Bez mučení se přiznáme, že jsme si kdysi pletly Žitnou ulici s Ječnou. Obilí sem, obilí tam. Prý se to stává celkem často. Lidé v zájmu jejich rozlišení většinou mobilizují různé mnemotechnické pomůcky, od března však přibylo rozlišovadlo těžšího kalibru – v Žitné se objevil hotel Sheraton.
Ptáte se kde? Nejprve minete řadu pozoruhodných provozoven (Klausovka, second-hand, archeologické zbytky socialistické masny), které v těsném sousedství ušlechtilého novousedlíka kulminují do podoby jakéhosi lechtivého lokálu a neuvěřitelného Clubu Prdel (sic). Cizinci zaplaťpánbůh češtinu většinou neovládají. Celé průčelí úctyhodného měšťanského domu, jenž ve svých útrobách zažil bombastický lifting, bylo ze záhadného důvodu uniformně natřeno na pískově hnědo (krycí zbarvení do pražské nepohody?), takže nebýt skleněných dveří na fotobuňku a několika vlajek, člověk by Sheraton minul.
Z bizarní ulice periferijně-dálničního ražení, na webu označované za výběrovou lokalitu u bran Starého a Nového Města, se též vchází do Brasserie Délice, kde vládne šéfkuchař Jan Pípal, držitel ocenění Kuchař roku 2004, jehož předchozí působiště bylo v karlovarském Grandhotelu Pupp. Moderně designovaný prostor v poněkud eklekticky volených barvách, příjemná hudba, liduprázdno – takový má být rámec našeho nedělního oběda. Instinktivně volíme stolek u okna, třebaže výhled ven je vpravdě truchlivý. Místo aby designér napřel všechny síly a interiér od odporné ulice izoloval (vertikálami vegetace, těžšími draperiemi apod.), vymyslel do oken jen pár překrývajících se průhledných textilií. V přestávkách mezi jednotlivými chody tak máme jedinečnou příležitost nejen počítat dlažební kostky na chodníku, nýbrž i mapovat podnikatelské ambice protilehlé strany „bulváru“. V prvním patře nad relaxačním studiem myje starší paní okna (po kolikáté v tomto měsíci?), na naší straně ulice bloumá bezdomovec s úctyhodným rancem na zádech. A pak už jen nepřestálý tok aut – a to je prosím víkend…
Vrháme se raději do studia jídelníčku a vinného lístku, který působí poněkud provizorně (rozhodně však vítáme, že všechna nabízená vína rozlévají), načež volíme zelňačku (kromě francouzské kuchyně lze vybírat i z české sekce) a marseillskou bouillabaisse, hlavní chody budou sestávat z kachního stehna a obřích krevet s rýžovými nudlemi. O vinný lístek musíme žádat a nápojový nám zůstal upřen zcela. Záhy po objednání dostáváme na stůl košíček s třemi druhy chleba a mističku másla. Amuse bouche se v tomto podniku evidentně nepěstuje, ačkoli při pohledu na prázdný lokál člověka napadá, že by se možná mohli snažit hostům trošku podstrojovat. Zelňačka, servírovaná na velikánském bílém talíři, má oranžovou barvu a už od pohledu velmi hustou konzistenci. Nahoře je přizdobena kupkou zakysané smetany a pár kolečky opečené klobásky. Noříme lžíci a čeká nás nepříjemné překvapení v podobě nečekaně sladké chuti, která vzápětí přechází ve značně kyselou. Navíc zjišťujeme, že brambory, nakrájené na malé kostičky, křupají a jsou prakticky syrové, nechápeme, zda se jedná o snahu držet se módního trendu vařit zeleninu al dente – v tomto případě ovšem zcela absurdně – či o nepochopitelný technologický renonc. Brambory se v kyselém prostředí prostě odmítají uvařit, ale to snad ví každý, kdo se o to byť jednou pokoušel. Klobása i zelí chutnají standardně. Také nechápeme, proč kuchař polévku tak brutálně zahustil – je sytá už sama o sobě, a navíc se přece jedná o úvodní chod, jenž by měl navnadit chuťové buňky, a ne zcela zaplácnout žaludek. Sotva v polovině máme dost, syrové brambory, nepříjemná agresivní chuť a nadbytek smetany vytvořily pokrm, s nímž už bychom se opravdu nerady znovu utkaly. Cena 160 korun se jeví jako výsměch.
