zachytil pasažérku, která odmítla uklidit po svém psu, když si během jízdy ulevil. Netrvalo dlouho a ostražitý dav pasažérku na webové fotografii poznal podle obličeje a podle peněženky, kterou měla u sebe. Cestující se stala objektem celonárodního opovržení. „Ke společnosti s přísným režimem dohledu se přibližujeme s každičkou minikamerou,“ upozorňuje Deirdre Mulliganová, ředitelka Samuelson Law, Technology & Public Policy Clinic při University of California v Berkeley.
Stane-li se terorismus v Evropě a Americe endemickou chorobou, může dojít k tomu, že bezpečnostní technologie budou zneužívány způsobem ještě více volajícím do nebe. Kromě toho režie spojená s břemenem policejního státu, počínající u potřeby přenést údaje z fasciklů do nespočetných kontrolních stanovišť, by pro ekonomiku volného trhu mohla být paralyzujícím úderem. Příkladem může být výrazně nižší počet udělených studentských víz ve Spojených státech, který by se mohl negativně projevit na schopnosti vést složité výzkumné projekty. „Mohli bychom sami sebe ožebračit, stejně jako se to stalo Sovětskému svazu,“ poznamenává Kim Taipale, výkonný ředitel Center for Advance Studies in Science & Technology Policy na Manhattanu.
Odborníci se liší v názoru, kdy se i vizionářské nástroje k maření teroristických plánů objeví na trhu a zda dokážou splnit, co slibují. Senzory objevující bomby, radiaci i toxiny existují už dnes a za dalších deset let budou ještě dokonalejší. Jejich rozmístění po všech městech v Americe by ale stálo nepředstavitelnou částku ve výši mnoha miliard dolarů. Supermoderní odposlouchávací vybavení na komunikačních sítích může být sice účinné, ovšem pouze za předpokladu, že teroristé budou používat telekomunikační systémy. Navíc přes všechna další vylepšení kamer a biometrických zařízení, jako jsou skenery duhovek, přístroje na odhalování bomb a monitorovací software, potrvá ještě mnoho let, než všechny tyto technologie dokážou v davu odhalit teroristu. Stručně řečeno, směřování ke společnosti s přísným bezpečnostním režimem je možná nevyhnutelné, přesto žádný jednoduchý propočet přínosů a nákladů nemůže zajistit, že přinesené oběti budou stát za to. Je to něco, o čem budeme diskutovat několik příštích desetiletí.

Gin, nebo tequila?

Ve snaze rozpoznat dobré lidi od špatných vědci čím dál tím podrobněji zkoumají jádro identity každého jednotlivce, tedy samou DNA. Jednoho dne by se charakteristický tělesný pach, dech nebo sliny mohly stát prostředkem, jak člověka identifikovat na základě jemné kompozice chemikálií. Tělesný pach je „koktejlem sestávajícím ze stovek různých molekul“, jak říká Frank V. Bright, profesor chemie na State University of New York v Buffalu. „Otázkou je, jestli tím koktejlem je gin s tonikem, nebo maragarita. Přestože některé ze senzorů v laboratoři fungují dobře,“ dodává profesor Bright, „ve skutečném životě to může být jinak. Tyto technologie zatím nedospěly.“
Věda jen stěží dokáže rozpoznat pachy, které jakýkoliv bígl zachytí při prvním nadechnutí. „Snažíme se dokázat, že každý člověk vykazuje několik základních vůní nezávisle na používaném parfému a pokrmech, které v daný den pozřel,“ prohlašuje Gary K. Beauchamp, ředitel Monell Chemical Senses Center při University of Pennsylvania, průkopník v oboru pachových stop. Nicméně pro Beauchampa, Brighta a ostatní vědecké pracovníky jsou bezpečnostní kontrolní systémy pouze jedním z cílů. Jejich hlavním záměrem je využít biochemických vlastností tělesného pachu k určování chorob. Existují chemikálie, které jsou dávány do souvislosti s konkrétními nemocemi, například sirouhlík s některými formami mentálních chorob nebo oxid dusičný s rakovinou.

Informátoři v ústech.

