Pokud v křížovce naleznete dotaz na velký slovenský průšvih na sedm písmen, odpověď by mohla být Mochovce. Slovenská jaderná elektrárna, kde se neustále protahuje a prodražuje dostavba třetího a čtvrtého bloku. Nejedná se přitom o žádný převratný projekt v historii jaderné energetiky, ale o podobný typ reaktoru, který již v 80. letech minulého století vyrostl v Dukovanech.
Na počátku vše vypadalo jako snadný úkol. Hrubé stavby obou bloků již byly hotové z doby před zakonzervováním stavby v roce 1992, na místě byla i část zařízení. K obnovení prací na třetím a čtvrtém bloku došlo v listopadu roku 2008. Dílo mělo být hotové za čtyři roky a náklady měly dosahovat 2,8 miliardy eur.
A jaká je realita? Třetí blok bude spuštěn snad na konci letošního roku a čtvrtý v roce 2019. Náklady na dostavbu se vyšplhají na nejméně 5,4 miliardy eur - v přepočtu 138 miliard korun. Za dva nemoderní reaktory o celkovém výkonu 940 megawattů je to příliš mnoho.
Otázkou zůstává, kdo nabíhající vícenáklady zaplatí. Akcionářům se do toho nechce, a tak celou zátěž táhne vlastník elektrárny v Mochovcích - Slovenské elektrárne. Výše jejich zadlužení u bank již před rokem přesáhla 2,5 miliardy eur. Připomeňme, že hlavními věřiteli jsou ruská Sberbank a Česká exportní banka.
Příliš vysoký dluh
Analytici a bankéři mají jeden oblíbený ukazatel, zvaný poměr dluhu - očištěného o volné peníze - k provoznímu zisku před odpisy (EBITDA). Pokud se podíváme na příslušný poměr ve Slovenských elektrárnách, již na konci roku 2016 dosáhl hodnoty 6,7. Doporučená hodnota se přitom pohybuje od dvou do tří. Jakmile tato cifra překročí pětku, začíná vedení energetické společnosti panikařit a prodává majetek s cílem dluh srazit.
Loňská čísla ještě nejsou k dispozici, ale podle informací týdeníku Euro se finanční pozice Slovenských elektráren dále zhoršila. Černého Petra tak nyní drží v ruce financující banky. Česká exportní banka (ČEB) v minulých letech profinancovala dodávky českých firem pro elektrárnu Mochovce v hodnotě přes deset miliard korun. Ruská, česká a slovenská Sberbank v červnu 2014 poskytly úvěr v celkové výši 870 milionů eur (22 miliard korun).
Zlaté české ručičky? Reaktor už nepostaví
Role ČEB souvisí s účastí českých podniků na výstavbě elektrárny Mochovce. Významnou roli hraje plzeňská Škoda JS v roli generálního dodavatele primárního okruhu reaktoru. Turbíny v hodnotě téměř tří miliard korun vyrobila a dodala společnost Doosan Škoda Power. Významné zakázky zde získaly třeba také firmy Sigma Group, ZVVZ Group, Modřany Power či dodavatel řídicích systémů ZAT.
Česká exportní banka nechce případ komentovat s ohledem na bankovní tajemství. Pomyslný černý Petr však v její ruce dlouho nezůstane, převezme ho státní exportní pojišťovna EGAP. Ta si zatím vážnější problémy nepřipouští. „Zmíněné úvěry jsou ve standardním režimu. Jsou spláceny a žádná částka není po splatnosti. V současné době vedou Slovenské elektrárne jednání o dofinancování výstavby a spuštění obou bloků“ reagoval mluvčí EGAP Josef Jirkal.
Pat a Mat v italské verzi
Příběh stavby třetího a čtvrtého bloku jaderné elektrárny Mochovce by mohl sloužit jako cimrmanovský případ slepé uličky, které by se měli všichni zájemci o atomovou energetiku vyvarovat. Problémy začaly od chvíle, kdy v dubnu roku 2006 převzal 66 procent akcií Slovenských elektráren italský Enel. A ten se rozhodl stavět ve vlastní režii.
Původní scénář, podle kterého měl projekt řídit zkušený tandem Škoda JS plus ruský Atomstrojexport, skončil v koši. Investice byla rozsekána na řadu dílčích dodávek s různými dodavateli. Generálním dodavatelem nejaderné části elektrárny se bez soutěže stala společnost Enel Ingegneria & Innovazione.
Bavoři nemohli v Temelíně natáčet. Elektrárna sousedy opět znepokojuje
Dodávky z Česka jsou již na svém místě, problémy vznikly jinde. Zdroje týdeníku Euro upozorňují na problematickou roli italských dodavatelů a projektantů, kterým zakázky dohodil většinový vlastník elektráren - koncern Enel. Italům bohužel scházejí potřebné zkušenosti a kompetence, o reaktorech ruského typu VVER nevědí skoro nic. „Kdyby to stavěli Češi a Slováci, tak už je to dávno hotové,“ řekl pod podmínkou anonymity český manažer, který se na projektu v Mochovcích podílí.
