ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ Odpadky jsou zlatý důl. Tisíce firem vydělávají na jejich uložení nebo recyklaci miliardové sumy. A trh ještě poroste. Pro některé podniky jsou ale odpadky naopak nepříjemnou přítěží. Musí totiž platit za jejich likvidaci.
ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ Odpadky jsou zlatý důl. Tisíce firem vydělávají na jejich uložení nebo recyklaci miliardové sumy. A trh ještě poroste. Pro některé podniky jsou ale odpadky naopak nepříjemnou přítěží. Musí totiž platit za jejich likvidaci.
Proměňte smetí ve zlato. Nepotřebujete na to ani kouzelný proutek. Více než 5000 firem už to v České republice umí. Působí totiž v odpadovém hospodářství. Relativně nenápadný obor patří ve skutečnosti k nejrychleji se rozvíjejícím odvětvím. Nové příležitosti mu přihrávají stále přísnější zákony o ochraně životního prostředí a požadavky Unie na zvyšování recyklace. Atraktivitu oboru umocňuje i to, že podnikatel může získat různé dotace od státu. Firmy nakládající s odpady tak vytvářejí již téměř jedno procento českého HDP. Odpadové hospodářství se ovšem štěpí na mnoho podoborů. Pro menší firmy a živnostníky jsou vhodné jen některé z nich.
SUTINY I AUTOVRAKY Nejširší možnosti se otevírají ve svozu komunálního odpadu a ukládání odpadků na skládkách. Provozovatel vybírá poplatky za uložení odpadků, musí ale zajistit, aby skládka vyhovovala všem ekologickým předpisům. „Často chodí kontroly z České inspekce životního prostředí a z městských úřadů. A při nějakém nedostatku hned létají pokuty,“ říká podnikatel Vlastimil Boháč, který provozuje recyklační středisko stavebního odpadu poblíž Jenče u Prahy. Na odpadu vydělává hned dvakrát. „Naprostou většinu zpoplatněného recyklátu totiž po roztřídění znovu prodám stavebním firmám,“ vysvětluje podnikatel. Dalším lukrativním oborem je kovový odpad. Zejména autovraky, jejichž počet roste. Hutě sice za kovy platí relativně málo. „Cena je momentálně nízko. Za kilo šrotu dostaneme od hutí čtyři koruny a padesát haléřů,“ konstatuje ředitel Kovošrotu Kladno Jan Ptáček. Velká část starých aut je ale rozebrána na vrakovištích na náhradní díly, které řidiči velmi rádi kupují. „Jsou totiž obvykle asi o polovinu levnější, než nová součástka. Z vraků se bere se téměř vše - reflektory, převodovky, plechařina, i kompletní motory,“ říká majitel autoopravny Jan Vaško. ELEKTROODPAD ČEKÁ REVOLUCE Obrovský potenciál se skrývá v elektroodpadu. Velehory starých televizí, počítačů nebo monitorů čekají na to, až je někdo rozebere a materiál znovu využije. „Většina zatím končí na skládkách, neboť obyvatelé vracejí na sběrné dvory pouze to, co se nevejde do kontejneru. Podle posledních studií jsou to asi dva kilogramy na obyvatele,“ říká Aleš Šrámek ze společnosti MHM EKO, která se zpracováním elektrošrotu zabývá. Zpracovatelé žijí opět z poplatků, které jim platí firmy či instituce za převzetí a ekologickou likvidaci starých spotřebičů, a z prodeje získaného materiálu. „Ceny se určují podle toho, kolik druhotných surovin je v daném odpadu obsaženo a jak obtížné je jejich získání. V malých domácích spotřebičích není téměř nic, a proto je cena za zpracování větší. Chladicí zařízení, monitory a televizory jsou brány jako nebezpečný odpad - a proto je zde cena také vyšší. Zato velké domácí spotřebiče (mimo lednic) obsahují větší množství druhotných surovin a s jeho množstvím cena za zpracování klesá,“ vysvětluje Šrámek. Elektroodpad čeká od příštího týdne zásadní změna. Prodej nových spotřebičů bude od 13. srpna zatížen poplatkem, z něhož se bude recyklace elektrošrotu financovat. Například u chladniček by měl činit 350 korun, u praček 150, u sporáků 100 korun. Prodejci mají ze zavedení poplatku obavy. Kvůli konkurenci jej totiž zřejmě nepromítnou do koncové ceny pro zákazníka a budou si muset zkrátit marže. Pro firmy, které zpracovávají elektrošrot, to ale bude znamenat velký příliv peněz. PET LÁHEV JE SUROVINA, NE ODPAD
Dalším odpadem, který je ve skutečnosti ceněnou surovinou, jsou často diskutované plastové láhve. Látka, která se jejich recyklací získává, má vynikající vlastnosti a i tuzemské firmy z ní vyrábějí dutá vlákna, fólie, technické pásky nebo stavební materiál. Podobně jako u jiných odpadů není problémem opětovné využití, ale spíš sběr láhví. „V roce 2003 u nás bylo prodáno asi 1,5 miliardy láhví. To představuje při váze kolem čtyřiceti gramů 60 325 tun materiálu,“ uvádí Jiří Nezval, který provozuje internetový portál o recyklaci PET láhví.