Vědci v Brightově laboratoři na univerzitě v Buffalu vyvíjejí supersenzory schopné rozpoznat obrovské množství molekul, jež se v nízkých koncentracích uvolňují z lidského těla a vytvářejí jeho charakteristický pach, včetně oxidu uhličitého, acetonu, etanolu a síry. Aby molekuly zachytili, dělají drobounké otvory do skla – až deset tisíc otvorů do kousku skla o tloušťce gumy na mazání tužky. Každý takový otvor je přibližně stejný jako velikost molekuly. Molekuly povzbuzené laserem se zachycují v těchto pórech na skleněné destičce a vydávají různé barvy. Počítače pak analyzují výsledné vzorce.
Badatelé v oboru zubního lékařství k úkolu identifikovat a diagnostikovat využívají jiné výhodné místo, lidská ústa. Studují, jestli sliny neobsahují indikátory nemocí. Pokud by tato technologie fungovala, bude dalším prostředkem využitelným pro biometrické aplikace. Sliny obsahují mnoho proteinů, nukleových kyselin a dalších látek obsažených v krvi. Jejich koncentrace ve slinách je sice nižší, odběr vzorků je ale méně agresivní.
Vědci z University of California v Los Angeles přišli na to, že v lidských slinách odhalí kolem tří tisíc typů informačních RNA, molekul přenášejících genetické informace v buňkách lidského těla. Tyto molekuly pravděpodobně mohou sloužit jako indikátory chorob. Stejně jako DNA by patrně také mohly být využity pro identifikaci člověka. Kromě toho je jejich detekce často jednodušší. Zhruba 180 typů RNA se běžně vyskytuje v těle každého člověka, ostatní se mohou lišit. „Nevíme, jestli jejich obsah v těle určitého člověka je stejný v pondělí i v pátek, přesto tyto molekuly mohou plnit stejnou funkci jako otisky prstů,“ tvrdí David T. Wong, proděkan pro výzkum na School of Dentistry při univerzitě v Los Angeles v Kalifornii. Jeho tým loni v prosinci ve slinách identifikoval čtyři RNA indikátory, které mohou prozrazovat rakovinu ústní dutiny.
Využití tělesných pachů a sekretů v biometrii představuje fascinující zbraň proti teroristům. Nebude-li se však věda opírat o pevné základy, mohou její závěry vyústit v noční můru a případy špatně identifikovaných osob. Je to problém, který se může objevit i při použití vyspělých biometrických metod, například při identifikaci otisků prstů. Otisky oregonského právníka Brandona Mayfielda byly chybně označeny jako shodné s otisky nalezenými po loňských bombových útocích na vlaky v Madridu. Stínu podezření se nevinný muž nezbavil po několik týdnů.
Biometrické prostředky s sebou přinášejí i řadu dalších obtíží. Stále častěji se používají na zařízeních kontrolujících vstup do kancelářských budov, jako součást hesel pro operace na bankovních automatech, v pasech, identifikačních průkazech a podobně. Jejich hodnota proto roste stejně jako snahy tyto technologie napodobit nebo ošálit. A protože jsou biometrické metody zahaleny rouškou vědeckých znalostí, jako důsledek si vysloužily ne zcela oprávněnou auru spolehlivosti. Japonští odborníci na šifrování nedávno prokázali, že běžně užívané systémy identifikace otisků prstů lze jednoduše napálit formami vyrobenými z roztavených gumových medvídků. V naději, že podobným „habaďůrám“ dokáže předejít, zachycuje firma Lumidigm z Albuquerque svým zařízením nejen samotný otisk prstu, ale i to, co je pod kůží, včetně spirálovitých vzorů aktivních kapilár, které pomáhají určit, zda je prst živý. Společnost Fujitsu nedávno do peněžních automatů banky Mistsubishi instalovala skenery schopné odečíst vzorce žil na lidské dlani.
Jakkoliv neúspěšná se může biometrie vzhledem k dosavadním selháním jevit, federální vláda nabádá vědce k tomu, aby ji zapracovali do skrytých nástrojů stálé ostrahy. Ani rozpoznávání tváří (nejsamozřejmější způsob sledování osob, protože tak to dělají lidé) není bez problémů. Ztotožňování není snadné, obrazy tváří dokáže zkreslit třeba jen úsměv nebo stín.
Vědci se snaží tyto „mouchy vychytat“ a další výzkumníci pracují na rozvoji technologie dálkového sledování zaměřeného na duhovku oka. Oči na lidské tváři počítače rozeznávají snadno, ale v dnešním stadiu vývoje systémy neumějí snímat duhovku na dálku, třeba když se sledovaní lidé prodírají davem. Společnost Sarnoff, výzkumný podnik z Princetonu v New Jersey, doufá, že se k řešení dopracuje již koncem tohoto roku.