Působení italských projektantů a inženýrů prý vychází podobně, jako by elektrárnu stavěli večerníčkoví hrdinové Pat a Mat. Výše zmíněný zdroj hovoří o dodávce nevhodných typů kabelů a armatur či zmatečné komunikaci mezi najatými pracovníky různých národností. Jiní oslovení jsou ještě ostřejší a hovoří o vysávání peněz ze Slovenských elektráren ze strany italského akcionáře.
Pro úplnost dodejme, že ani některé slovenské a české projektantské a dodavatelské firmy nejsou bez viny. Jejich cílem je často stavět, nikoli dostavět. Opakuje se tak situace, kterou známe - viz neúměrně se protahující práce na temelínské elektrárně v 90. letech.
Příběh o třech akcionářích
Další problém je v tom, že si nerozumějí ani tři spoluvlastníci Slovenských elektráren. Slovenská vláda zde drží pouze menšinový podíl a touží po získání majority. Platí to stále, jak v minulém týdnu zopakoval ministr hospodářství Peter Žiga. Vláda premiéra Roberta Fica by chtěla 34procentní podíl změnit v 51procentní, ale až po dokončení problémové jaderné elektrárny.
Ficova vláda hraje s Enelem poměrně tvrdě. „Dohodlo se, že dodatečné peníze v objemu 700 milionů eur, které potřebujeme na dokončení třetího a čtvrtého bloku, poskytne Enel. Je to v jejich rukou,“ tvrdí ministr Žiga.
Jenže Enel žádné účty za Mochovce platit nechce, protože je takříkajíc na odchodu. V prosinci 2015 svůj většinový podíl prodal Energetickému a průmyslovému holdingu (EPH), avšak k vypořádání celé transakce dojde až po dokončení a spuštění Mochovců.
Bomba mezi reaktory. Rusko má nejmodernější jadernou elektrárnu
Energetická skupina EPH vedená Danielem Křetínským zatím převzala jen třetinový podíl ve Slovenských elektrárnách, druhou třetinu podle uzavřené dohody s Italy získá až po dokončení elektrárny Mochovce. Orientační cena za 66 procent akcií dosahuje 750 milionů eur, ale o co na tom budou Slovenské elektrárny hůře, o to méně EPH ve výsledku zaplatí.
Výsledná cena tedy zřejmě bude o dost nižší než základní cifra z doby před více než dvěma lety, ale o její výši lze zatím jen spekulovat. Jisté je jen to, že při převzetí třetinového podílu v srpnu 2016 Křetínského skupina zaplatila první splátku ve výši 150 milionů eur. Mluvčí EPH Daniel Častvaj odkazuje na neveřejný vzorec v kupní smlouvě, který zohlední aktuální cenu elektrické energie na trhu i vícenáklady spojené s dostavbou mochoveckých bloků.
Křetínského holding tudíž termín dokončení elektrárny ani výslednou cenu příliš „neřeší“. Odkazuje na italský Enel, který je za dokončení dvojice energetických bloků odpovědný. Ocitáme se tak v začarovaném kruhu, kde každý účastník přehazuje odpovědnost na někoho jiného.
Adularya číslo dvě?
Co se týká časových harmonogramů, do dnešního dne zatím žádný odhad nevyšel. Slovenské elektrárne nyní uvádějí, že 96 procent prací na třetím bloku v Mochovcích je již hotových a jeho první spuštění se může odehrát v září letošního roku. Od prosince má být v komerčním provozu. Čtvrtý blok prý bude následovat s ročním odstupem.
Třeba mají optimisté tentokrát pravdu, ale tím problémy nekončí. Mohutně prodražená jaderná elektrárna bude při současných cenách elektřiny pravděpodobně ztrátová a zájem slovenské vlády podpořit společnost ovládanou jen z jedné třetiny garantovanou výkupní cenou se blíží nule. Slovenské elektrárne budou mít problém své dluhy splatit.
Nejhorším možným výsledkem celého příběhu může být bankrot Slovenských elektráren a s tím spojený miliardový zářez do hospodaření České exportní banky a hlavně státní pojišťovny EGAP. Ten by přišel jen krátce po neblahé zkušenosti s financováním stavby uhelné elektrárny Adularya v Turecku, kde jsou v ohrožení státem garantované úvěry za 12 miliard korun. To by už zabolelo i českého daňového poplatníka.
Dále čtěte:
Rekordní rok Temelína. Loni vyrobil 16,48 terawatthodin elektřiny
Jaderné elektrárny zvýšily výrobu o 15 procent. Dodaly přes 28 terrawatthodin
