Podnikal v oblasti výstavby bioplynek a za vydělané peníze chtěl koupit několik bytů. Nakonec ale architekt Lukáš Smetana koupil v roce 2016 Winternitzovy automatické mlýny v Pardubicích. Tehdy ještě netušil, že monumentální cihlová stavba architekta Josefa Gočára bude jeho životní investicí.
Automatické mlýny navrhl Gočár v centru města na popud bratrů Karla a Egona Winternitzových. Až do roku 2012 se zde vyráběla mouka. „Musela se tady šestkrát denně zastavovat doprava, aby kamiony mohly zajet dovnitř a zase ven. A dvakrát do roka se zalepila okna a celý provoz se musel deratizovat kyanidem,“ popisuje Smetana, proč se někdejší majitelé – společnost GoodMills – rozhodli utlumit náročný provoz uprostřed východočeských Pardubic.
Šťastné svatební datum
Mlynáři nabídli v roce 2013 objekt k prodeji městu. Krátce před volbami v roce 2014 to sice vypadalo, že město objekt koupí, jenže po volbách ze slibů sešlo a rakouské vedení firmy GoodMills už odmítlo čekat na další jednání s úředníky. Objekt nabídli přes realitní společnost veřejnosti. Za pětadvacet milionů korun.
„Na prohlídku nemovitosti jsem přijel s manželkou z Prahy vlakem. Myslím, že nás nikdo nebral vážně. Vypadal jsem jako architekt, co využil nabídku realitky jen k tomu, aby viděl Gočárovu architekturu,“ vzpomíná Smetana. Na prodej ho upozornil pardubický architekt Zdeněk Balík, který se Smetanou spolupracuje dodnes. Je hlavním tahounem přestavby celého areálu na novou čtvrť.
Obálkovou metodou se nakonec o Automatické mlýny utkali dva zájemci.
Pražská správa nemovitostí a Lukáš Smetana se ženou. „Nabídli jsme částku vycházející z data naší svatby a poslali jsme i průvodní dopis, kde jsme nastínili, že mlýny chceme zachránit a vrátit do nich život,“ popisuje.
Objekt získal za dvacet milionů korun. Jeho nabídka byla o jeden milion korun vyšší než ta od Pražské správy nemovitostí. „Pražská správa nemovitostí nás pak ještě kontaktovala, nejprve abychom od koupi ustoupili a poté, když už to bylo v katastru přepsané, ať jim areál přeprodáme, což jsem odmítl,“ vzpomíná Smetana.
Status památky jako výhoda
Stavba je evidována jako národní kulturní památka, což plány nového majitele podstatně svázalo. Navíc pojišťovna odmítla objekt pojistit na kupní cenu. „Řekli mi, že areál má hodnotu minimálně 150 milionů korun, musel jsem to pojistit na tuto částku,“ líčí. Status památky se ale později ukázal jako velká výhoda.
Když Pardubický kraj hledal vhodné prostory pro vybudování nové Východo -33 české galerie, vyšlo najevo, že lepší objekt než hlavní budovu Gočárových mlýnů bude hledat jen těžko. Před dvěma lety proto hlavní budovu mlýnů kraj odkoupil za dvaadvacet milionů korun.
„Občas mi někdo vpálí, že jsem koupil celý areál za dvacet milionů a prodal část za 22,5 milionu. Ale je mi to jedno, tu budovu jsem prodal i s projektem na galerii, jenom projekt stál devět milionů korun.
Navíc kraj uvolňuje peníze postupně a já se zavázal, že všechno investujeme zpátky do areálu. A chtěl bych mlýny co nejvíc otevřít veřejnosti,“ vysvětluje.
Projekt nové Východočeské galerie vznikal přes deset let. V době, kdy Smetana Gočárovy mlýny koupil, nebylo vůbec jasné, kde má galerie být.
Původní plány totiž směřovaly celý projekt na Zámek Pardubice, z toho ale sešlo, neboť šlo o nevyhovující prostory.
Naopak hlavní budova Automatických mlýnů se k tomu hodila perfektně. A to i proto, že se jedná o národní kulturní památku.
„Opravdu je škoda, že se tehdy nenašel nikdo z politiků, kdo by koupi celého objektu Gočárových mlýnů dotáhl do konce. Nyní bychom se nemuseli bavit o tom, jak je možné, že kraj teď koupil objekt pro galerii za cenu, za kterou mohl mít celý areál Gočárových mlýnů. Nové vedení kraje asi tehdy mělo obavu, že nebude mít dost prostředků na opravu, navíc tehdy ta komunikace mezi městem a krajem nebyla ideální,“ vzpomíná dnes poslanec Jan Řehounek, který byl v letech 2014 až 2018 zastupitelem a náměstkem primátora Pardubic, od roku 2016 pak zastupitelem Pardubického kraje. „Myslím ale, že je nakonec dobře, že nyní v tom areálu bude fungovat město, kraj i soukromý vlastník,“ uzavírá.
