Praha přišla ve srovnání s Brnem o stovky milionů korun
Prioritní akcie České spořitelny (ČS), vydané na začátku devadesátých let pro obce a města, prudce nabyly na ceně. Letos v únoru se město Brno dohodlo s pojišťovnou Kooperativa , že jí prodá svých 458,5 tisíce akcií po 650 korunách za kus. Utrží tedy 298 milionů. Přitom od roku 2002, kdy ČS začala vyplácet podstatnější dividendy, na nich Brno získalo dalších 55 milionů. Na rozdíl od Prahy, která svých 1442 tisíc akcií ČS prodala Erste Bank už v roce 2002. A to po 150 korunách, přičemž po následném povinném odkupu akcií byla cena dorovnána na 177 korun. Pokud by Praha prodávala za stejnou cenu jako Brno, utržila by o 680 milionů korun víc. O dalších 130 milionů přišla v letech 2003 až 2005 na dividendách.
Kdyby jsou chyby.
Ekonomickým náměstkem primátora byl v době, kdy Praha své prioritní akcie ČS prodávala, Jiří Paroubek. Kdyby projevil velkou předvídavost, mohlo dnes hlavní město na svých akciích vydělat skoro miliardu. Ale jak říká nynější ekonomický náměstek primátora a předseda pražského krajského výkonného výboru ČSSD Petr Hulinský, kdyby jsou chyby.
„O prodeji prioritních akcií ČS se v orgánech města jednalo v minulém volebním období a samotný prodej se uskutečnil v jeho závěru. Zastupitelstvo rozhodlo o tomto prodeji téměř jednotně – nikdo z přítomných na příslušném jednání o prodeji nehlasoval proti tomuto návrhu, tedy se na něm vzácně shodli představitelé města napříč politickým spektrem,“ uvedl Petr Hulinský ve sdělení pro týdeník EURO. „Každé rozhodnutí města je učiněno v konkrétní době a za konkrétních podmínek. Tehdejší nabídka na odkup akcií se vedení města zdála postačující a odpovídající a já nehodlám z časového odstupu čtyř let provádět rozbor na téma, co by se stalo, kdyby. Město Praha se rozhodlo v roce 2002 stejně jako jiná města a obce v ČR, Brno své rozhodnutí učinilo v roce letošním. V tom vidím jediný rozdíl a spekulace o tom, že rozhodnutí Prahy o prodeji prioritních v roce 2002 bylo předčasné, jsou dle mého názoru zbytečné a zavádějící,“ napsal Hulinský ve svém sdělení.
Žďár věděl.
S jeho argumenty lze v podstatě souhlasit. Ovšem s výhradou, že názor zastupitelů nebyl tak jednotný, jak náměstek říká. Minimálně jednou zastupitelstvo neschválilo prodej akcií kvůli nízké dojednané ceně. Také je pravda, že lacino prodaná, oddlužená ČS byla předurčena k tomu, aby dobře vydělávala, a shodovali se na tom všichni odborníci. A jestliže například okresní město Žďár nad Sázavou promítlo toto vědomí do své strategie a prioritní akcie si kvůli očekávaným dividendám podrželo, mohla podobnou předvídavost projevit i Praha.
Jiří Paroubek se bohužel k dotazu týdeníku EURO, položenému prostřednictvím tiskové mluvčí, kvůli zaneprázdněnosti nevyjádřil. Kdyby tak učinil, mohl použít relevantní argument, že když Erste Bank začala po ovládnutí spořitelny skupovat prioritní akcie, vyvinula na obce a města silný tlak, kterému bylo obtížné čelit. Mimoto do té doby ležely neobchodovatelné prioritní akcie v obecních šuplících jako zapomenutý majetek, který teprve po nabídce odkupu získával reálnou hodnotu. A byla to právě Praha, která se vzepřela původní nabídce Erste Bank na 122 korun za akcii a vytáhla konečnou cenu alespoň o trochu výš.