Další nadějí budiž to, že některé charakteristické pohyby jsou rozpoznatelné i na dálku. Americká agentura pro výzkum obranných projektů (U. S. Defense Advanced Research Projects Agency), která se podílela na stvoření internetu, jako by se inspirovala Monty Pythonovským ministerstvem švihlé chůze a financuje výzkumné práce na softwaru, jenž dokáže identifikovat jednotlivce podle délky kroku. Výzkumníci již postoupili tak daleko, že měří siluety lidských těl, houpavý pohyb ramen a nohou při chůzi a určují čas, který zabere provedení jednotlivých kroků, jak vysvětlil Mark Nixon, profesor Britain's University v Southamptonu, specialista na počítačovou vizualizaci. Zatím je ještě možné systém obelstít, obujete-li si třeba lodičky od Manola Blahnika na deseticentimetrových jehlových podpatcích, ale určitý příznačný rytmus bude jednoho dne nemožné zamaskovat. Do komerčního využívání těchto systémů „rozpoznávání chůze“ zbývá zhruba pět až deset let.
Mnozí lidé, kteří působí v branži ochrany budov, vývoj v oblasti ostrahy vítají. „V New Yorku se ve dvou třetinách obytných budov kategorie A a kancelářských budov využívá některá z možných kombinací biometrie a ostrahy, kdy se střeží přístup nebo kontroluje čas a docházka,“ říká Robert Tucker, generální ředitel bezpečnostní poradenské agentury T&M Protection Resources. K incidentům v důsledku nesprávné identifikace osob podle něj dochází skutečně velice zřídka. Biometrie může naopak přispět k obhajobě nevinného člověka, napomůže-li správné identifikaci, jak poznamenává Raul J. Fernandez, generální ředitel společnosti Object Video vyrábějící software pro inteligentní kamerové systémy ostrahy. „Vysoce přesné technologie soukromí chrání,“ tvrdí.
K nejzávažnějším případům narušení soukromí dochází takřka výhradně proto, že se přímo rozbujelo využívání rychlých a levných systémů zpracování a ukládání údajů. K nejhorším problémům dochází, když se detailní informace o daném jednotlivci pospojuje prostřednictvím řady databází a teprve pak se vytváří podrobná složka o každodenní činnosti nějaké zcela nevinné Marušky. Od použití elektronického klíče při ranním příchodu do práce přes nákup provedený u Starbucks kreditní kartou až po zalogování do počítače. „Na technologie, které by umožňovaly ukládat do počítače všechno, co děláme, si budeme muset počkat ještě několik generací,“ podotýká Bruce Schneier, který ve společnosti Counterpane Internet Security působí jako ředitel pro technologický rozvoj.
Generace ale může v dnešní době zasvěcené informačním technologiím proběhnout takřka nadlidskou rychlostí. Od událostí 11. září usiluje vláda USA prostřednictvím softwaru o rozšíření své sítě vyšetřování nepolapitelného nepřítele, který se skrývá mezi populací. Jde o to, že by měla mít možnost probírat se nesčetnými databázemi pomocí algoritmů, které dokážou třídit a kategorizovat dokumenty od seznamů cestujících leteckých společností přes záznamy autopůjčoven, registraci hotelových hostů a záznamy o úvěrech, soudních řízeních i pobytu, které sestavují a prodávají soukromé společnosti jako ChoicePoint. Stroje by tak dokázaly identifikovat vztahy mezi lidskými bytostmi, které by lidem samotným mohly uniknout.
Je to jen jedno z dlouhé řady opatření, která mezi lidmi spouštějí poplach: Pozor, Velký Bratr tě sleduje! Další takovou citlivou věcí jsou tajné odposlechy. Nová bezdrátová technologie, takzvaný programovatelný rádiový příjem (software-defined radio) umí nastavit mobilní telefony tak, že jsou kompatibilní s jakýmikoliv sítěmi a jejich standardy, což na druhou stranu otevírá dveře nežádoucímu slídění a špiclování. Komerční cíle této technologie jsou zcela evidentní: zbavit se mrtvých zón a nedostatečné operační součinnosti rádiového spojení policejních a hasičských sborů. Tato technologie však zároveň umožní vznik supersnímačů, které se vyladí tak, že budete moci zachytit obraz na displeji počítače vašeho souseda. Jak to bude možné? Všechny počítače totiž vydávají rozptýlené záření. A s programovatelným rádiovým příjmem dokáže i amatér sestavit zařízení, které zachytí, jak někdo ve vedlejším bytě surfuje po stránkách s pornografickým obsahem. S technologickou podporou by nemusel být problém nastavit manželův či manželčin mobil tak, aby ve chvíli, kdy není běžným způsobem používán, fungoval jako štěnice.

