Prodej bohatých důlních firem patrně začne letos v létě
Závod o jednu z posledních velkých privatizačních příležitostí v České republice odstartoval. Vláda minulou středu uložila ministru financí Bohuslavu Sobotkovi a ministru průmyslu a obchodu Milanu Urbanovi, aby do konce června předložili návrh na způsob dalšího nakládání s majetkovou účastí státu v hnědouhelných společnostech. Je více než pravděpodobné, že základem návrhu bude privatizace státních podílů. Znovu se nejspíše otevře i diskuse o prolomení ekologických limitů těžby pod Krušnými horami.
Zásadně se tak mění situace. Na přelomu loňského a letošního roku učinilo ministerstvo financí dva pokusy otevřít diskusi o privatizaci Severočeských dolů (SD) a Sokolovské uhelné (SU). Vždy však narazilo na jednoznačný odpor tehdejšího ministra průmyslu Jiřího Rusnoka. Ten vždy argumentoval, že nejdříve musí být dokončena nová verze státní energetické politiky a teprve od ní se mohou odvíjet úvahy o privatizaci klíčových hnědouhelných společností. Energetická politika má totiž deklarovat, jaký podíl elektrické energie se bude dlouhodobě vyrábět v Česku z hnědého uhlí, a jaká tedy bude úroveň těžby.
Výměna Rusnoka zásadně změnila rovnováhu sil příznivců a odpůrců rychlé privatizace dolů. Urban patří v sociální demokracii jednoznačně ke křídlu Stanislava Grosse, stejně jako Sobotka. Jejich názory na privatizaci tedy budou s velkou pravděpodobností shodné.
Nová šance.
Sociální demokracie měla k podnikatelům v hornictví vždy velmi blízko. Při divoké privatizaci Ostravsko-karvinských dolů (OKD) a Mostecké uhelné společnosti (MUS) se politici ČSSD velmi ostře postavili proti tehdejšímu šéfovi Fondu národního majetku (FNM) Romanu Češkovi, který chtěl zabránit Antonínu Kolačkovi v ovládnutí MUS a jeho jmenovci Viktorovi ve vítězném tažení do OKD. A oba Koláčkové hrají od té doby i o zbytek uhelného průmyslu.
Zhruba před rokem nabídla Mostecká uhelná Zemanově vládě, že odkoupí Severočeské doly Chomutov za 2,57 miliardy korun a Metalimex - kontrolovaný skupinou Viktora Koláčka - nabídl za Sokolovskou uhelnou 1,8 miliardy korun. Tento první vážný pokus nevyšel. V obou společnostech připravili jejich manažeři projekty manažerské privatizace a protlačili je dokonce na jednání kabinetu. Nevyhráli, ale ofenzivu Koláčků zastavili, protože vláda sociální demokracie se před volbami obávala kontroverzních rozhodnutí o privatizaci podniků zaměstnávajících tisíce lidí. Nyní mají Koláčkové novou šanci a oba říkají, že jejich nabídky platí nadále.
Mrtvé limity.
Nejde přitom jen o to, kdo získá dva lukrativní ziskové podniky s mimořádným finančním majetkem. Rozhodnutí o privatizaci dolů ovlivní i budoucí privatizaci ČEZ. Každý investor vstupující do ČEZ se bude zajímat o zajištění paliva pro klasickou energetiku, i o to, zda vlastník dolů je důvěryhodný partner a jeho požadavky jsou přijatelné. Zejména rozhodnutí o privatizaci Severočeských dolů, které zajišťují 60 procent spotřeby všech tepelných elektráren ČEZ, může ovlivnit cenu, kterou stát utrží při prodeji svého energetického gigantu.