Podle něj se kvůli chybám státu recykluje méně láhví, než by bylo možné. „Legislativci udělali z PET láhví odpad. To je chyba už z hlediska psychologie. Lidé s tím pak jako s odpadem nakládají. Měly by se normálně zálohovat, jako skleněné láhve,“ doporučuje Nezval. I přes ne příliš úspěšný sběr láhví už u nás funguje několik firem, které s PET láhvemi jako s cennou surovinou pracují.
BONUS OD STÁTU I UNIE
Výhodou podnikání v odpadovém hospodářství je to, že stát i Evropská unie se snaží ekologickou likvidaci a recyklaci podporovat. Lze tak získat peníze navíc. „Existují systémy podpor pro projekty na zpracování odpadů jak v programech Státního fondu životního prostředí, tak v Operačním programu Infrastruktura. V současnosti je možné využívat i další zdroje obecné podpory malého a středního podnikání z programů ministerstva průmyslu a obchodu, a i některé kraje podporují ve svých grantových schématech využívání odpadů,“ připomíná Věra Havránková z ministerstva životního prostředí.
Téměř 17,5 miliony korun například Evropská unie podpoří výstavbu osmi sběrných dvorů odpadu v Plzeňském kraji, které mají být v tamějších obcích otevřeny začátkem příštího roku.
PRO JEDNY BYZNYS, PRO DRUHÉ PŘÍTĚŽ
Jestliže jsou na jedné straně odpady pro české podnikatele příležitostí, mnohým naopak komplikují život. Přísné zákony požadují stále přesnější evidenci, což představuje administrativu a také výdaje navíc. Aktuálním příkladem je třeba povinnost zpracovat odpadový plán, kterou mají velcí producenti odpadů. Jeho zpracování trvá několik měsíců a vyžaduje speciální pracovní sílu nebo najmutí externí konzultantské firmy.
Obecně ale představují odpadky velký byznys, kterému na rozdíl od jiných oborů recese jen tak nehrozí. Díky vzrůstající produkci a spotřebě je totiž jisté, že odpadků bude i v budoucnu víc než dost.
KOLIK JE VLASTNĚ ODPADKŮ?
Údaje o množství produkovaného odpadu v Česku jsou z pochopitelných důvodů spíše orientační. Nevyplývá z nich ale, že by odpadu výrazně přibývalo. Jeho roční objem spíše kolísá. Podle Informačního systému odpadového hospodářství ho bylo například v roce 2000 víc než 40 milionů tun. V následujícím letech se množství produkovaného odpadu drželo na úrovni necelých 39 milionů tun. Mění se ale struktura těchto čísel. Výrazně klesá podíl odpadů ze zemědělství a energetiky, stouplo množství průmyslových odpadů. Odpadové hospodářství tedy neroste ani tak kvůli tomu, že by přibývalo odpadků. Spíše je tlak na jejich ekologickou likvidaci a na zvýšení procenta materiálu, který je recyklován.
JAK ZAČÍT PODNIKAT V ODPADECH?
Základní podmínky pro podnikání v odpadovém hospodářství popsala Věra Havránková z Ministerstva životního prostředí ČR: „Každý podnikatel nebo firma, který chce zpracovávat nebo odstraňovat jakýkoliv druh odpadu, musí mít kromě základních podnikatelských oprávnění také souhlas k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů podle § 14 zákona o odpadech. Dále musí plnit řadu dalších povinností vyplývajících ze zákona o odpadech a prováděcích předpisů upravujících konkrétní nakládání s odpady (například § 21 - Zvláštní ustanovení pro skládkování odpadů). Kromě toho se na některá zařízení vztahují i další zákony, např. zákon o ovzduší, vodní zákon, zákon o integrované prevenci (IPPC) a další. Informace potřebné k podnikání v oboru získá podnikatel na příslušném krajském úřadě, který uděluje souhlas k provozování zařízení k nakládání s odpady.“
ŠANCE PRO KONZULTANTY
Pro malé firmy se ideální šance otvírá v poradenství. Labyrint zákonů, které se na problematiku odpadů vážou, již zamotal hlavu nejednomu podnikateli. Velké společnosti mají často zaměstnance, který se na tuto legislativu specializuje, takzvaného odpadového hospodáře. Drobný podnikatel si ale takového zaměstnance nemůže dovolit a sáhne jednorázově po konzultantovi. Ten pomůže se splněním požadavků zákona o nakládání s odpady nebo se získáním dotace od státu či Evropské unie.
POČET FIREM V ODPADOVÉM HOSPODÁŘSTVÍ
| Velkoobchod s odpadem a šrotem|5157|
| Odstraňování odpadních vod a odpadů, čištění města, sanace|90|
| Recyklace druhotných surovin|37|
Pramen: Ministerstvo životního prostředí