Póry a vrásky.

Vývoj řady technologií používaných pro ostrahu můžeme využít rovněž k vývoji oblastí, jako zpracovávání bezdrátového signálu, nanotechnologie a výzkum genetických informací. Dokonce i staré jednoduché digitální fotoaparáty jsou ohniskem inovací. Obrazové senzory neprofesionálních fotoaparátů disponují čím dál vyšším rozlišením, přičemž ceny jdou opačným směrem a klesají. Všechny hračičky jsou tak zábavné a přitažlivé, že se nakonec lidé začínají podílet na úsilí o zlepšení ostrahy. Při nejrůznějších událostech jsou davy přihlížejících s fotoaparáty a telefony, které drží v natažených rukou, naprosto běžné, jak vidíme v obrazovém zpravodajství. To může jednak pomoci při vyšetřování a také zaměřit „hledáček“ veřejnosti na nežádoucí postupy policejních sil. A pokud jde o biometrii, dnešní čipy s vysokou rozlišovací schopností „jsou odpovědí na naše modlitby“, tvrdí Mohamed Lazzouni, ředitel technologického vývoje společností Viisage Technology a Billerica v Massachusetts, výrobce softwaru určeného k rozpoznávání tváří. „Nyní dokážeme věci, které byly ještě před třemi lety nemožné.“ Zlepšená kvalita obrazu podnítila i směr vývoje firmy Identix, která je rivalem Viisage. Umožnila jí dosáhnout zlepšení zobrazení pokožky, které samozřejmě přispívá i k přesnosti rozpoznávání tváří. Poměrně malou plochu tváře rozdělí na mřížku o 400 čtverečcích a pak každý z nich prozkoumá. Zaměří se přitom na velikost pórů, vrásky a skvrnky či bradavičky. Začínající kalifornský podnik A4Vision ze Sunnyvale, zčásti dotovaný společností In-Q-Tel propojenou se CIA, k tomu přidal infračervenou kameru a vytvořil snímání obrazu 3D. Tento systém vytváří topografickou mapu tváře, neboť promítá mřížku infračerveným světlem na tvář a porovnává jednotlivé rysy.
Rychlý vývoj v oblasti zpracovávání bezdrátového signálu přináší schopnosti astronomických nástrojů do domácí bezpečnosti. Gigantické radiové teleskopy dnes zaznamenávají ty nejjemnější vlny energie, již vyzařují hvězdy vzdálené miliardy světelných let. První pozemskou aplikací, která využije toto elektronické kouzlo, budou letištní skenery snímající obsah zavazadel cestujících. Princip je naprosto jednoduchý: všechny předměty mají přirozené radiační pozadí nebo milimetrové tepelné vlny, ať už je to supernova nebo zavírací nůž. Společnost Brijot Imaging Systems nedávno představila systém v hodnotě 60 tisíc dolarů, který podle jejího tvrzení rozlišuje mezi teplem vycházejícím z lidského těla a teplem vycházejícím z kovového nebo plastového předmětu a dokáže je stáhnout ze vzdálenosti až 13,5 metru. (Společnost tvrdí, že systém nezachycuje anatomické detaily.)
Další podobná technologie dokáže „přečíst“ molekulární složení věcí za použití energie o extrémně krátkých vlnových délkách. Když přístroj firmy Picometrix ozáří daný cíl vlnami terahertzové délky, jeho molekuly začnou rezonovat na signální frekvenci. Jedna plastická trhavina například vibruje na frekvenci 800 gigahertzů. Tyto vlny nehrozí žádným nebezpečím z ozáření, protože lidskou pokožkou nepronikají. Lidé procházející kontrolou se však na monitoru objeví nazí, nebude-li systém naprogramován tak, aby zakryl jejich choulostivé partie.
Bezpečnost na letištích patří mezi mnoho aspektů celkové bezpečnosti, na kterou se bude potřeba zaměřit. Útoky biologickými a chemickými zbraněmi lze spustit kdekoliv. Navíc se šíří hrozivou rychlostí. „Kdybychom mohli všude rozmístit senzory, možná bychom takovým útokům dokázali zabránit,“ uvažuje Thomas Thundat, vedoucí vědecký pracovník Národní laboratoře Oak Ridge v Tennessee. Náklady jsou však natolik vysoké, že je to cenově nedostupné.