Jde o to, že klasické parní elektrárny jsou důležitým doplňkem jaderné energetiky, protože jsou schopné dodávat takzvaný rezervní výkon v době špičkového odběru. Není divu, že ČEZ chce uhlí využívat i nadále. K tomu ale bude muset vybudovat nové energetické zdroje místo dosloužilých elektráren v severních Čechách. V těch současných totiž kolem roku 2010 dožijí odsiřovací zařízení a nemá valný smysl je obnovovat, protože daleko efektivnější je vybudovat nové elektrárny s moderní technologií a podstatně vyšší účinností, mnohem šetrnější k životnímu prostředí. ČEZ již oznámil, že je připraven tyto energetické zdroje postavit a investovat do nich až 160 miliard korun. Již v příštím roce by mělo padnout rozhodnutí o investici za 45 miliard, za něž by měl vznikout nový zdroj v areálu zastavené elektrárny Tušimice I. Jenže to chce dodavatele paliva, a to na hezky dlouhou dobu. ČEZ hovoří o roce 2060 s tím, že nemusí jít jen uhlí, část může nahradit energeticky využitelná biomasa. Jenže budoucnost současných dolů se počítá maximálně do roku 2035. Zajištění paliva tedy zřejmě vyžaduje také prolomení limitů těžby. To se týká zejména již privátní Mostecké uhelné, jejíž postup se nyní zastavil před obcemi v podhůří Krušných hor. Prolomení limitů by znamenalo likvidaci Horního Jiřetína a několika další obcí.
S tím souvisí patrně také snaha MUS postavit svůj vlastní energetický zdroj, který by nákladem zhruba 30 miliard korun měl vzniknout v lokalitě současné elektrárny Počerady.
Chomutovský měšec.
Důlní společnosti jsou ale zajímavé i jako normální investice. Jak Severočeské doly, tak Sokolovská uhelná jsou firmy dosahující velmi slušných zisků a disponující značnými volnými finančními zdroji.
Severočeské doly Chomutov zahrnují Doly Nástup Tušimice - jsou dodavatelem uhlí do elektráren v Tušimících a v Prunéřově - a Doly Bílina, v nichž se těží kvalitnější uhlí pro třídění a palivo pro teplárny a elektrárny podél Labe. Firma dosahuje ročních zisků kolem jedné miliardy korun. Na dividendách vyplácí zhruba 35 milionu ročně. Letos by měly doly vytěžit téměř 20 milionů tun uhlí.
Generální ředitel Severočeských dolů Vratislav Vajnar říká, že ani po útlumu způsobeném náběhem obou bloků Temelína a změn v bilanci zahraničního obchodu s elektřinou by těžba neměla klesnout zhruba pod 18,5 milionu tun. Firma by i při této těžbě mohla být dlouhodobě zisková v rozsahu půl miliardy korun čistého zisku ročně. Vajnar tvrdí, že nyní již pro těžaře není hrozbou Temelín, ale růst dovozů elektrické energie po liberalizaci. Očekává, že proti 17 vyvezeným terawatthodinám bude dovezeno pět terawathodin. To znamená ztrátu odbytu pro pět milionů tun uhlí ročně.
Zájem investorů však nevyvolává jen fakt, že jde o dlouhodobě ziskovou firmu. K mání je také slušný balík finančního majetku. SD mají ke konci roku 2002 vlastní jmění 16,5 miliardy korun. Fondy tvořené ze zisku činí 5,5 miliardy a rezervy 4,5 miliardy. Často se v souvislosti s privatizací dolů píše o možnosti zneužití fondů na sanace a rekultivace v mnohamiliardové výši. Je však zřejmé, že firma má kromě rekultivačních fondů ve výši patrně pod tři miliardy korun ještě další volné zdroje. Kolem dvou miliard činí rezervy na generální opravy a důlní škody. Na straně aktiv je za loňský rok 6,6 miliardy dlouhodobého finančního majetku a další čtyři miliardy krátkodobého finančního majetku. Podnik přitom nečerpá žádné úvěry. Každý rok investuje v rozsahu kolem 1,3 miliardy korun, což odpovídá výši odpisů.
Vajnar je přesvědčen, že privatizace Severočeských dolů je citlivou záležitostí a měla by probíhat nejlépe souběžně s privatizací ČEZ, který dnes drží zhruba 36 procent akcií SD. Investor by měl potom dobře chápat závazky firmy vůči regionu, nejen pokud jde o zahlazování následků těžby v krajině a sociální odpovědnost, ale nadále pomáhat finančně městům a obcím také v oblastech školství a kultury.
Management Severočeských dolů se již nechce pokoušet o manažerskou privatizaci v očekávaném tendru, ale Vratislav Vajnar není přesvědčen, že by dobrým vlastníkem SD mohla být Koláčkova Mostecká uhelná. K argumentům, že spojení těžebních firem na jednom ložisku povede k poklesu fixních nákladů uvádí, že to jsou přehnaná očekávání, protože oba podniky mají různou technologii a působí v poměrně vzdálených lokalitách.
