GRAND CAFE ORIENT Od března tohoto roku má Praha novou atrakci - kubistickou kavárnu Grand Cafe Orient, nejspíš jedinou na světě. Stylová kavárna, umístěná v domě U Černé Matky Boží, představuje jak jedinečný kulturní počin, tak unikátní podnikatelský projekt.
V interiéru kavárny dominují černá a zlatá barva. To odpovídá původnímu návrhu Josefa Gočára, podle nějž byl dům U Černé Matky boží postaven v letech 1911-1912.
GRAND CAFE ORIENT Od března tohoto roku má Praha novou atrakci - kubistickou kavárnu Grand Cafe Orient, nejspíš jedinou na světě. Stylová kavárna, umístěná v domě U Černé Matky Boží, představuje jak jedinečný kulturní počin, tak unikátní podnikatelský projekt.
Společnost Baba, provozovatel kubistické kavárny v centru Prahy, má nájemní smlouvu na pět let. „Ale doufám, že se nám ji podaří prodloužit,“ říká Rudolf Břínek, jednatel Baby. Kavárna je replikou původního interiéru prvního patra domu U Černé Matky Boží. Podobný podnik tady fungoval v letech 1912 až 1924, kdy došlo k přestavbě celého objektu na administrativní budovu.
Návrat k originální podobě nebyl snadný. K dispozici bylo jenom pár skic a fotografií, když z původního zařízení kavárny se nedochovalo takřka nic. Rekonstrukci už proto nelze považovat za přesnou kopii originálu, stylově ovšem dodržuje až do posledního detailu (včetně věšáku či tvaru jídelního lístku) kubistické tvarosloví. Ve hře byly také technické potíže, mimo jiné bylo třeba zmenšit prostor kavárny a rozšířit sociální a technické zázemí - s kuchyní se v původní verzi vůbec nepočítalo, vše se „vozilo“ dvěma minivýtahy ze suterénu budovy, kde byl vinný sklípek.
NEREÁLNÉ POŽADAVKY
Grand Cafe Orient je v prvním patře stavby, která je jako světový unikát zmiňována snad ve všech učebnicích moderní architektury. Dům U Černé Matky Boží byl dokončen ještě před první světovou válkou. Jako takový byl ozvukem nového uměleckého stylu, který k nám přišel z Francie -kubismu. U nás se ovšem - jako snad v jediné evropské zemi - pro nový styl zapálili také architekti a díky tomu má dnes Česko výjimečnou sadu kubistických budov.
Dům na rohu Celetné ulice a Ovocného trhu, pojmenovaný podle barokní sakrální plastiky umístěné na jeho nároží, je bezesporu největší ozdobou české kubistické architektury. Jeho osudy byly dosti pestré, několikrát byl přestavován, což takřka eliminovalo svébytnou vnitřní dispozici domu. K poslední přestavbě došlo v polovině devadesátých let minulého století - ta už ale představovala návrat k původní podobě domu. V parteru byly umístěny prodejny, ve vyšších patrech muzeum kubismu. A první patro čekalo na kavárnu. „Dva roky jsem jednal s majitelem, ale bez výsledku. Přesněji řečeno, majitel - Státní fond kultury - si kladl naprosto nereálné finanční požadavky, třeba nájem půl milionu měsíčně,“ líčí genezi renesance kavárny Břínek.
