Pojem stínová ekonomika (shadow economy) je značně široký. Mnoho nedorozumění v ekonomických diskusích vzniká kvůli nestejné interpretaci jeho obsahu. Snad k tomu přispěla i hojnost alternativních termínů, takže se mnohdy můžeme setkat s názvy jako například černá, šedá, paralelní či sekundární ekonomika.
V běžných diskusích se nejčastěji jako stínová ekonomika rozumí ta část hospodářské výroby, jejíž výstup není podchycen ve statistice, ale naopak je zatajován před úřady. V tržní ekonomice existuje pro její existenci mnoho racionálních důvodů. Mezi hlavní patří snaha vyhnout se:
- zdanění, zejména pak důchodové dani a dani z přidané hodnoty
- placení příspěvků na sociální a zdravotní pojištění
- nadměrné regulaci hospodářské činnosti ze strany státu, což se přímo projevuje v neochotě vyjít vstříc požadavkům či předpisům týkajícím se bezpečnosti práce, zdravotních standardů, minimální mzdy či vyplňování nejrůznějších dotazníků.
Jasné zákony.
Maximalizace příjmů a minimalizace daňového zatížení (včetně pojištění a jiných odvodů) se dosahuje nejrůznějšími formami. Mezi nejběžnější patří především excesivní navyšování nákladů, započítávání nejrůznějších výdajů domácností do hospodaření firem, nákup automobilů pro osobní potřebu, přelévání zisků mezi firmami, zahraniční a obchodní cesty, různé náklady na reprezentaci a reklamu, neúměrné přirážky při nákupu a výrazné srážky při prodeji, práce či služby prováděné „načerno , okrádání spotřebitelů a zaměstnanců.
Z uvedeného výčtu je zřejmé, že velikost stínové ekonomiky je v pozitivní korelaci s kvalitou právního a podnikatelského prostředí, výší daní a strukturou daňové soustavy vůbec. K omezení rozsahu stínových aktivit je zapotřebí co nejjasnějších zákonů a předpisů, které vytvářejí rovné podmínky a minimalizují počet nejrůznějších výjimek, které jsou významným zdrojem pro nepřiznanou produkci. S upevňováním právního systému a lepší kontrolou při vybírání daní může tento segment ekonomiky ztrácet na významu a přispívat stále více k tvorbě HDP.
Makroekonom se při svých analýzách neobejde bez údajů, které mu poskytuje systém národních účtů. Zde název stínová ekonomika odpovídá spíše pojmu nezjištěná ekonomika, neboť kvalita provedení výběrových šetření, dopočtů, odhadů a registrů ekonomických subjektů má na provázaný systém národních účtů prakticky stejný vliv jako zkreslování či zatajování činnosti ze strany ekonomických subjektů. U národního účetnictví je třeba mít na paměti, že ačkoli s podnikovým účetnictvím sdílí název, existují mezi nimi zásadní odlišnosti. Zatímco v podnikovém účetnictví je každá položka doložena a zachycuje konkrétní případ, pro národní účty je charakteristické to, že se pro jejich sestavování užívá mnoho různých dat z různých zdrojů, přičemž se tyto údaje mohou i významně lišit.
Pro celý systém národních účtů je zcela klíčové vymezení výroby, protože to, co do ní zahrneme, musí být obsaženo i ve tvorbě důchodů a v užití výroby. Výrobou se obecně myslí fyzický proces v institucionální jednotce, v němž se využívá práce a kapitál k přeměně vstupů ve formě výrobků a služeb na výstupy zboží a služeb. Obecně platí, že se do výroby zahrnují výrobky a služby, které se prodávají a jejichž prodej je oficiálně přiznán (existují i některé výjimky, například imputované nájemné). Provázaný systém národních účtů však zcela jistě ve své vybilancované podobě zachycuje i část stínové ekonomiky. Zůstává jen otázkou, jaká část stínové ekonomiky se může do národních účtů dostat bez jakýchkoliv odhadů.
Tři součásti.
Zachycení stínové ekonomiky se může projevit v systému národního účetnictví především:
- na účtu zboží a služeb jako nerovnováha mezi zdroji a užitím za ekonomiku jako celek
- při slaďování výpočtu HDP produkční, výdajovou a důchodovou metodou
- v hmotných tocích jako rozdíl mezi zdroji a užitím jednotlivých komodit
- v rozdílu mezi důchodovými a finančními toky v rámci jednotlivých sektorů či mezi ekonomikou jako celkem a zahraničím
- při bilancování jednotlivých položek finančních aktiv a pasiv v rozvahových účtech za ekonomiku celkem a zahraničí.
Z těchto důvodů rozlišuje systém národních účtů z roku 1993 tři hlavní komponenty stínové ekonomiky: skrytou, neformální a nelegální (viz schéma převzaté z článku Ing. Vítězslava Ondruše, CSc. Stínová ekonomika a národní účty ČR, Statistika 3/99).
Skrytá produkce.
Část ekonomiky zůstává ze statistických důvodů nepokryta, i když jde o zcela legální produkci. Patří sem například ti podnikatelé, kteří nemají povinnost registrace k IČO, o jeho přidělení dobrovolně nepožádali a ani jim nebylo přiřazeno profesní komorou.