Manažeři to zkusí.
Také druhá těžební firma na prodej je hodně lákavým soustem, i když Sokolovská uhelná je menší a chudší příbuznou chomutovských dolů. Volné zdroje zahrnující i rezervu na rekulitvace činí 2,5 miliardy korun. Šéf SU František Štěpánek není z plánované privatizace zrovna nadšený. Je přesvědčen, že to bude pro region Sokolovska těžká zkouška. Představuje si, že doly by měly být řízeny tak, aby byla zajištěna maximální obnova krajiny. Navíc SU je největší firmou v Karlovarském kraji a tak je třeba pomáhat i místním firmám. Štěpánek se obává se, že investor, který bude maximalizovat krátkodobé zisky, může přivést společnost do vážných potíží a ohrozit sociální stabilitu v celém regionu. Za takového ivnestora považuje právě Metalimex ze skupiny Viktora Koláčka. Ten dnes drží v SU 36 procent. Také proto je rozhodnut zúčastnit se soutěže o prodej SU, možná ve spojení s nějakým regionálním investorem. „Firma dnes zaměstnává 5,3 tisíce lidí a to díky tomu, že jsme investovali do nových technologií.“ říká Štěpánek. Jinak by byl počet zaměstnanců již zhruba poloviční. Sokolovská uhelná je skutečně nyní velmi málo závislá na společnosti ČEZ, odebírající jen pětinu její těžby. Podstatná část vytěženého uhlí je zplyňována a plyn se používá k výrobě elektrické energie ve vlastní elektrárně SU Vřesová. Energetika zajišťuje téměř padesát procent tržeb SU. Štěpánek uvádí, že firma může dlouhodobě dosahovat kolem 400 milionů zisku před zdaněním. Šéf SU věnuje velkou pozornost rekultivacím vytěžených lokalit. Na místě lomu Michal vedle silnice z Chebu do Karlových Varů již vzniklo jezero s křišťálově čistou vodou přivedenou ze Slavkovského lesa. Zde by měla vzniknout rekreační zóna pro Sokolov a lázeňské hosty z Karlových Varů. Jen kousek dál modelují bagry zcela novou krajinu na základě projektu osmnáctijamkového golfového hřiště. Jeho autor si může rozhodnout, kde má být kopec, kde údolí či vodní plocha. To má i zřetelně ekonomický efekt. Rekultivační náklady jsou zhruba stejné jako v případě zemědělské půdy, ale výsledek má zcela jinou hodnotu. Štěpánek se obává, že v případě špatně provedené privatizace by rekultivační projekty mohly zahynout a zdevastovaná krajina by potom zůstala na krku státu, který nemá dost prostředků na zahlazení následků těžby.
Neprůhledný favorit.
Jak se bude privatizovat, je zatím ve hvězdách. Je však zřejmé, že nejde jen o okamžitý finanční výnos. Ministr průmyslu v rozhovoru pro týdeník EURO říká, že si je toho vědom. Privatizační nabídky státu vzbudí jistě velký zájem. Neoficiálně se poptávají uhelné společnosti z německých energetických koncernů RWE a E.ON, lucemburský finanční investor LGT Trust i český PPF. Favoritem je však zejména v případě Severočeských dolů Mostecká uhelná vlastněná společností Appian Group. Na tuto akvizici se připravuje dlouhodobě, má za sebou měsíce intenzivního lobování. Jejím handicapem je však neprůhledná vlastnická struktura. Vlastní prohlášení Appianu říkají, že ho vlastní skupina soukromých amerických investorů, ale ověřitelných informací je málo. Některéuvádějí, že postupně existovaly dvě společnosti Appian Group. Jednu založil Stephan L. Norris v roce 1995. Jenže tato firma se 18. října 1999 přejmenovala na Poulwhite Investment. Tři dny poté vznikl nový Appian, jehož šéfem byl kontroverzní Belgičan Jacques de Groote. Tento Appian je oficiálně vlastníkem MUS, nicméně se zdá, že vznikl vlastně až dva roky poté, co v Mostě proběhla divoká privatizace, o níž tehdejší vedení FNM tvrdilo, že je financována z vlastních prostředků Mostecké uhelné. Faktem je, že tyto pochybnosti nevadily vládě, když skupině Appianu prodala v roce 1999 svůj zbývající podíl v mosteckých dolech a loni plzeňskou Škodu.