Prchavé cíle.

Svatým grálem bude univerzální senzor. Malý a poměrně levný, aby jej bylo možné rozmístit po veřejných prostorách, a zároveň dostatečně inteligentní, aby dokázal identifikovat vše, co se kolem něj mihne, aniž by musel být předem naprogramován na sledování konkrétních molekul. K tomuto cíli se zatím nikdo neblíží. Sandia National Laboratories však vyvinuly laboratoř, která se vejde na čip a detekuje širokou škálu chemických i biologických látek. Na povrchu čipu jsou vyleptány tenounké mikrokanálky. Když se do nich dostane plyn nebo tekutina, střetne se se speciální látkou a podle míry zpomalení toku se určí tekutina. Sandia nyní technologii upravuje pro sledování dodávek vody kalifornského okresu Contra Costa.
Firma U. S. Genomics se sídlem ve Woburnu v Massachusetts již před časem prohlásila, že vrcholí vývoj univerzálního senzoru. Jeho prototyp funguje na základě zvláštních molekul, které označují důležité posloupnosti DNA obsažené v genech smrtících patogenních látek, jakou je například antrax. Tyto molekuly se nasytí fluorescentním barvivem a příslušné posloupnosti DNA jednoduše řečeno „rozsvítí“. Foto detektor provede srovnání osvětleného vzorku se vzorky knihovny známých biologických látek.
Tyto systémy ovšem možná nebudou instalovány včas, aby stačily zabránit dalším útokům v některé ze západních zemí, nemluvě o Iráku nebo Egyptě. A pokud teroristé znovu udeří v USA, budou americké síly muset úder vrátit. Kromě jiného budou pravděpodobně muset zrušit i dnešní omezení, týkající se výzkumu odlišností jednotlivých lidských ras. A co bude dál? Dokážou moderní technologie používané při ostraze obyvatel zabránit sebevražedným bombovým útokům? Prokážou, že naděje, které do nich vkládáme, nejsou liché?
Některé z nich už to mají za sebou. Elektronické sledování zmařilo několik teroristických spiknutí a bezpečnostní brány, které detekují střelné zbraně a výbušniny, rozhodně učinily z letišť mnohem bezpečnější místa než dříve. Bohužel je většina těchto skutečně výkonných technologií teprve na počátku. Může trvat desetiletí, než budou sítě biochemických senzorů pokrývat celá města. A ještě déle bude trvat, než budou kamerové systémy schopny identifikovat v davu známou tvář, ať už teroristy, nebo někoho jiného. V boji proti radikálům se dnes musíme spoléhat na kombinaci elektronického sledování a zpravodajských služeb.
Zatím se vědci, kteří se zabývají vývojem prototypů ostrahy, věnují výzkumu povzbuzováni slovy o tom, že výsledky jejich práce přispějí ke zlepšení péče o zdraví a bezpečnosti potravin. Lidé se jistě postupem času naučí, jak žít se vším, co nás dnes ohrožuje, aniž by se vzdali svých základních hodnot. Musejí se to naučit. Země, která v boji za bezpečnost svých občanů obětuje jejich svobodu, totiž není vítězem.

NENÍ ÚNIKU Ve vznikající policejní společnosti směřují všechny technologie k identifikaci a stopování veškerých stránek každodenního života. Nástroje určené původně k detekci výbušnin a biologických zbraní by však mohly přetrhat i nitky našeho soukromí.

Dostupné technologie

PRŮMYSLOVÉ KAMERY: Prodávají se v rozmanitých tvarech, velikostech a ve velkém cenovém rozsahu, od webových kamer po kamerové systémy propojené do sítí. Naprogramovány jsou tak, aby zachytily nezvyklé chování, například pohyb osob v zakázaném prostoru.