Bouillabaisse (pro francouzské hosty komicky uváděná jako bouillabaise, à propos v lístku by se našly i další ortografické mouchy…) je inzerována s omáčkou rouille, která má mít díky játrům z ďasa typicky „rezavou“ barvu (vedle varianty s mořskými ježky). Místo ní však bez vysvětlení připutovala mistička aioli, středomořské omáčky na základě olivového oleje, česneku, žloutků a soli, která obvykle texturou připomíná hladkou lesklou emulzi. Rozhodně však nemá vypadat jako naše žlutá, lehce sdrcnutá loužička. Česnek byl místo redukce na kašičku pouze hrubě nastrouhán, především se ale nepodařilo dosáhnout oné emulze. Chce to zkrátka minimálně 15 minut poctivé práce. Pak bychom třeba nemusely litovat, že jsme spolu s trojicí okrouhlých minitoustíčků nedostaly vzorek právoplatné rouille. Sama polévka je vlastně řídký rybí vývar žluté barvy, uprostřed talíře se vyjímá ostrůvek ze tří plátků grilovaných mořských ryb. Má to skutečně lahodnou chuť, jen postrádáme veškerou tu zeleninu, jež do bouillabaisse patří (pórek, fenykl, rajčata…). Vkrádá se otázka, zda nám místo bouillabaisse nepodali polévku jednoho degustačního menu.
Obří krevety vyznívají mnohem úspěšněji, snad proto, že se před naším vnitřním zrakem nevynořil žádný ideální vzor. V počtu tří se zakusují do rozčepýřeného hnízdečka z rýžových nudlí barvených sépiovou černí, které byly kvůli snazší úpravě pokrájeny na kratší nudličky. Všechny přítomné chutě jsou kontrastní a zaručují zábavný zážitek – pikantní tóny zázvoru a česneku na křupavých krevetách, nudle delikátní na skus s nezaměnitelnou chutí sépií, sladkokyselé proužky teplých loupaných rajčat, navinulá chuť žluťoučké omáčky beurre blanc, která celou kompozici obléhá jako vodní příkop.
Dalším chodem je konfitované kachní stehno – s kůží, již okamžitě odstraňujeme, neboť několik „chlupů“ na ní ke konzumaci věru neláká. Pod kůží však nalézáme měkkoučké, lahodné maso, které se úplně rozplývá na jazyku, je to, jak má být, vynikající. Výborné jsou i kedlubnové špagety – kedlubna nastrouhaná na dlouhé nudličky – jako příloha ke kachně skvělé, lehké a skýtající vítané přírodní osvěžení. Povedly se i nasládlé glazované cibulky. Špatné by nebyly ani šťouchané brambory s jemňoučkými nudličkami mladého pórku, jsou však vzhledem k tučnosti kačeny příliš omaštěné. Ani plzeň nás neuchrání od pocitu těžkého žaludku, který trvá až do večera…
Naše naděje se nyní upírají k dezertu; už od prvního okamžiku nás fascinoval rebarborový dortík, k němuž na doporučení číšníka přibudou marcipánové knedlíčky s višněmi. A zas by se bývalo vyplatilo držet přebujelou fantazii na uzdě. Na bílém kapkovitém talíři totiž rozhodně neleží to, co bylo popsáno v jídelníčku, a už vůbec ne to, co jsme si vysnily. Širší část kapky je vyhrazena malému teplému koláčku, v němž se piškot prolíná s dušenou rebarborou, celek však nepochopitelně působí suše, reveň navíc ztratila veškerý svůj potenciál lahodné nakyslosti. Nedostatek vláhy bylo možno dohnat vanilkovou či ovocnou omáčkou, polévkou, coulis – prostě čímkoli tekutým, nehledě na to, že jídelníček hovořil o sorbetu s pěnou z lískových ořechů. Po zevrubné prohlídce kapky však nacházíme už jen bobeček zakysané smetany s mátou a lžící vykrojený noček tuhé crème fraîche, jenž lemuje cosi jako drť z kakaových trubiček. Kreaci nelze nazvat jinak než nevkusnou a dusivou parodií na jakoukoli z národních kuchyní. A za 250 korun!? Knedlíčky jsou naštěstí vydařenější, jejich vnější vrstvu tvoří tenoučké těstíčko, uvnitř pak nacházíme roztékající se marcipán a v úplném středu schovanou višeň, jež svou kyselou chutí příjemně kontrastuje se sladkou mandlovou hmotou. Jako rodilé milovnice marcipánu jsme celkem spokojené, bohužel však musíme svést nerovný boj s vidličkou a malou lžičkou, které jsme k dezertu vyfasovaly – knedlíčky nejsou tak měkké, aby měl strávník šanci je vidličkou kulturně ukrojit. Další součástí kreace je jakýsi gelovitý útvar s bublinkami. Jak zjišťujeme z menu, jedná se o champagne espumu, pěnu ze šampaňského, jež je mírně nasládlá a zároveň navinulá, ale ke knedlíčkům a višním nám valně nepasuje, navíc svojí průhledností a texturou evokuje spíše cosi z oboru medicíny. Asociace u oběda ne zrovna vítaná.
