Barbara Kempfová pracovala na montážní lince slov. Její práce vypadala takto: vzala si název společnosti (řekněme Joe's Diner), zjistila několik slov, která ji popisovala (restaurace, oběd, večeře, hamburgery), připojila další slova týkající se polohy (Cincinnati, centrum, hlavní třída), potom vytvořila více než dvě stě kombinací těchto slov a napsala šestislovné až osmislovné věty spojené s každou kombinací. Výsledný produkt? Placené reklamy ve vyhledávačích nebo sponzorované odkazy, které se ukážou, až budete na Googlu, Yahoo! nebo Ask.com hledat něco jako „hamburgery v Cincinnati“.
V osmihodinových směnách „montovala“ jednapadesátiletá Kempfová tisíce těchto reklam každý den za patnáct dolarů na hodinu pro společnost Marchex sídlící v Seattlu, která řídí online reklamní kampaně pro lokální podniky z celých Spojených států.
Reklama na internetu vzrostla natolik, že loni inzerenti utratili 5,1 miliardy dolarů za umisťování textových inzerátů podobných inzerátům Kempfové vedle výsledků online vyhledávání. Několik předních reklamních agentur a marketingových firem vyhledávacích prostředků plánuje, že v oblasti placeného vyhledávání v příštím roce zdvojnásobí počet zaměstnanců. Společnosti typu General Motors si v současnosti kupují reklamy na více než jeden milion vyhledávacích výrazů. Strmý nárůst internetové reklamy vyžaduje od inzerentů, aby své operace rozšiřovali a zefektivňovali s mentalitou připomínající mentalitu výrobců.
Mezitím vzniká nový druh práce: zaměstnání v digitální továrně. Za zdánlivě kouzelnými internetovými nabídkami jsou tisíce lidí, kteří ve dne v noci zběsile zapisují data. Práce se pohybuje v rozmezí od mírně tvůrčí, jako byla práce Kempfové spočívající v sestavování vět pro reklamy, jež se zachycují ve vyhledávacím provozu, až po čistě mechanickou – vkládání popisů hamburgerů do online jídelních lístků.
Tito digitální dělníci v určitém smyslu stavějí novou informační pyramidu. V indickém Madrásu „editoři“ a „editorky“, kteří si vydělávají pětinu americké mzdy, pracují čtyřiadvacet hodin denně, sedm dnů v týdnu na digitalizaci archivovaných amerických novin od počátku 18. století do 80. let 20. století. V Bostonu, New Yorku a kalifornském Palu Altu pracovníci Google Books ručně vyrábějí každou jednotlivou stránku milionů knih této knihovny, aby mohly být naskenovány a zpřístupněny každému návštěvníkovi webové stránky Google. V indickém Hajdarábádu písařky nové webové stránky Menupages.com zapisují jídelní lístky tisíců amerických restaurací, aby weboví surfaři mohli hledat nápady na rezervaci nebo na nákup jídel přes ulici. „Internetové společnosti si uvědomují, že k provádění takových operací není třeba mít velkou firmu,“ prohlašuje Ravi Aron, docent provozního a informačního řízení na Whartonově fakultě Pensylvánské univerzity. Dodává, že pracovní proces se stěhuje z tradičních sfér – řekněme zpracovávání pojistných nároků – a přesunuje se na web.
Podobně jako v případě čerstvých pomerančů vystavených v supermarketu i zde se daleko více práce vynakládá na to, aby se digitální produkt přichystal tak, jak si málokdo dovede představit. Vezměme si archiv projektu ProQuest Historical Newspapers. Předplatitelé mohou napsat jméno autora, titulek nebo jakékoli klíčové slovo a mít přístup k jakémukoli původnímu obrazu nebo k jakémukoli článku z jakéhokoli historického vydání devíti významných amerických novin včetně deníků The New York Times, The Washington Post a The Wall Street Journal. Celý postup začíná v sídle společnosti v michiganském městě Ann Arbor, kde operátor snímá haldy mikrofilmu ve stroji, který vytváří digitální kopii každého vydání. Tato kopie se pošle elektronicky do zámoří do výrobních prostor společnosti Ninestars Information Technology, která se v Madrásu zabývá digitální konverzí.
Vyplňování mezer na trhu.
Tamní pracovnice, jako sedmadvacetiletá Virginia Deepaová, digitálně rozřezávají a třídí obrazy na jednotlivé články. Deepaová potom označí titulek, první odstavec, popisek a podtitulek se jménem autora článku a spustí program, aby to všechno přeměnil v text. (Zbytek článku zůstane obrazovým souborem.) Její práce následně putuje k zaměstnanci zajišťujícímu kvalitu, který pročte obrazový soubor, aby zkontroloval, že slova odpovídají tomu, co je na stránce. Pak je výsledek připravený na to, aby se přidal do online archivu, kde ho budou moci zkoumat weboví surfaři. Tento postup opakuje 850 zaměstnanců firmy Ninestar ve třech směnách 24 hodin denně.
Taková nekvalifikovaná práce s daty a informacemi není ničím novým. Avšak rostoucí plody těchto operací – například získávání online přístupu k historickým novinám – ještě nikdy nebyly tak blízko na dosah ruky průměrného člověka.
