POKUD SI V OBCHODĚ KOUPÍTE JAKÉKOLIV ZNAČKOVÉ LYŽE, TÉMĚŘ JISTĚ NEDOSTANETE ŽÁDNÝ "ŠMEJD". NEBUDOU SE LÁMAT, KROUTIT DO VRTULE A BUDOU I DOBŘE ZATÁČET. MOŽNÁ BYSTE SI ALE MOHLI VYBRAT LÉPE.
Jak správně nakupovat, když se potřebujete vybavit na horské svahy
POKUD SI V OBCHODĚ KOUPÍTE JAKÉKOLIV ZNAČKOVÉ LYŽE, TÉMĚŘ JISTĚ NEDOSTANETE ŽÁDNÝ „ŠMEJD“. NEBUDOU SE LÁMAT, KROUTIT DO VRTULE A BUDOU I DOBŘE ZATÁČET. MOŽNÁ BYSTE SI ALE MOHLI VYBRAT LÉPE.
Výběr totiž nezáleží ani tolik na technických parametrech a přesných délkách lyží, ale daleko více na pocitech z jízdy a osobních představách jednotlivého lyžaře. Například na jednom modelu délky 160 centimetrů může jezdit průměrná lyžařka, urostlý chlap i lehký junior. Žena ovšem bude sjíždět rekreačním tempem, silný s nimi bude krájet oblouky těsně nad sněhem a mladík může šusovat rovnou dolů. Obráceně by to ovšem nešlo, protože těžký jezdec by na nich neudržel rovnou stopu a lehká lyžařka by zase neměla sílu k jejich prošlápnutí do hodně říznutého oblouku. Lyžařské firmy tedy pořádají na tuzemských a zahraničních horách předváděcí akce, na kterých si můžete zdarma vyzkoušet jejich nejnovější modely. Ptejte se proto ve specializovaných obchodech nebo přímo u hlavních dovozců vaší oblíbené značky, kdy a kde se jejich akce konají.
BOTY PŘESNĚ NA MÍRU
V plastových lyžácích se nikdy nebude chodit jako v sandálech, ale přesto by měly být pohodlné. Vždyť v nich budete muset vydržet na mrazu, celé hodiny jezdit a postávat ve sněhu. Neměly by tedy tlačit ani dřít. Před jejich koupí nezbývá nic jiného než chodit po obchodech a zkoušet jeden pár za druhým. Platí při tom několik zásad:
* Modely označované písmenem L (lady) jsou určené pro ženy. Počítají s nižším a silnějším lýtkem.
* Boty se zadním nástupem, neboli na jednu až dvě přezky, jsou konstrukčně zastaralé, vhodné jsou jen pro předškolní děti.
* V nitřní botičky dražších bot lze v obchodě tvarovat pomocí přístroje, který vypadá jako kříženec fénu a horkovzdušné pistole. Botičky jsou totiž vyrobeny z termoplastických hmot, které se za tepla vytvarují přesně podle nohou majitele.
* Sjezdové boty kupujte přesně na míru! Pokud vsunete do skeaž nadoraz, za patou by měl zbýt jeden až dva centimetry prostoru. Botička bez skeletu by se měla dotýkat prstů. Dotažením přezek a stlačením materiálu botičky se celá bota jakoby zvětší o půl čísla.
* Tmavé boty na jarním slunci měknou a potí se v nich nohy.
VÁZÁNÍ MUSÍ MÍT REZERVU
Hlavními vodítky pro výběr správného vázání je váha, obvod kolena a dovednost lyžaře, podle kterých se stanovuje tak zvané nastavovací číslo. To jsou ona titěrná číslíčka, která se seřizují na každé špičce i patce. Ženy by měly kupovat vázání s možností nastavit nejvyšší číslo 9. Ve skutečnosti jim ovšem v servisu seřídí vázání na tři až pět, zbytek bude rezerva. Vyšší číslo totiž znamená pevnější utažení a tím i větší nebezpečí, že si něco uděláte s kolenem. Dětem se vázání utahuje na 2-3, mužům na 5-7 a závodníkům i více než 15. V českém komerčním skiservisu ovšem nikdo více než 10 nenastaví, v cizině servismany nedotáhnete ani párem volů, aby vám utáhli vázání více, než je vaše číslo. Kdyby se s vámi kvůli příliš utaženému vázání něco stalo, velmi tvrdě by proti nim zasáhla pojišťovna.
PRO REKREAČNÍ LYŽAŘE SE VYPLATÍ PŮJČOVNY
Kdo na horách stráví jen jeden týden v roce, nemusí si lyžařskou výbavu hned kupovat. Příjemné je mít vlastní boty a zbytek si vypůjčit v půjčovně. V Německu a Rakousku tam chodí pětina všech lyžařů, ve Francii sedmdesát procent a ve Spojených státech více než tři čtvrtiny všech lyžujících. Výhodou je, že ve státech Evropské unie musejí majitelé půjčoven staré modely vyřazovat už po třech letech, a tak se jezdí stále na nejmodernějších lyžích. Půjčovné lyží a hůlek přijde v Česku na dvě stě až pět set korun za den, týdenní výpůjčka znamená až třetinovou slevu. O něco levnější jsou běžecké komplety.
MYSLETE NA SERVIS
V listopadu nebo začátkem prosince se vyplatí zajít do servisu. Z lyží nechte stáhnout starý vosk, opravit díry ve skluznici a nově ji navoskovat parafínem. K tomu ještě přiostřit hrany a zkontrolovat vázání. Více lyže pro rekreační sjezdování nepotřebují. Přesně to samé se týká i snowboardů. Každoroční péče v dobrém skiservisu přijde na necelou tisícovku a lyže se vám odvděčí plynulou jízdou. Na dobře připravených lyžích se totiž jezdí lépe i naprostému amatérovi. „Rozdíl mezi dobrými a výbornými lyžemi netkví v jejich výrobě, ale v servisní práci,“ je přesvědčený legendární polský sjezdař Bachleda, který dnes zastupuje značku Salomon na tamním trhu.
ZÁKLADNÍ TYPY LYŽÍ
Allround - lyže všeumělky, které dobře jedou v jakémkoliv terénu na všech druzích sněhu. Jsou vhodné jako univerzální lyže pro rekreační lyžaře, někdy se jim také říká cross.
Slalomky - ostré sportovní lyže, které plně využijí technicky vyspělí lyžaři na tvrdých sjezdových tratích.
Race - lyže pro delší oblouky a rychlejší jízdu, jsou ale na vymření, protože chtějí velkou rychlost, a tím pádem i hodně místa na sjezdovkách a silného zkušeného jezdce. Také jsou označovány jako lyže pro obří slalom.
Funcarvery - široké ve špičce a patce umožňují dobrým lyžařům extrémní náklony až na sníh, většinou se kupují jako druhé doplňkové lyže, jejich zlatá éra však skončila už předloni.
Shorts (kraťasy) - krátké lyže od 65 do 130 centimetrů, slouží pro zábavu, dá se na nich jezdit v U-rampě nebo zkoušet první lyžařské krůčky.