Nakonec měla šťastné vyústění: Fond v roce 2004 vyhlásil na pronájem prostor veřejnou soutěž, kam se ovšem přihlásila jedině Břínkova společnost Baba. Projekt - jeho autorem byla firma Ateliér Tesařík - už byl hotový, rekonstrukce proto zabrala necelé čtyři měsíce. „Nečekám, že by se mi investované prostředky vrátily, snad kdyby se nám podařilo být tady déle než sjednaných pět let,“ tvrdí Břínek. Skutečností je, že v rozporu s očekáváním jsou ceny v kavárně vzhledem ke všem okolnostem spíše nízké. „Vlastně jsme nevěděli, kdo sem bude chodit, zda domácí, nebo turisté. Ceny jsou proto jakýmsi kompromisem,“ říká provozovatel kavárny. A dodává: „Chtěli bychom kavárnu vídeňského stylu. Co nevidět u nás nastoupí cukrářská mistryně světa, to nás k tomu výrazně posune.“
MUŽ ORIGINÁLNÍCH PROJEKTŮ
V pozadí revitalizace Cafe Orient stojí Rudolf Břínek, který je - už podle obchodního rejstříku - specialistou na unikátní projekty. Naznačují to názvy společností, v kterých má podíly: Václavská tramvaj, Františkánská zahrada, Schwarzenberský seník, Baba a podobně. „Podařilo se mi spojit zábavu s obživou, což je ideální kombinace,“ říká absolvent pražské právnické fakulty, který před rokem 1989 pracoval v zahraničním obchodě. „Chtěl jsem v obchodu pokračovat, ale brzy mne přestaly bavit domácí praktiky, hlavně to věčné neplacení,“ líčí svou porevoluční podnikatelskou minulost Břínek. Proto přesedlal na vlastní projekty, jejichž společným jmenovatelem je jeho záliba v dějinách umění a pohostinství: „Bratr je vyučen v profesi kuchař-číšník, takže první hospodu jsem postavil pro něj.“ Pak pokračoval ve stejném stylu - třeba bistrem ve dvou historických tramvajových vozech, umístěných ve středu pražského Václavského náměstí.
FUNKCIONALISMUS NA BABĚ
Nikoli vše vyšlo - třeba velkorysý a originální plán udělat restauraci ve starém papírenském stroji, který sehnal v jižních Čechách: „Ten stroj má dvacet metrů délky, čtyři na šířku a totéž na výšku, samá mosaz, měď, litina - sám o sobě je to krásný artefakt. Počítali jsme s tím, že by stolky byly umístěny v několika výškových úrovních, ale nesehnali jsme vhodné prostory. Nakonec jsme stroj rozmontovali a některé jeho části zdobí interiér jedné pražské restaurace.“
Posledním Břínkovým projektem, zatím ve stadiu příprav, je muzeum českého funkcionalismu v pražských Dejvicích - v lokalitě Baba, která je právě s tímto architektonickým stylem těsně spjata. Před válkou na Babě stály dva dřevěné prototypy funkcionalistických rekreačních chat. Na témže místě Rudolf Břínek hodlá postavit repliku jedné z nich, která byla dílem architekta Kavalíra. „V přízemí počítáme s čímsi, co bych nazval infokavárna, v patře by bylo jakési minimuzeum. Baba je architektonický skvost, jezdí sem zástupy cizinců, ale na místě se nic nedozví, nedostanou jednu informaci,“ osvětluje motivaci projektu Břínek.
**OD OBLOUKU K PŘÍMCE A ZPĚT
Na počátku druhé dekády minulého století se v Praze zformovala skupima umělců inspirovaných kubistickými díly malířů Picassa a Braquea. Velmi záhy tento nový umělecký směr získal řadu stoupenců, když vedle malířství a sochařství zásadním způsobem ovlivnil tehdejší architekturu - teoretickým manifestem kubistické architektury se stala stať Pavla Janáka s příslovečným názvem „Hranol a pyramida“. V Praze i jinde byla postavena řada kubistických staveb, šlo většinou o díla Josefa Gočára, Josefa Chochola, Otakara Novotného a již zmíněného Janáka. Nejreprezentativnější z nich je nepochybně dům U Černé Matky Boží v Praze. V metropoli byl v kubistickém stylu postaven ještě palác Diamant, vedle toho i několik činžovních domů, vil, ale také třeba vstupní brána ďáblického hřbitova. Kubistický sloh ovlivnil i výrobu nábytku, svítidel, keramiky a dokonce i literární tvorbu bratří Čapkových. Už ve dvacátých letech se ovšem do strohých koncepcí kubistické architektury začaly opět vkrádat křivky a oblouky. To nakonec vyústilo ve vznik takzvaného rondokubismu, respektive obloučkového kubismu, který je někdy označován za národní styl - časově je totiž spjat se vznikem samostatného československého státu.
