Před jedenadvaceti lety ztroskotal v aljašské úžině Prince Williama obří ropný tanker Exxon Valdez. Protrhl si trup a do moře vyteklo přes 40 milionů litrů ropy. Dodnes je havárie jednou z nejhorších ekologických katastrof v dějinách USA.
Foto: ČTK
Havárie tankeru Exxon Valdez, který 24. března 1989 krátce po poledni narazil na skálu u břehů Aljašky, sice nepatří mezi nejrozsáhlejší katastrofy, co se týče množství uniklé ropy, ale její dopady na životní prostředí byly obrovské. Během pěti hodin vyteklo z prasklého trupu tankeru 41 tisíc tun ropy, která zpočátku zůstávala hlavně v okolí lodi. O několik dní později se však přihnala silná bouře a šestimetrové vlny roznesly ropnou skvrnu stovky kilometrů daleko.
Ropa zaplavila více než dva tisíce kilometrů pobřeží v Aljašském zálivu a vědci odhadují, že přímo zabila nejméně 250 tisíc mořských ptáků, 3 800 mořských vyder, 300 tuleňů, 250 orlů a 22 kosatek. Další stovky živočichů pak uhynuly hlady či vinou kontaminace potravy. Likvidace následků se účastnilo přes 11 tisíc lidí a stála přes 3 miliardy dolarů.
Alkoholik na můstku
Příčin katastrofy bylo několik. Loď údajně nebyla v dobrém stavu, nefungoval radar, který měl posádku varovat před blížící se překážkou, a slabé bylo i vnější opláštění trupu. Na kapitánském můstku navíc stála problematická osoba. Kapitán Joseph Hazelwood měl totiž alkoholickou minulost a špatný odhad. Roku 1985, tedy čtyři roky před tragédií, sice prošel protialkoholickou léčbou, ale opojným mokům holdoval dál. Ropná společnost Exxon, která ho zaměstnávala, se neobtěžovala nechat si na úspěšnost kapitánovy léčby udělat odborný posudek. Mezi lety 1985 a 1989 nejvyšší vedení opakovaně dostávalo zprávy o jeho alkoholových výstřelcích. Přesto mu bylo roku 1989 svěřeno vedení obřího tankeru Exxon Valdez.
Je velmi pravděpodobné, že byl Hazelwood v noci z 23. na 24. března 1989 opilý. Podle svědectví vypil večer před katastrofou nejméně osm velkých vodek (on sám později u soudu tvrdil, že maximálně tři). Navíc učinil další velkou chybu – opustil můstek ve chvíli, kdy loď vplouvala do zamrzlých vod průlivu. Řízení svěřil nezkušenému, tehdy pětadvacetiletému třetímu důstojníkovi Gregory Cousinsovi. Tomu se sice podařilo obeplout ledové kry, během manévru se ale odchýlil od plánované trasy a bylo jen otázkou času, kdy dojde k neštěstí.
Nejen chyba kapitána
Opilost se Hazelwoodovi sice nakonec prokázat nepodařilo, roku 1991 byl však shledán vinným ze zavinění nehody z nedbalosti. Odsouzen byl k pokutě 50 tisíc dolarů a k tisíci hodinám veřejně prospěšných prací. Navíc přišel na devět měsíců o licenci a protože ani poté žádnou práci na moři nesehnal, skončil jako konzultant u právnické firmy v New Yorku.
Představitelé ropné společnosti Exxon se snažili všemi možnými způsoby od havárie distancovat. Její prezident ještě sedm měsíců po nehodě připisoval ztroskotání osudové náhodě a lidskému selhání. Byla to ale právě společnost Exxon, která snižovala stavy posádek a stavěla jednoplášťové tankery.
Žalobu na odškodnění proti ní podalo společně 38 tisíc obyvatelů znečištěné oblasti a podnikatelů postižených havárií. Porota v roce 1994 rozhodla o odškodnění ve výši 287 milionů dolarů a sankčním vyrovnání ve výši 5 miliard dolarů. Společnost Exxon s takovou výší nesouhlasila a podávala opakovaně různá odvolání. Roku 1996 padlo pravomocné rozhodnutí obsahující částku 2,5 miliardy dolarů. Nakonec v červnu 2009 odvolací soud v San Francisku potvrdil verdikt jiného soudu z června 2008 a odsoudil společnost Exxon k zaplacení 507,5 milionu dolarů (zhruba 9,8 miliardy korun).
Vydro, kde jsi?
Názory na dopady katastrofy se různí. Mnohé hlasy tvrdí, že škody na životním prostředí nejsou tak velké a postižené místo na Aljašce se už téměř zotavilo. Ochránci přírody a rybáři ale namítají, že havárie výrazně ovlivnila zdejší faunu. Rybáři nemohli čtyři roky na moře a například populace mořské vydry se zatím nevzpamatovala.
Sporná je přitom i otázka čištění kontaminovaných oblastí. Podle oficiálního šetření Národního úřadu pro oceán a atmosféru bylo za miliardové náklady odstraněno pouhých osm procent ropy z mořské hladiny a ze břehů dokonce jen šest procent. Zbytek se bez zásahu člověka vypařil, rozložil nebo leží na dně moře. Tlakové čištění pláží navíc zcela zničilo zbytky ekosystému. Na místa, která byla z experimentálních důvodů ponechána bez zásahu techniky, se život vrátil už po 18 měsících, kdežto na vyčištěné plochy až po třech letech.
Jediným pozitivem havárie tankeru tak zůstává fakt, že americký Kongres přijal roku 1990 zákon o boji proti znečišťování pobřežních vod USA ropou. Podle něj musejí mít všechny tankery operující v amerických vodách dvojitý plášť trupu. Zákon také osmkrát navýšil postih ropných společností za havárie jejich plavidel. Za každou tunu ropy, která unikne do moře, nyní zaplatí 1 200 místo původních 150 dolarů.
