Že Bureš a Babiš jsou historicky jedna a tatáž osoba, nikdo soudný nepochybuje už léta. Přesněji od listopadu 2011, kdy nastupujícímu velikánovi české politiky věnoval své hlavní téma týdeník Euro a vedle popisu jeho nestandardních obchodů se státem zveřejnil jako zcela první i informace schraňované bratislavským Ústavem paměti národa.
Dochované dokumenty StB a dobře známá praxe v socialistických podnicích zahraničního obchodu do sebe zapadají jako kostičky lega a těžko se hledá nějaký důvod k pochybnostem. A to i bez ohledu na Babišovy obvyklé pracovní metody, jejichž součástí je intenzivní fízlování a vytváření privátních bezpečnostních struktur ze zkušených a vysloužilých, ale zřejmě i aktivních policajtů a využívání takto získaných informací k nátlaku a manipulacím.
Jeho voličům tyto osobnostní charakteristiky našeho premiéra v demisi nevadily a vadit jim evidentně nebudou ani po verdiktu bratislavského soudu. To, že značnou část veřejnosti to pobuřuje a pálí až nesnesitelně, je sice fakt, ale sto tisíc lidí na Václavák to nepřivede.
A tak je na celé téhle estébácké kauze nakonec nejzajímavější, jak zafungovala slovenská justice i pod masivním politickým tlakem, který tam nepochybně existoval. Babišův vliv na Ficovu mocenskou partu je silný a trvá celá léta. Na Slovensku jde o obecně známý fakt. O to je pozoruhodnější, že slovenské soudy, byť v konečné instanci po zásahu soudu ústavního, udržely svou nezávislost.
Šéf sněmovny Vondráček: Protikorupční boj by si zasloužil přestávku
To bychom měli z Prahy vnímat velmi citlivě, protože u nás je v souvislosti s Babišovým Čapím hnízdem ta naše justice vystavena stejné, ne-li těžší zkoušce.
Tady nejde jenom o pověst a čest. Tady jde o mnohaletý kriminál. A nejen pro premiéra osobně, ale i pro jeho nejbližší, což je pro normálního člověka ještě horší.
Veřejnosti známé důkazy jsou fatální. A odpověď na otázku, zda si česká justice udrží alespoň tu slovenskou nezávislost a odolá politickému tlaku, jaký v moderních dějinách ještě nezažila, je pro budoucnost naprosto zásadní a rozhodne o tom, zda patříme skutečně na Západ, nebo do Orientu.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