VYHLEDÁVAČE BOMB: Společnosti General Electric a Smiths Detection poskytují letištím nejnovější portály pro vyhledávání výbušnin začínající na ceně 150 tisíc dolarů. Pomocí proudu vzduchu dokážou uvolnit stopy výbušnin z oděvu nebo pokožky člověka.

ZÁKLADNÍ BIOMETRIE: Otisky prstů pomáhají při dopadení zločinců a chrání přístup k počítačům, do budov a k bankovním automatům. Oblibu si získávají snímky oční duhovky. K dispozici je i rozpoznávání tváří, ale výsledky jsou zatím nepřesvědčivé.

CHEMICKÉ A BIOLOGICKÉ DETEKTORY: Celkem levné detektory kysličníku uhličitého najdeme v milionech domácností, v některých městech se instalují i čidla na toxické chemikálie a biologické zbraně. Ta jsou však pro široké použití příliš drahá a kromě toho odhalí vždy jen několik potenciálních nebezpečí.

Co brzy přijde

DLOUHOVLNNÉ (MILLIMETER-WAVE) KAMERY: Tyto kamery pasivně zachycují nízkoenergetické vlnění vyzařované každou hmotou. Snadno odhalí ukryté střelné zbraně a nože. Jsou však drahé a také prý odhalují příliš mnoho osobních detailů.

ŽILNÍ MAPY: Firma Fujitsu vybavila bankomaty banky Mitsubishi snímači, které identifikují zákazníky podle žilních vzorců na dlani, ty se totiž napodobují obtížněji než běžné otisky prstů nebo dlaní.

V dohledu několika let

TERAHERTZOVÉ KAMERY: Tyto kamery vysílají krátké vysokofrekvenční signály ve spektru „terahertzů“, čímž způsobí, že molekuly rezonují v určitých délkách příznačných pro zbraně, výbušniny i lidské tělo. NASA nakoupila několik takových systémů pro raketoplán Discovery.

MALÉ CHEMICKÉ SENZORY: Výzkumný ústav Sandia National Laboratories připravuje novou generaci čipových detektorů o velikosti asi dvanáct centimetrů, schopných analyzovat množství toxinů a patogenů obsažených ve vzduchu nebo ve vodě.

Vzdálená budoucnost

SLEDOVÁNÍ DUHOVEK NA DÁLKU: Firma Sarnoff a další pracují na technologii sledování známých teroristů pomocí snímků duhovky uložených v databázi. Komerční systémy však nebudou k dispozici dřív než za deset let.

UŠI A CHŮZE: Vědci učí software kamerového systému rozlišovat na dálku jednotlivce podle tvaru uší nebo charakteristického pohupování ramen a boků při chůzi.

ČIDLA TĚLESNÉHO PACHU: Jednotlivce je zřejmě možné rozlišovat podle tělesného pachu – zdá se, že kombinace chemikálii je pro každého z nás charakteristická. Výzkumné práce jsou v začátcích a zůstávají zatím skryté za dveřmi laboratoří.

SNÍMAČE SLIN: Kapička lidských slin může nést tisíce genetických ukazatelů, jimiž se lidé od sebe vzájemně liší.

UNIVERZÁLNÍ ČIDLA: Cílem je vytvoření sítě nenákladných sond, které by dokázaly odhalit jakýkoli známý patogen či toxin. Na něco takového si budeme muset ještě víc než deset let počkat, výzkum však již dnes využívá výsledků z průlomových objevů komerčních biotechnologických a farmaceutických laboratoří.

PSÍ ČENICH STÁLE VEDE

PŘÍRODA
Při odhalování výbušnin, uprchlíků či ilegálně pašovaných drog se prozatím nic nevyrovná psímu čenichu. S každým vdechnutím vstupují molekuly do nosní dutiny — labyrintu drobounkých cestiček naplněných vzduchem — následně jsou absorbovány membránou a identifikovány čichovými buňkami, které přenesou informaci do mozku.

VĚDA
V laboratoři Franka V. Brighta, profesora chemie na univerzitě v Buffalu, zachycují drobné kapičky porézního „xerogelového“ skla molekuly pachu obsažené v dechu nebo potu. Ty po osvícení laserem v určitých vzorcích světélkují. Zmíněné vzorce by jednoho dne mohly identifikovat člověka nebo diagnostikovat choroby. Brightonův senzor je takto „po čichu“ schopen odlišit těhotnou ženu (vpravo) od netěhotné.