Ještě nikdy také nebylo pro společnosti ani pro malé podnikatele snazší, aby takový datový záznam využili. Podle Arona z Whartonovy fakulty se počet třetích offshorových společností, které vykonávají smluvní práci, od roku 2002 více než zdvojnásobil. Vzhledem k tomu, že internetová konektivita proniká do vzdálených vesnických oblastí Číny a Indie, náklady na takovou práci se ještě sníží.
Znamená to, že online bude létat ještě více dat, protože nové firmy se budou snažit vyplňovat mezery na trhu, což povede k ještě většímu množství práce, jež bude podobná otáčení digitálních stránek s nabídkou hamburgerů. Když se Greg Barton rozhodl, že spustí manhattanskou webovou stránku Menupages.com, uzavřel smlouvu s malým podnikem v Hajdarábádu. Jídelní lístky restaurací jsou příliš rozmanité na to, aby software rozpoznávající znaky správně převáděl všechna slova do textu a pouhé sejmutí obrazu každého jídelníčku by uživatelům neumožňovalo vyhledávat jídla podle ingredience nebo typu proteinu.
Pracovníci v Hajdarábádu tedy pro Bartona probírají tisíce jídelních lístků, zapisují názvy a ceny aperitivů, předkrmů a nápojů. Potom zaměstnanci indického podniku digitálně zařazují každou restauraci podle typu kuchyně, cenové hladiny a polohy. Firma podporuje sponzorovanou inzertní webovou stránku a 34 zaměstnanců Bartonovi pomáhá rychle budovat službu jeho společnosti, aby obsáhla další města. V posledním půlroce Barton spustil webové stránky pro San Francisco, Chicago a Boston a odhaduje, že jeho firma je schopna zpracovávat přes dva tisíce jídelních lístků měsíčně.
Takové offshorové podniky mohou dělat také menší zakázky, do nichž se mohou zapojovat i jednotlivci. Písařky neziskové organizace Digital Divide Data (DDD), zabývající se zpracováváním dat v Laosu a Kambodži, zapisují a opravují informace digitálních vizitek za pět až deset centů za kus a vkládají je do webové stránky Salesforce.com věnované řízení styků se zákazníky. Organizace DDD, kterou založil Američan Jeremy Hockenstein v roce 2001, najímá nemajetné a invalidní pracovníky z těchto zemí, aby šest hodin denně zapisovali nejrůznější data, a potom se dalších šest hodin učí anglicky a školí se v práci s počítačem. Nedávno se věnovali například práci pro řídící pracovníky Mezinárodní finanční korporace (IFC), součásti skupiny Světové banky zaměřené na soukromý sektor, i pro jednotlivce, kteří jim posílají hromady vizitek.
Solidní přístup na web a nízká mzda písařky v Kambodži – asi 45 dolarů měsíčně – znamenají, že přístupu téměř nic nebrání, takže, říká Hockenstein, může smlouvu na mechanickou práci uzavřít téměř každý. Ačkoli organizace DDD se zpočátku věnovala především velkým operacím – v roce 2001 její pracovníci zapsali celý archiv univerzitních novin The Harvard Crimson, které začaly vycházet před 133 lety – v současnosti se zabývá také malými zakázkami.
Tato práce vytváří příležitosti pro některé z nejchudších lidí na světě. Jednou z posledních pracovnic, které si DDD najala, je dvaadvacetiletá Nouanta Bouthavongová z rolnické rodiny v laoské provincii Khammouan. Bouthavongová přispívala na obživu rodiny podomním prodejem zeleniny, až následkem nenadálé nemoci v dospívání přestala chodit. Navštěvovala odbornou školu pro invalidy a v současnosti studuje angličtinu a počítače ve škole DDD a navíc se vzdělává jako operátorka.
V USA je v takové monotónní práci vysoká fluktuace. Společnost Google využívá výpomocnou agenturu, aby byl projekt Google Books stále personálně obsazený. Bývalá knihovnice Kempfová, která pracovala ve společnosti Marchex, odešla po devíti měsících, protože jí vadila „tovární atmosféra“. Zapisovatelé reklam pracovali v systému přísně stanovených týdenních kvót, kdy museli vyťukávat jednu větu za druhou, zatímco na ně jejich manažer, bývalý mariňák, štěkal, aby psali rychleji. „Začala jsem mít návaly úzkosti,“ vybavuje si Kempfová, která pracovala na volné noze jako sestavovatelka rejstříků a víc jí vyhovuje pomalejší tempo, „musela jsem odtamtud odejít.“ Mluvčí firmy Marchex prohlašuje: „Máme velmi spokojenou zaměstnaneckou základnu… Existuje vysoký stupeň odpovědnosti, ale někdy to každému nevyhovuje.“ Ať tak či onak, existuje spousta lidí, kteří jsou ochotni pracovat za digitální záclonou: úhoz za úhozem.
Nový slovník lidských zdrojů
Pokaždé, když prohledáváte web nebo archiv významných novin, je velmi pravděpodobné, že si vaše díky zaslouží alespoň jeden z těchto lidí:
- editor (editorka) vyjímá a vkládá digitální data
- specialista (specialistka) na vyhledávací marketing zapisuje věty, které podněcují reklamní provoz
- snímač (snímačka) knih listuje stránkami knih a vyhledává digitální fotografie
- operátor (operátorka) zapisuje vizitky a kontaktní informace
- operátor (operátorka) zápisu dat zapisuje jídelní lístky amerických restaurací
Copyrighted 2006 by The McGraw-Hill Companies, Inc
BusinessWeek
