Po oznámení prezidentské kandidatury Mirka Topolánka spadla čelist jeho odpůrcům i příznivcům. Těm prvním strachy, těm druhým překvapením. Bylo to doslova zjevení. Zemanovy nevýrazné konkurenty zcela vytlačil z mediálního prostoru a je zřejmé, že příští prezidentské klání nebude spočívat v tom, koho Zeman slupne jako malinu ve druhém kole. Nyní bude muset proběhnout regulérní souboj.
Stávající prezident je přes svůj viditelně se zhoršující zdravotní stav stále horkým favoritem. Ostatní kandidáti jsou nepochybně lidé úspěšní ve svých oborech, nebyli však schopni nastolit témata, která s prezidentskou volbou souvisejí. Nechávali tak Zemanovi volný prostor, který on, jako zkušený politický harcovník, beze zbytku vyplňoval. A aby neponechal nic náhodě, rozehrál ještě složitou partii, jejímž cílem je získat pro sebe s pomocí Babiše voliče ANO.
Ztrátu hlasů z minulé volby, o které přišel kvůli svým verbálním a opileckým úletům a zejména neúnosné, neskrývané kolaboraci s Babišem, by tak snadno nahradil. Pro své znovuzvolení je Zeman ochoten udělat vše.
Vše podstatné o volbě prezidenta čtěte v rubrice Prezidentské volby 2018
Nástupem Topolánka se však situace významně změnila. Hrůza, která opanovala tábory dosavadních favoritů Zemana a Drahoše, je hmatatelná. Jak zapůsobila jeho kandidatura na další kandidáty nelze posoudit, neboť jsou mediálně neviditelní. Významnou a pozitivní aktivitu na české politické scéně lze vždy naprosto bezpečně identifikovat podle toho, že bývalý agent StB Babiš začne prskat a slintat.
Bylo neuvěřitelné, že trestně stíhaný dotační podvodník označuje Topolánka za nejzkorumpovanějšího premiéra. Nástup vrhačů hnoje všech tiskových orgánů hnutí ANO přišel okamžitě. Zatímco tedy milionové dary pro Drahoše od nejmenovaného provařeného pražského developera, hazardem vydělané stamilióny Horáčka nebo statisícové dary zahraničních firem pro Fischera nechávají všechna média chladnými, začal ANOfertPRESS chrlit ohrané písně o Dalíkovi, dovolené v Itálii, Berlusconiho vile, solárních elektrárnách a v neposlední řadě začal zpochybňovat platnost Topolánkovy senátorské nominace a regulérnost zřízení transparentního účtu.
O povyku, který vyvolal padesátitisícový dar bývalého vládního kolegy a nyní advokáta Ivana Langera ani nemluvě. A zde je potřeba vyzdvihnout první velkou výhodu Mirka Topolánka. Přestože tyto útoky čekal, prezidentskou kandidaturu přijal, a prokázal tak obrovskou odvahu. Ustát takový mediální tlak, to není nic pro slabé povahy. Česká republika potřebuje odvážného a odolného prezidenta.
K prezidentské volbě čtěte:
Kdy se koná volba prezidenta 2018?
Vše, co potřebujete vědět o volbě prezidenta 2018
Prezidentské volby 2018: kdo kandiduje
Kromě otázky, zda potřebujeme dalšího kandidáta na prezidenta, je možné si klást i jiné. Jaká je role prezidenta? Záleží na tom, kdo tuto funkci zastává? Je důležitější slušnost a mediální bezúhonnost nebo politická zkušenost? Odpovědi se nabízejí samy. Úřad prezidenta je vnímán jako pozice víceméně reprezentativní. V tomto směru je zřejmé, že Miloš Zeman opakovaně selhal. A také je zřejmé, že pánové Drahoš a Horáček by nepochybně dokázali naši zemi reprezentovat lépe. Jenže to nestačí. Česko je na historické křižovatce.
Jestliže jsme svědky toho, že bývalí komunisté a agenti StB kladou věnce k památníku Listopadu 89, který je symbolem odporu vůči komunistické totalitě, pak se buď svět úplně zbláznil, nebo tyto opravdu staré struktury vylezly z děr. V takovém případě musí být na Pražském hradě člověk, který nepřipustí změnu Ústavy a který bude schopen demokratický řád ubránit před populisticko-estébáckými nájezdy.
K tomu však nestačí být reprezentativní a dobře klást věnce. Prezident má být možná nestranický, ale rozhodně nemůže být apolitický. Funkce prezidenta je výsostně politická, takže apolitický prezident je to samé, jako smetana bez tuku. Prostě protimluv a úplný nesmysl. Pokud má být zachována svoboda a demokracie, příštím českým prezidentem musí být zkušený politik a státník. Tím se dostáváme ke druhé výhodě Mirka Topolánka. Mezi vyzyvateli Zemana je to pouze on.
Zjevení svatého Jana, poslední novozákonní kniha, bývá také označována jako Apokalypsa. Příchod zkušeného a energického Topolánka by se mohl stát apokalypsou pro bezobsažného Drahoše, nesrozumitelného Horáčka a také pro nemocného a vyčpělého Zemana. Zjevení statného Mirka dává naději na tolik potřebné vyrovnání sil na politické scéně.
Čtěte další komentáře autora:
