Italové topí peletami, které Češi vyrábějí na Ukrajině
Development bude mít svůj rozkvět za sebou a je čas poohlédnout se po dalších činnostech, které boom teprve čeká, usoudili před pár lety majitelé pražské společnosti GIP Group. Slibnou perspektivu si spojili s obnovitelnými zdroji energie, i když některé ze svého hledáčku záhy vyloučili. Zavrhli kupříkladu vodní elektrárny, ale jen kvůli tomu, že na vhodných tocích jsou u nás již karty rozdané. Přehodnotili rovněž záměry s bioplynovými stanicemi, protože s jejich „nakrmením“ by v době drahých zemědělských plodin mohly nastat komplikace.
„Jedinými obnovitelnými zdroji, které jsou nevyčerpatelné a nepodléhají různým výkyvům, jsou slunce a vítr,“ shledal Petr Mach, ředitel GIP Energy, kterou mateřská skupina založila v prosinci 2006. Přesto první projekt, který letos na jaře firma uvedla v život, není založený na slunci, ani větru, ale je spojený s biomasou. Jde o produkci dřevěných palivových pelet, tedy nic nového pod sluncem. V Česku se peletky z pilin vyrábějí už léta, jenže místo tuzemských domácností vytápějí hlavně rakouské a německé příbytky. GIP Energy vzal toto ekologické palivo za jiný konec – jeho výrobu usídlil na Zakarpatské Ukrajině a pelety vozí do Itálie.
V tuzemsku totiž firma nemohla najít místo, kde by pro nepřetržitý provoz měla zajištěný denní přísun asi 180 kubických metrů pilin. Navíc jejich cena je velkou neznámou. „Jen za dobu, kdy jsme se vážně zabývali projektem peletkárny na Strakonicku, stoupla cena suroviny o čtvrtinu. Pak ale přišel orkán Kyrill a piliny byly dočasně k mání téměř za odvoz. Postavit podnikání na vstupech, které procházejí takovými cenovými turbulencemi, je příliš nejisté,“ uvědomuje si šéf GIP Energy. K tomu firma narazila na výhrady obyvatel v místě, kde by pro výrobu mohla využít vhodnou halu. Lidé se obávali, že jim lisování ekologických granulí nebude vonět, provoz bude hlučný a za plotem jim budou jezdit kamiony.
Odešli za pilinami
Zlatý důl na piliny pak investoři z Prahy objevili po procestování Ukrajiny na Zakarpatí. „Pomalu všichni se tam živí dřevem a piliny jsou tam zatím zadarmo. Berou je jako odpad a různě se ho zbavují - sypou ho do řeky nebo pálí, přestože to ekologické zákony zakazují,“ říká Petr Mach. Češi ke svému podnikání v neznámém prostředí v jedné ze zaostalejší částí Ukrajiny přizvali partnery, kteří jsou tam doma. Ani úzká spolupráce, založená na majetkovém propojení, je ale neušetřila poznání, jak odlišné je kulturní, právní a podnikatelské prostředí v cípu Ukrajiny, který byl v letech 1919 až 1938 jedním ze čtyř samosprávných území Československa.
„Cizí firmy bez ukrajinského partnera to tam mají dosti složité. Hodně pomáhá, když potřebné věci na úřadech za ně vyřizuje někdo z místních,“ pochopil Mach. Ve společné firmě měla zpočátku ukrajinská společnost 45procentní majetkový podíl, dnes patří celá Čechům. Ve vedení peletkárny jsou dva Ukrajinci, kteří delší dobu pracovali v Česku a měli tu i příležitost ukázat své manažerské schopnosti. „Ředitel je tam důležitější než majitel firmy, který samovolně nemůže příliš rozhodovat. Ředitel má větší pravomoci, ale je pak také ze zákona odpovědný za případné maléry. Podobně je na tom účetní, která je ve firmě osobou číslo dvě,“ uvádí Mach některá specifika v zemi, kde se, jak říká, nyní „kolíkují“ podnikatelské prostory. Kromě všeobecné tendence „stáhnout zahraniční firmu z kůže“ tam pozoroval i všudypřítomnou korupci, neodmyslitelnou součást tamního života, nad níž se ani nikdo nepozastavuje. „Kdo má kapitál a trochu dobrodružnější povahu, otevírají se mu na Zakarpatské Ukrajině skvělé příležitosti,“ míní český podnikatel a připomíná, že vzhledem ke krátkodobým zkušenostem by se pro hodnocení tamního podnikatelského klimatu našly určitě povolanější osoby. Vedle českých firem se tam pohybují především podnikatelé z Polska, Maďarska a Slovenska.
