Mít na kontě šestimístné, nebo dokonce vyšší částky (samozřejmě v eurech či dolarech) jistě představuje příjemné starosti. Jiné, než mají běžní zaměstnanci, kteří poslední týden před výplatou počítají poslední drobné.
Foto: Profimedia.cz
Jenže ani lidé, k jejichž standardu patří soukromé letadlo či mnohahektarový obytný areál hlídaný bezpečnostní službou, nejsou od starostí většiny lidí zcela oproštěni. Ukazuje to výzva jednoho z nejbohatších Američanů Warrena Buffeta. Ten radí americkému Kongresu zvýšit daně pro bohaté jako jeden z receptů na současnou krizi. Jeho výzvy následovali také milionáři z Francie a Německa. „Máme více, než můžeme utratit, vyššímu zdanění se nebráníme,“ říkají.
Upozornili tak na jednu z hlavních příčin současné dluhové krize ve vyspělých zemích. Je jí až příliš velkorysé snižování korporátních daní a daní pro lidi s nadprůměrně vysokými příjmy v posledních letech. Paradoxně se o této příčině v hlavním proudu médií téměř nemluví, na rozdíl od neustálého opakování zpráv o rozmařilých seniorech žijících nad poměry či přeplacených matkách na mateřské decimujících státní rozpočet.
Přitom provázanost bohatství s blahobytem celé společnosti byla od počátku příznačná právě pro evropskou kulturu a civilizaci. Již v antickém Řecku se bohatství člověka poměřovalo tím, jak výstavní knihovnu, fórum či chrám nechal postavit pro obec, v níž žil. Ne nadarmo se právě ve společnosti s takovým chápáním bohatství zrodila demokracie. Naopak bohatství zavřené za vysokými zdmi paláců a oddělené od veřejného prostoru bylo výsadou despotických systémů Orientu.
Bohatí lidé ve vyspělých zemích již desetiletí dokazují svoji citlivost k veřejnému dění podporou různých charitativních a dobročinných projektů. Pokud se nyní přihlásili i k větší odpovědnosti za veřejné příjmy formou vyšších daní, může to být další krok k těm nejlepším kořenům evropské civilizace.