Rekonstrukce budovy, kde má být galerie, začala před několika týdny. Kraj za ni utratí skoro tři sta milionů korun, část má jít z dotací. Smetana ve snaze mít pod kontrolou, co v jeho areálu vznikne, prodal Pardubickému kraji budovu včetně projektové dokumentace. „Aby to třeba nedopadlo tak, že se po volbách někdo rozhodne, že tady budou byty,“ zdůrazňuje.
Galerie i dílny
Možná i díky této prozíravosti zde nyní vznikají výrazná architektonická díla určená široké veřejnosti. Východočeskou galerii navrhl architekt Petr Všetečka ve spolupráci s architektem Josefem Pleskotem.
„Pamatuji si, že Josef Pleskot se sem několikrát přijel podívat, teprve až později jsem zjistil, že pro Pardubický kraj řeší umístění galerie, a právě Pleskot, kterého původně oslovil Roman Línek (někdejší pardubický hejtman a nyní náměstek hejtmana Pardubického kraje – pozn. red.), přesvědčil politiky, aby galerii vybudovali tady. Mně se ten nápad líbil, chtěl jsem jim objekt pronajmout, to ale odmítli s tím, že mají na vybudování galerie dotaci a objekt musejí mít ve vlastnictví,“ popisuje Smetana. Později oslovil Petra Všetečku, aby pod dohledem Pleskota budovu galerie navrhl.
Kromě Pardubického kraje si část prostor v mlýnech už koupilo i město Pardubice, které hledalo místo na projekt polytechnických dílen. Ty jsou rovněž dotované z evropských peněz a jedna z podmínek je, že objekt musí stát v prostorách národní kulturní památky.
I tento prostor prodal Smetana s projektem, tentokrát navrhl vzhled stavby architekt Jan Šépka, který vede Ateliér architektonické tvorby na UMPRUM v Praze. „Přišel s úžasným barákem. Na dvou betonových nohách letí obrovský rezavý dům.
Bude k tomu přírodní amfiteátr a velká terasa, která bude vždycky přístupná všem,“ popisuje Smetana.
Město původně chtělo pro dílny hlavní budovu, kterou však koupil kraj pro galerii. Nicméně zastupitelé kývli na nabídku pozemku o rozloze přes tisíc metrů čtverečních v zadní části areálu. Cena za pozemek vyšla na sedm milionů korun.
„Kdybych chtěl, mohl bych to prodat i za dvojnásobek, jenže jsem stál o to, aby projekt polytechnických dílen byl tady, hodí se do mého konceptu založeného na skloubení kulturních, vzdělávacích a soukromých aktivit,“ říká Smetana.
Projekt polytechnických dílen sponzorovaný Unií nabídne špičkově vybavené učebny a laboratoře pro výuku technických a přírodovědných oborů. Má za cíl vyhledávat mezi dětmi technické talenty. Každý žák základní školy z Pardubického a Královéhradeckého kraje musí dílnami
v rámci projektu projít. Město za stavbu utratí včetně dotačních prostředků 150 milionů korun.
Špatný architekt s dobrým nosem
Renesance Gočárových mlýnů tak vstupuje do nové etapy. Život se do industriálního areálu začal vracet před dvěma lety, otevřela zde pekárna Optimista a Pattiserie Epifany cukrářky Jany Novotné. Pořádají se zde trhy, koncerty, setkání a celý prostor se zpřístupnil veřejnosti.
Bílá administrativní budova předsazená mlýnům půjde do dvou let k zemi, nájemci včetně pekárny se přesunou jinam. „Už s tím všichni počítají, budova kazí panorama mlýnů, nepatří sem, postavili ji až komunisté někdy v šedesátých letech,“ vysvětluje Smetana. V budoucnu by zde měla vzniknout ještě restaurace a obytná část.
Lukáš Smetana vystudoval architekturu, ale tvrdí o sobě, že je špatný architekt. „Stačí, když mám skvělé architekty kolem sebe,“ tvrdí. V tomto příběhu ovšem fenomenální talent na architekturu možná ani nebyl potřeba. Stačil obchodní duch a výtečný cit pro urbanismus.
Na prohlídku nemovitosti jsem přijel s manželkou z Prahy vlakem. Myslím, že nás nikdo nebral vážně. Winternitzovy mlýny v Pardubicích ?? Budova mlýnů stojí na pravém břehu řeky Chrudimky před jejím soutokem s Labem, v Bílém Předměstí v těsné blízkosti renesančního historického centra města. ?? Navrženo architektem Josefem Gočárem pro bratry Egona a Karla Winternitzovy. ?? Stavět se začalo roku 1909. Později byly mlýny dále rozšířeny. ?? Architektura připomíná babylonskou Ištařinu bránu coby odpověď na prudce vzrůstající materiální potřeby obyvatelstva. ?? Roku 2014 byly mlýny zařazeny na seznam národních kulturních památek České republiky.
O autorovi| Petra Jaroměřská, jaromerska@mf.cz
