Absence přesných pravidel hry dovoluje množství faulů
České postkuponové období se stále ještě vyznačuje velmi slabým právním vědomím akciových společností a jejich rozhodujících vlastníků. Méně se hovoří o třech dalších věcech. Za prvé, že české právo, soudy a veřejnost jsou dost nepřipraveny na nečisté skutky rovněž akcionářů minoritních. Za druhé, že řízení akciových společností není jen českým problémem, ale také světovým, i když svět je v řešení samozřejmě mnohem dál. A za třetí, že neustálé dovolávání se anglosaské praxe není nejšťastnější, protože majetková struktura akciovek bývá v zámoří zcela jiná než v Evropě.
Zatímco v anglosaských zemích nemívají velké veřejně obchodovatelné akciové společnosti zpravidla žádné majoritní a leckdy ani rozhodující akcionáře, na starém kontinentu je tomu naopak. V USA a v Londýně se proto legislativa snaží zabránit vzniku majoritářů a ztížit jim případná převzetí firem. V Evropě jde spíš o to, aby velcí majitelé neokrádali malé.
Rozdíly mezi anglosaskou a kontinentální praxí se vytvořily spontánně. Za mořem vzniká řada akciových společností veřejnými úpisy akcií, v Německu se spíše zveřejňují soukromé rodinné firmy, a to tehdy, když jejich majitelé dojdou k názoru, že potřebují další peníze na rozvoj a nabídnou minoritu dalším investorům. Tomuto stavu odpovídají i rozdíly v legislativě.
Právě u našeho západního souseda například existuje koncernové právo. To umožňuje i něco tak nepředstavitelného jako převody zisku z ovládaných na ovládající osoby. Určuje ale naprosto přesně, jakými formami se musí část tohoto zisku dist ribuovat minoritním akcionářům, kteří by o něj jinak přišli.
Koncernové právo chtěli autoři návrhu novely Obchodního zákoníku zavést i u nás. Legislativní komise Ochranného sdružení malých akcionářů je před tím varovala. Zřejmě se bojí zneužívání takových ustanovení šikovnými právníky majoritních akcionářů v neprospěch jejich minoritních kolegů. Není divu, při atmosféře a právním vědomí, jež vládnou v této zemi.
Svět nás nazývá rájem tunelářů. Tato image však nepůsobí negativně jen na světový kapitál, když hodnotí místa, kde by se chtěl usadit. Má i vedlejší efekt. Pokud je označován téměř každý podnikatel za zloděje, a to dokonce i v proslovech premiéra Miloše Zemana, vytváří se dojem, že každý ozývající se menšinový akcionář je automaticky okradený chudák, který se jen hlásí o svá práva. Mnozí z těchto „chudáků to začali využívat a přeškolili se na decentně vyhlížející drsné vy děrače. Tím však zase poškozují skutečně okradené minoritní akcionáře. Média a veřejnost často fandí všem, kdož napadají velké podnikatelské skupiny. Právníci a podnikatelé zase hovoří o všech sdruženích minoritních akcionářů jako o g aunerech.
Takové rozložení názorů podnikatelskému prostředí v této zemi rozhodně neprospívá. Podobně jako mu skandalizace podnikatelů, manažerů a investorů neškodí o nic méně než předchozí neochota regulovat kapitálový trh a vymáhat dodržování práva při správě a řízení akciových společností.
Dnes už lze s určitostí říci, že ten, kdo prodal své kuponové akcie hned po jejich nabytí, udělal nejlépe. Doba českých akciových zlatokopů z roku 1995, kdy mohli při cenovém boomu a zájmu světových spekulantů dostat násobky dnešních cen, se už opakovat nebude. Kdo prodal, ušetřil si také starosti se svými investicemi, a vyhnul se tak různým tunelům, které potkaly ty méně prozíravé.
Do poloviny roku 1996, kdy se za přihlížení vrcholných státních úředníků nechával tuzemský kapitálový trh ležet ladem, byli malí akcionáři před zvůlí těch velkých bezmocni. Pak se teprve rozsvítilo - novela zákona o fondech omezila vykrádání majetk u akcionářů, omezila neregulované přeměny na holdingy, novelizoval se (bohužel nepříliš šťastně) Obchodní zákoník, kde se vůbec poprvé objevily takové termíny jako například povinný odkup. Vznikla hlídací Komise pro cenné papíry.
Za pár dnů se začne psát rok 2000. Stalo se něco od doby prvních pokusů o úpravy legislativy směrem k praxi vyspělejších trhů? Ve fondech se zvěrstva minulosti vyskytují naštěstí jen poskrovnu. Ochrana minoritních akcionářů však stále kulhá. N a stole je sice nová verze Obchodního zákoníku, už nyní se však z ní začíná ukrajovat. Vypadá to, že by z ní mohl vypadnout jeden z největších trumfů malých investorů - kumulativní hlasování, které by mělo umožnit minoritním akcionářům nah lédnout detailně do hospodaření firem.
Novela verze Obchodního zákoníku je sice hotová, ale platit začne nejdříve v roce 2001. Přitom věc je vcelku jednoduchá - velká většina lumpáren na trhu se nyní odehrává při povinných odkupech. Jde vždy především o výši od kupní ceny, kterou neváhají někteří vlastníci, kteří firmu ovládli, stanovit na pouhý zlomek tržní ceny. Stejně se mnohdy čachruje s dobou, za kterou minoritní akcionáře vyplatí. Někdy se pohybuje i v horizontu pěti let. Vyhlášku, která by jas ně řekla, z jakých cen se mají odkupní ceny počítat, připravuje Komise pro cenné papíry již od svého vzniku, což je duben loňského roku. Zdržení je důsledkem věčných rozporů mezi Komisí a ministerstvem financí. To tvrdí, že problémy s odku pní cenou vyřeší zmíněný Obchodní zákoník. Možná že by vyřešil, jenže na něj se opět jen čeká.
