Životadárný chaos

Wilkens, Jacobi, Schwenk: Voda - učme se jí rozumět

Škola nám uhnízdila do hlavy, že voda je základem života. Ale to je vše, co navzdory veškerému lidskému poznání o základní úloze této pralátky víme. Nikdo na světě dosud neumí definovat žádoucí kvality pitné vody. Uvykli jsme si ji posuzovat na základě znalosti mezních hodnot nežádoucích látek. Ze života však víme, že voda, která dokonale splňuje všechny negativně vymezené parametry pro pitnou vodu, leckdy není k pití. „Nevíme, jakou pozitivně vymezenou kvalitu musí mít dobrá voda. Tedy co je vlastně dobrého na dobré vodě,“ přiznává naše nejvyšší autorita přes kvalitu pitné vody František Kožíšek ze Státního zdravotního ústavu. Kniha „Voda - učme se jí rozumět“ v podtitulu nabízí „Nový pohled na podstatu vody“. Nahodilý čtenář jistě zbystří pozornost, nejde-li zase o nějaký pokus o šlendriánské „zázračné řešení“ letitého problému. Právě autorita Františka Kožíška, který napsal předmluvu k českému překladu německy psané práce, však vyvádí čtenáře z případných pochybností. Autoři totiž posuzují kvalitu vody podle netradičních kritérií. A přitom publikace, která vnáší revoltu do „vodohospodářského“ oboru, je psána velice svěže a populárně a obrací se na nejširší veřejnost. Autoři se tudíž podjali zcela obdivuhodného úkolu sdělovat převratné pohledy na vnímání kvality vody laikům, když ještě výsledky jejich práce nestačila vstřebat odborná veřejnost. Nicméně je třeba mít na paměti, že poutavá četba úsporných textů, bohatě prokládaných dokumentárními fotografiemi a velmi srozumitelnými grafy, je dílem vědeckého týmu Ústavu pro výzkum proudění, který už více než čtyřicet let působí v Herrischriedu v jižním Schwarzwaldu. Proč ústav nesídlí v některém univerzitním campu, ale v horách? Voda si to vymohla, protože vybraná usedlost oplývala vydatným množstvím dosud nezkažené pramenité vody. Kniha nabídne přehled různorodých výzkumných úkolů, jimiž se ústav zabývá. A nezapomíná ani na jeho kulturní ukotvení, byť sídlí kdesi na „ztracené vartě“. Ústav proslul především rozvinutím svébytné metody kapkového obrazu. Její zakladatel Theodor Schwenk o metodě prohlásil: „Je to znázorňující, nikoli analytický postup, jenž se aplikuje způsobem srovnatelným s přístupem Goethovým.“ Goethův známý Zpěv duchů nad vodami je ostatně ústrojnou součástí publikace, neboť ne náhodou přirovnává lidskou duši k věčně proměnlivému koloběhu vody v přírodě. K poznání „dobré vody“ lidstvo od Goethových časů příliš nepostoupilo. Metoda kapkového obrazu se však alespoň blíží básníkově představě popisovat přírodní jev neodděleně v celém jeho působení a životnosti. Kdo chce porozumět metodě kapkového obrazu, má v předkládané publikaci ideální příležitost. Recenze ji může jen nastínit. Metoda navazuje na zásady projektivní geometrie, jak je prostorově i protiprostorově v 50. letech prezentovali významní matematici Unger s Adamsem, neuzavírá se však ani vjemům krásy vodních jevů. „Učit se chápat to, co vodní jevy svou krásou a léčivými silami v přírodě působí,“ zdůrazňují autoři v doslovu. Obrazce, které vzniknou rozvlněním vodního povrchu po pádu kapky destilované vody na hladinu vzorku, jsou opravdu krásné. O to krásnější a rozmanitější, čím je voda čistší a kvalitnější. Děje-li se to ve standardních laboratorních podmínkách, je tedy možno z těchto obrazců poměřovat kvalitu vody zcela jinak, než se děje analytickými metodami určujícími látkové složení vody. Theodor Schwenk pozoroval, jak se v pohybu vody bezprostředně odráží její kvalita. A odtud už bylo blízko k nahlížení na pohyblivost vody jako významný projev kvality vody ve vztahu k životu. Taková metoda nemá v praxi dosud obdobu. „Nelze pochopit klíčovou úlohu vody pro život a přírodu bez pochopení způsobu její pohyblivosti,“ reaguje na uvedení metody Kožíšek a dokládá, „je-li pohyb esenciální vlastností vody, musí existovat i vztah mezi kvalitou vody a kvalitou jejího pohybu.“ Autoři své čtenáře pro svébytné vnímání vody velice silně motivují. Mnohý čtenář jistě přijme i vědecky odůvodněnou tezi, že na přírodní koloběh vody je třeba nahlížet jako na živý organismus, protože má obdobné projevy. Co však této knížce úplně chybí, je informace, jak lze nově nabyté poznatky přenášet do všedního života. Jsme alespoň o kousek dál než v knize citovaný Galileo Galilei (1564-1642)? „V odhalování pohybu nebeských těles jsem, nehledě k jejich obrovské vzdálenosti, shledal méně potíží než při zkoumání pohybu tekoucí vody, ačkoli k němu dochází před našima očima.“

Wilkens, Andreas-Jacobi, Michael-Schwenk, Wolfram: Voda - učme se jí rozumět. DharmaGaia, Praha 2002. 70 stran. Cena neuvedena.