Milan Urban Cena nerozhodne
EURO: Připustil jste, že hnědouhelné doly budou privatizovány ještě před dokončením státní energetické politiky. V tisku se objevují informace, že prodej by měl být zahájen velmi brzy, nejpozději v červnu. Je to i váš názor? URBAN: Ne úplně, zahájení procesu doprivatizace hnědouhelných těžebních společností totiž neznamená jejich okamžitý prodej. Dne 23. dubna 2003 vláda schválila „Návrh spoluúčasti státu na dokončení restrukturalizace uhelného průmyslu“ a uložila ministrům průmyslu a obchodu a financí zpracovat a vládě do 30. června 2003 předložit návrh způsobu nakládání s majetkovou účastí státu v uhelných společnostech. Do 30. června budou vládě předloženy základní teze aktualizace energetické politiky, které budou jedním z výchozích materiálů pro proces doprivatizace státních majetkových podílů.
EURO: Myslíte si, že bude třeba, aby soutěž byla vícekriteriální a nerozhodovala pouze nabídnutá cena? URBAN: Doprivatizace státního majetkového podílu v hnědouhelných těžebních společnostech musí být provedena transparentním způsobem formou výběrového řízení se stanovením podmínek, které by garantovaly strategické cíle státu. Případní zájemci by měli jednoznačně ve svých nabídkách definovat jaké záruky poskytnou státu v oblastech dalšího rozvoje společnosti v dlouhodobém horizontu, stability v sociální oblasti a zaměstnanosti, předpokládaného vývoje investic do obnovy technologických celků, závazků za zahlazování následků hornické činnosti a účasti na celkovém rozvoji regionu. Výběrové řízení by mělo být vícekriteriální, největší váhu by měla mít úroveň podnikatelského záměru případných zájemců. Cena by tedy neměla být rozhodujícím kritériem. Pokud by předložené podnikatelské záměry případných zájemců negarantovaly strategické cíle státu, pak doprivatizaci těchto společností nedoporučujeme.
EURO: Privatizace Severočeských dolů má úzkou souvislost s privatizací ČEZ. Nedomníváte se, že by měly oba prodeje probíhat souběžně? URBAN: I přestože společnost ČEZ vlastní v Severočeských dolech akciový podíl ve výši 37,2 procenta, neměly by se obě společnosti prodávat současně. Při zpracování návrhu způsobu nakládání s majetkovou účastí státu v uhelných společnostech na konci června budou posuzovány veškeré možné varianty. Navíc je třeba brát v úvahu, že společnost ČEZ prošla restrukturalizací a není nutné ji urychleně privatizovat.
EURO: Energetická politika bude pravděpodobně počítat s využitím hnědého uhlí ve velkém rozsahu. Společnost ČEZ již v tisku deklarovala, že hodlá vybudovat nové tepelné elektrárny místo dosluhujících. Investici však podmiňuje zajištěním zdrojů uhlí do roku 2060, což neodpovídá současným ekologickým limitům. Otevřete debatu o jejich prolomení? URBAN: Lze očekávat, že aktualizovaná energetická politika bude preferovat výrobu elektrické energie na bázi hnědého uhlí, a variantně uvažovat také o posouzení a případnou optimalizaci ekologických limitů těžby hnědého uhlí. Také lze předpokládat, že po roce 2010 dojde k obnově elektrárenských kapacit v severních Čechách. Tyto skutečnosti svědčí o tom, že stát i do budoucna pokládá hnědé uhlí za strategickou energetickou surovinu.
EURO: Klíčovou otázkou při privatizaci bude zahlazení následků těžby. Máte představu jak zavázat investora, aby plnil své povinnosti? Zvažujete nějaké zpřísnění horního zákona, které by omezilo dispozici důlních firem s rezervami na sanace a rekultivace? URBAN: V současné době se zpracovává novela zákona o daních a zákona o rezervách. V případě jejich schválení dojde ke zvýšení jistoty využití prostředků určených na sanace a rekultivace, a to především v období ukončení těžební činnosti.