Velké bílení.
V roce 2002 prodaly obce a města asi čtyři pětiny z více než jedenácti milionů kusů prioritních akcií ČS, které původně držely. Prioritními se akcie nazývají proto, že dávají svým majitelům přednostní právo pro dělení zisku a likvidního zůstatku při konkurzu. Nevýhodou je, že i když umožňují účast na valných hromadách, nejsou vybaveny hlasovacími právy a jejich převoditelnost je podmíněna souhlasem emitenta.
Historii těchto cenných papírů dlouhodobě sleduje tajemník Městského úřadu ve Žďáru nad Sázavou Jan Havlík. Společně s finančním poradcem úřadu, společností A&CE Global Finance, se také zasloužil o to, že Žďár vydělal od roku 2002 na dividendách od ČS přes čtyři miliony. A vzhledem k tomu, že město v roce 2002 nevyužilo možnosti prodat svých 31 400 kusů akcií ČS za pět a půl milionu, má dnes nabídku na více než jedenáct milionů, tedy 360 korun za kus. Přičemž dospělo k názoru, že by zájemce – společnost BH Securities – mohl „přitlačit“. Radek Létal z A&CE tvrdí, že dobrá cena pro prodej je dnes právě okolo těch „brněnských“ 650 korun. A nezáleží moc na tom, že žďárský balík je menší.
Obhájce zájmů obcí.
Jan Havlík napsal o prioritních akciích ČS stále aktualizovaný elaborát nazvaný Výprodej obecního stříbra. Připomíná v něm mimo jiné Sdružení měst a obcí akcionářů ČS, které v rozporu se svým názvem objektivně působilo v souladu se zájmy Erste Bank a například zveřejnilo na svých webových stránkách tuto odpověď na otázku, zda má vlastnictví prioritních akcií ČS pro obce reálné výhody: „Na základě historických dat a mírně optimistického odhadu budoucí výše dividend činí cena akcie vypočítaná pomocí dividendového diskontního modelu 87 Kč. Jednoduchým výpočtem dojdeme k závěru, že vlastnictví akcií ČS a očekávání dividend není v současné době a ani v nejbližší budoucnosti nebude výrazným finančním přínosem pro obec.“
Maximum možného.
To bylo v roce 2001. Následující rok vyplácela ČS za hrubou dividendu 25 korun, v dalších letech vždy po třiceti korunách. Část tehdejšího dění je zachycena i v článku Radka Létala Erste to zkouší (EURO 26/2001). Autor se v něm pozastavuje nad prvotní cenovou nabídkou Erste Bank. Na kritiku okamžitě reagoval předseda představenstva sdružení Erich Beneš a 122 korun za akcii označil za maximum možného. Erich Beneš již tehdy pracoval na plzeňském magistrátu a ve Sdružení měst a obcí akcionářů ČS využil zkušenosti z vedení Energetického sdružení obcí Západočeského kraje. Dnes je ředitelem úseku evropských projektů plzeňského magistrátu.
Staří známí.
Už před pěti lety se vedle Erste Bank o akcie ČS v majetku obcí a měst intenzivně zajímala společnost Global Brokers. Ta oslovuje obce a města, která akcie dosud drží, i dnes. Spolu s ní je aktivním zájemcem i BH Securities a společnost Finance Zlín. Global Brokers například loni v lednu nabízela za brněnské akcie 210 korun za kus. Tuto cenu společnost ABN-AMRO Asset Management, která městu radí, označila za výrazně podhodnocenou a doporučila Brnu nabídnout své akcie skupině Erste Bank a pokusit se dojednat lepší cenu. To nakonec ani nebylo nutné, protože během loňského roku se nabídky zájemců o prioritní akcie ČS zvyšovaly přes 305, 350, 360 a 405 korun až ke zmíněným 650 korunám.
Pro koho?