Dopíjíme kávu a žádáme o účet – zní na 2613 korun. Při rekapitulaci konstatujeme, že vzhledem k pokrmům, které jsme za ně obdržely, i s přihlédnutím k následným žaludečním potížím, to nebyly zrovna dobře vynaložené peníze. Navíc ani obsluha nás nenadchla – vystřídali se u nás celkem tři číšníci a jedna servírka, z nichž pouze jeden se choval zcela profesionálně. Servírka se nás zato tónem nepřipouštějícím odpor chodila opakovaně ptát, zda nám chutnalo. Teď už to tedy můžeme říct bez obav a naplno: moc nám u vás nechutnalo.
Brasserie Délice
Hotel Sheraton
Adresa: Žitná 8, Praha 2
Tel.: 225 999 999
Otevírací doba: denně 6.30–15.00 18.00–23.00
Druh kuchyně: francouzská
Platební karty: všechny běžné
Cena vody: 95 Kč za láhev Mattoni
Hodnocení restaurace:
jídlo 29 bodů z 50
servis 12 bodů z 20
nápoje 7 bodů z 10
prostředí 5 bodů z 10
Kvalita/cena 4 bodů z 10
Celkem 57 bodů ze 100
VALUE FOR MONEY 4/10
+ Snad jenom to centrální umístění
- Bizarně nehostinné prostředí, předražené nápoje, absence webových stránek
Výběr z jídelního lístku:
Tradiční zelná polévka (s grilovanou paprikovou klobásou a zakysanou smetanou) 160,-
Konfitované kachní stehno (mačkaný brambor s mladým pórkem, kedlubnové špagety
a pečená perlová cibule s majoránkou) 390,-
Obří krevety (grilované krevety s česnekem a zázvorem, rýžové nudle vařené v sépiovém fondue, teplý tomatový salát a omáčka beurre blanc) 490,-
Bouillabaisse z Marseille (grilované plátky mořských ryb s lahodnou polévkou a omáčkou rouille) 390,-
Rebarborový dortík (kombinace rebarborového dortu a sorbetu s pěnou z lískových
ořechů) 250,-
Marcipánové knedlíčky (čerstvě pečené s višněmi a champagne espumou) 250,-
tříchodové menu:
Grilovaná parmice nachová podávaná v šafránovém consommé s vařenou mladou zeleninou a omáčkou aiolli
Krém z biokvětáku (jemná krémová polévka, na másle pečený květák a hříbková raviola)
Beskydské jehněčí s rozmarýnem a citronovou kůrou (pečený hřbet, pyré z jeruzalémských artyčoků, máslový špenát a badyánové glazé)
Mražené parfait z vlašských ořechů, tartar z čerstvého ovoce a malinové coulis
1390,-
Výběr z vinného lístku:
Marques de Riscal Rueda, Verdejo, Viura, Španělsko 990,-
Chablis La Paulere, Chardonnay, Francie 1190,-
Winkeler Jesuitengarten Riesling Spatlese trocken, Německo 1390,-
Coteaux du Languedoc Les Hauts de la Brune, Shiraz, Grenache, Carignan 990,-
Norton, Malbec, Argentina 1290,-
Castello Banfi, Rosso di Montalcino, Sangiovese, Itálie 1290,-