Černobylská vizitka
Do výroby ekologických pelet na Zakarpatí investovala společnost GIP Energy necelých sedm milionů korun, zatímco plánovaný projekt v jižních Čechách o stejných rozměrech si propočítala na 11,5 milionu korun. Pro volbu lokality vzdálené od domova téměř tisíc kilometrů předložila ekonomická analýza ještě víc argumentů. Vedle zdrojů levných pilin je to i laciná pracovní síla, levnější energie, potřebná na sušení pilin, pro dopravce jsou tam mnohem přijatelnější také ceny nafty. „To se ale může změnit a vývoz pelet se přestane vyplácet,“ uvědomuje si riziko šéf GIP Energy. Palivo v kamionech nyní putuje 900 kilometrů za svými zákazníky do severní Itálie. Ředitel Mach připouští, že pro obchodní kontakty někdy není tou nejlepší reklamou výroba peletek na Ukrajině. Setkává se i s dotazy, zda granule z pilin nemohou být kvůli havárii jaderné elektrárny v Černobylu ozářené.
„Nikdy nebudeme dělat světle hnědé peletky, které jsou žádané zejména na rakouském trhu, a někdy jsou proto evidentně přibarvované. V lokalitě, kde působíme, se dřevo řeže bez odkornění, proto budou piliny vždycky tmavší. Důležité ale je, že palivo má dobré technické vlastnosti a stejně to vnímají i italští odběratelé,“ říká Mach. Na otázku, zda někdy budou karpatské pelety prodávat na českém trhu, nezná odpověď. Stát zatím nezměnil svou poslední orientaci ve vytápění a protežuje plyn. A lidé spíš dají přednost plynovému kotli, který se dá pořídit o dost laciněji než kotel na biomasu. Zatímco elektrická energie a zemní plyn neustále zdražují spolu s rostoucími cenami ropy, ceny pelet jdou svou vlastní cestou. Srazí je třeba vichřice, po níž popadají stromy a následně ceny dřeva. „Pelety citelně zlevnily také po předloňské, extrémně teplé zimě,“ připomíná Mach. Italským velkoobchodníkům je nyní prodávají za 130 eur za tunu.
Majitelé mateřské GIP Group očekávají, že český trh bude vyspívat, pokud jde o používání alternativních paliv. Snahy vyrábět ekologické pelety někde v Čechách se proto nevzdávají a stále hledají vhodnou lokalitu. Další linku ještě chtějí pořídit na Zakarpatské Ukrajině, když už poznali, jak to tam chodí. Prostory a kapacity pil ale začínají být v této oblasti pomalu „rozebrané“. V blízkých plánech mají také fotovoltaickou elektrárnu. Jak obnovitelné zdroje energie pozvolna kloubí s developerským byznysem, osvětluje spolumajitel firmy Jaroslav Dvorský: „Při budování domů chceme stále více uplatňovat alternativní systémy vytápění, jednoznačně směřujeme k nízkoenergetickým projektům a využívání fotovoltaických panelů na střechách a fasádách objektů.“
BOX:
Karpat Pellets
Původně česko-ukrajinská firma Karpat Pellets, kterou nyní plně vlastní česká společnost GIP Element, člen skupiny GIP Group, vyrábí od letošního března v zakarpatské Jasini pelety z pilin. Granulační linka o kapacitě jedna tuna za hodinu, tedy asi sedm tisíc tun pelet za rok, pochází od výrobce z Pardubic (STOZA). Peletky o průměru šest milimetrů a délky asi dvacet milimetrů, lisované bez jakéhokoli pojiva, slouží pro vytápění rodinných domů i větších objektů. Do speciálního plně automatického kotle dodává šnekový dopravník sypké palivo ze suchého zásobníku. Spotřebitelé jej mohou nakupovat nejčastěji v 15kilogramových pytlích nebo v takzvaném bigbagu o hmotnosti tisíc kilogramů. V Rakousku a Německu je běžný komunální rozvoz v cisternách, z nichž se peletky natankují přímo do zásobníků v domácnostech.