Vzniká samozřejmě otázka, proč Kooperativa po akciích tolik toužila a zda nakupovala pro sebe, nebo pro klienta. Spekulaci o klientovi posiluje skutečnost, že pro Erste Bank není kvůli dividendám výhodné mít akcie „mezi lidmi“. Pokud by ale sama nakupovala, musela by všem, od nichž dříve akcie nakoupila za nižší cenu, dorovnat rozdíl. Mohla by ale také zvolit variantu, kdy akcie pro ni nakupuje jiný subjekt a ponechává si je v držení. První „na ráně“ je pojišťovna Kooperativa, která má stejně jako ČS rakouského vlastníka, a obě firmy pojí dohoda o strategickém partnerství.
Dementi.
Mluvčí pojišťovny Kooperativa Marek Vích se odpovědi na otázky týdeníku EURO týkající se této problematiky podezřele vyhnul s tím, že Kooperativa transakci s Brnem „vyhodnotila jako vhodnou obchodní příležitost“. Mluvčí České spořitelny Klára Gajdušková však říká jednoznačně: „Ani ČS, ani Erste Bank nedala pojišťovně Kooperativa pokyn k nákupu těchto akcií.“ Dobře, ale je-li to tak, proč jsou prioritní akcie ČS nyní tak zajímavé? Nad tím si odborníci lámou hlavu.
Bohatá vesnice.
Velice zajímavým příspěvkem do této diskuse je skutečnost, že i když se prioritní akcie ČS rozdělovaly na základě velikosti obce, jejich největším vlastníkem není dnes dle seznamu akcionářů České spořitelny ani Žďár nad Sázavou, ani Karlovy Vary nebo Prostějov, které je také dosud drží, ale Rokytno, pošta Sezemice. Obec v Pardubickém kraji se sedmi sty obyvateli včetně přilehlých osad. Má přes 550 tisíc akcií, zatímco Brno mělo jen 460 tisíc. Obecní internetové stránky uvádějí, že Rokytno akcie získalo koncem roku 2003. Jakým způsobem, ale usnesení zastupitelstva nespecifikuje. Pouze uvádí, že na návrh starosty Josefa Kubizňáka došlo „k realizaci nabytí a následného převodu akcií ČS“, byla v této věci vzata na vědomí důvodová zpráva a schváleny smlouvy o uzavření budoucích smluv, o zastavení cenných papírů, o úplatném převodu cenných papírů, o převodu samostatně převoditelných práv a o postoupení práv a převzetí povinností.
Smluvně ošetřeno.
Týdeník EURO se pokoušel získat konkrétnější informace o transakci u starosty i účetní obce Marcely Kamenické, ale bez výsledku. Oba se omezili na konstatování, že jde o interní záležitost, o níž nemají zájem hovořit. Transakce prý byla uzavřena „ s jednou firmou“ a „vše je smluvně ošetřeno“. Bez odpovědí nechali otázku, zda tou firmou nebyla například Erste Bank nebo Kooperativa. Klára Gajdušková ale tvrdí, že jejich skupina si v Rokytně akcie „nezaparkovala“. „Ani ČS, ani Erste Bank nemá s obcí Rokytno žádnou dohodu v uvedeném duchu,“ sdělila.
Na otázku, jak byl nákup akcií financován, Josef Kubizňák uvedl: „Byl to nákup s použitím cizích zdrojů. Celá akce je naprosto legální. Jsme držitelé akcií a máme z toho určitý příspěvek do rozpočtu, významný pro obec, jako je naše. Jinak bychom to nedělali.“ O jak velký příspěvek jde, neupřesnil. To je ale dost důležitá věc, protože jako držitel akcií má Rokytno nárok na dividendy, které při uvedeném množství akcií činily za loňský a předloňský rok vždy šestnáct a půl milionu korun hrubého. Obecní rozpočet Rokytna na loňský rok přitom činil něco přes osm, na letošek přes devět milionů korun.
