Líh přidávaný do benzínu by měl být jen z certifikovaného obilí
Vykvasit na alkohol může i sláma. Líh pro výrobu alkoholických nápojů se dnes běžně pálí i z částečně znehodnocených přebytků obilí z loňské nadúrody, které se už pro jiné potravinářské účely nehodí. Vládní usnesení o podpoře výroby bioetanolu však stanovuje, že do benzinu by se měl přidávat jen líh z určeného certifikovaného obilí. Co se hodí pro slavnostní přípitek, nelze spálit v automobilovém motoru? Tento požadavek z vládního programu, sepsaného ministerstvem zemědělství a realizovaného ministerstvem životního prostředí, proto vyvolává v zemědělské veřejnosti pochybnosti.
Past na zemědělce.
Tajemník Asociace soukromého zemědělství ČR Michal Pospíšil upozorňuje, že v rozhodnutí o certifikovaném osivu se skrývá nebezpečí. Nejde jen o výši vstupních nákladů, které jsou proti doma připravenému osivu až třikrát vyšší a na tuně osiva představují až o 5000 Kč vyšší výdaj. „Požadavek certifikace vydá zemědělce napospas velkovýrobcům bioetanolu. Budou požadovat odrůdy s vysokým obsahem škrobu nebo nově vyšlechtěnou obilninu triticale, o něž jinde nebude zájem. Triticale nepodléhá ani intervenčnímu nákupu, takže ji nelze nikde jinde uplatnit. Výrobci bioetanolu si budou diktovat ceny,“ je přesvědčen Pospíšil.
Tajemník Agrární komory ČR Jan Záhorka věří, že intervenční cena obilí udrží nákupní ceny na patřičné výši. „Kdyby lihovary chtěly jít pod intervenční cenu, nikdo jim úrodu neprodá,“ myslí si Záhorka. Jenže může mít stát zájem na vytváření zásob škrobových odrůd, které jsou k potravinářským účelům nevhodné? Líh lze naopak vypálit i z odrůd „pro lidi“. Podmínka využívání jen certifikovaných obilnin však tíží i Záhorku. „Nelze propásnout příležitost vyrábět biolíh i z cukrovky. Připravuje se reforma cukerného pořádku, budou vypsány cukerné kvóty, cukr se zlevní a přebytek těžké cukerní šťávy by se snadno mohl přepálit na líh. Ne nadarmo některé projekty lihovarů vznikají v sousedství cukrovarů,“ myslí si Záhorka.
Také lihovarníku Zdeňku Machovi z Nového Veselí připadá podmínka certifikovaného obilí špatná. „Jestliže mají velké lihovary pomoci hospodářství, mělo by se pálit především to, čeho je právě nadbytek. I pro hospodaření velkého lihovaru to musí být výhodné. Jenže jedno ministerstvo dnes už vybírá investory a zaručuje jim dlouhodobý zisk a druhé - ministerstvo průmyslu - se teprve pokouší o ekonomickou analýzu, kolik na tom bude stát tratit,“ poukazuje Mach. „My, malé zemědělské lihovary, přitom nečinně stojíme, a díváme se, jak nás stát vyřazuje ze hry,“ dodává.
Nejsme lobbisté.
Generální ředitel Osevy PRO Jiří Beran vylučuje, že by podmínka certifikovaného osiva vycházela z iniciativy osivářů. „Je dána technologickým zájmem zpracovatele mít surovinu s co nejvyšším obsahem škrobu a co nejmenšími výkyvy v kvalitě, které by mohly ohrozit kontinuitu výrobního procesu,“ vysvětluje Beran. V tomto názoru má podporu Leoše Voleského, který se legislativní přípravou výroby bioetanolu zabývá na ministerstvu zemědělství. „Chráníme tím i zemědělce, aby nepodlehli nákupu osiva, které se nehodí do našich podnebních podmínek,“ vysvětluje Voleský.
Voleský má spočítáno, že na výrobu 400 000 hektolitrů státem podporovaného denaturovaného bezvodého lihu bude každý z pěti lihovarů potřebovat ročně 120 000 tun obilnin. Soudí, že taková množství nelze ponechat náhodě.
Jistota, nebo mýty?
Předsedovi hlavní komoditní rady Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslavu Bačinovi vliv semenářské lobby na certifikační ustanovení nikdo nevymluví. Vždyť semenáři dokázali prosadit certifikaci i na dotované meziplodiny, které se nakonec jako hnojivo stejně zaorají! Přitom sám Bačina nemá s certifikovaným osivem žádný problém, protože mu věří a dává mu přednost před farmářským.
Ředitel Zemědělského svazu ČR Jiří Burdych spoléhal, že výkupní cenu - podobně jako donedávna u řepky - bude garantovat Státní zemědělský intervenční fond. Ale to ředitel fondu Jan Höck vyloučil. Budou platit ceny tržní.
O to víc Jiřímu Burdychovi překáží podmínka certifikace. „Bude to další zdražení vstupů. Přitom máme kvalitní farmářská osiva, která vyjdou podstatně levněji. Vstupy jsou u nás už na úrovni evropské patnáctky, výstupní ceny jsou však pořád podstatně níž,“ zlobí se Burdych.
Michal Pospíšil je přesvědčen, že zavádění bioetanolu obklopuje řada mýtů. „Výrobci nemají v plánu budovat drahé sklady, a tak si zemědělci musejí nechat zajít chuť na slibovaných 3000 Kč za tunu - nebudou obchodovat s výrobci, ale s Andrejem Babišem z Agrofertu. Takže za méně,“ tvrdí Pospíšil. „Také ekologové jsou úplně vedle. Vítají bioetanol a nevidí, že jeho výroba podporuje nesmyslně velké zornění krajiny, větší devastaci přírody a další propouštění lidí v zemědělství, protože na sklizeň obilí stačí jen široká lišta na kombajnu,“ dodává.