Další část ekonomiky je skryta z ekonomických důvodů, které jsou výše popsány. Rozsah tohoto skrytí je obtížné odvodit, neboť není možné přehlížet těžko uchopitelné institucionální faktory, které hrají podstatnou roli. Nelze tedy odhlížet od kvality podnikatelského prostředí, plnění funkce finančních úřadů, podnikatelské etiky, státní regulace a podobně. Jsem však přesvědčen, že snižování daňového základu a příspěvků na sociální a zdravotní pojištění je v České republice více než běžnou praxí. Domnívám se, že zejména u malých podnikatelů je toto chování téměř pravidlem.
Neformální produkce.
Významnou část neformální ekonomiky tvoří takzvané netržní činnosti. Jde o imputované nájemné, zemědělské samozásobení a individuální bytovou výstavbu. Tyto netržní činnosti, zejména pak imputované nájemné, tvoří významnou součást hrubého domácího produktu.
Když vznikla po revoluci možnost podnikat a z bývalých „melouchářů se stali podnikatelé, došlo k rychlému rozvoji služeb a to se zcela nepochybně projevilo ve výrazném snížení stínové ekonomiky. I když je dnes registrace podnikatelů relativně snadnou záležitostí, lze usuzovat, že i v posledních letech – a zřejmě tomu tak bude i v budoucnosti – provozuje poměrně velký počet podnikatelů své činnosti stále bez registrace. Je možné, že počet takových podnikatelů v poslední době roste. Svou roli zde sehrává ekonomická recese, která mnohým jednotlivcům umožňuje při provozování „melouchů pobírat i podporu v nezaměstnanosti a nejrůznější sociální příspěvky. V důsledku vysokého zdanění a plateb na sociální a zdravotní pojištění se takováto činnost stává velice lukrativní.
Do skupiny tržních činností kromě této melouchářské patří i všechny legálně prováděné nezakázané činnosti, u kterých domácnosti nepřiznaly příjmy. Jde zejména o hlídání dětí, úklidové práce, výuku, spropitné… V rodinných účtech, které jsou základem pro informaci o spotřebě domácností, by měly být tyto výdaje zahrnuty, neboť je domácnosti skutečně vydávají na úhradu provedených činností. Pokud jde o nákupy domácností v zahraničí za oficiálně směněné valuty, případně financované z devizových kont, je jejich výše odhadnutelná z platební bilance.
Nelegální produkce.
Velkým problémem je v české ekonomice prodej pašovaného zboží. Týká se zejména oděvů, cigaret a jiných tabákových výrobků, ale i automobilů. I když je jakákoli kvantifikace obtížná, měla by být alespoň část nelegálního dovozu zachycena v rodinných účtech, které jsou základem pro statistiku spotřeby domácností. Výroba a obchod s narkotiky nejsou dosud v národních účtech zachyceny, protože vlivů na nevybilancovanost v národních účtech je v této skupině příliš mnoho (například finanční a nefinanční toky, komoditní toky).
Prostituce je zajímavou skupinou z toho hlediska, že ji poskytují jak rezidenti, tak i nerezidenti, nicméně počet spotřebitelů těchto služeb je pravděpodobně vyšší u nerezidentů, takže nejde jen o spotřebu domácností, ale také o vývoz služeb. Dalším faktorem, který je třeba vzít v úvahu, jsou krádeže. Domnívám se však, že finanční toky jsou v národním účetnictví alespoň zčásti zachyceny, protože část zboží se později prodává již zcela legálně, a dostává se tak pod statistickou kontrolu.
Problémem českého právního prostředí je rovněž nelegální kopírování originálů za zhruba dvacet miliard korun ročně. Jelikož tato činnost není doprovázena finančními toky, bylo by třeba odhadnout částku jak na straně zdrojů, tak na straně užití. Obdobně je na tom i výroba padělaného zboží.
Významnou nelegální produkční činností je i korupce. Mnohdy dosud v ekonomické obci přežívá falešný názor, že se úplatky do stínové ekonomiky vůbec nezapočítávají, protože prý nejsou formami hospodářské výroby. Pokud ovšem úplatky považujeme za zprostředkování, pak jsou bezpochyby „normální službou.
Nelegální přerozdělení.
Drobné krádeže zaměstnanců (soukromé telefonní hovory a podobně), které jsou v české ekonomice velmi silně zakořeněny, se projevují pouze u zaměstnavatelů jako mezispotřeba. Domnívám se však, že tyto drobné krádeže mají spíše charakter naturální mzdy, a proto by měly být z mezispotřeby vyloučeny.
Krádeže (pokud nejsou doprovázeny následným prodejem), vloupání, stejně jako násilné kriminální činy, mají pouze přerozdělovací charakter, a proto se do národních účtů nezahrnují.
Činnosti bez povolení.
Vzhledem k rozdílné výši daňových sazeb existují výrobci, kteří vyrábějí zboží zatížené vysokou daňovou sazbou bez potřebného povolení či licence. V národních účtech by se měl rozsah této nelegální výroby projevit v bilančním nesouladu. Obdobně je tomu i u provozování služeb bez patřičné licence (například ilegální přerušení těhotenství, taxislužba).
Ačkoli není ambicí tohoto textu postihnout všechny formy a detaily stínové ekonomiky, je z výše uvedeného popisu patrné, že hlavní cíl národního účetnictví, kterým je deskripce ekonomiky, naráží na problém komplexnosti tohoto popisu. Zůstává otázkou, zda je možné a účelné tento sofistikovaný systém nad–měrně zahlcovat různými odhady, které se při použití logické úvahy často jeví jako velice diskutabilní.
