TOMÁŠ BAŤA:Nejznámější český podnikatel Tomáš Baťa absolvoval minulý týden v Praze náročný program. Přestože bude v České republice zřejmě až do tohoto úterka, na rodný Zlín mu čas nezbude. Na místní továrnu, která kdysi tvořila základ rodinného baťovského impéria, ale nezapomněl.
TOMÁŠ BAŤA:
Nejznámější český podnikatel Tomáš Baťa absolvoval minulý týden v Praze náročný program. Přestože bude v České republice zřejmě až do tohoto úterka, na rodný Zlín mu čas nezbude. Na místní továrnu, která kdysi tvořila základ rodinného baťovského impéria, ale nezapomněl.
Před čtrnácti lety se uvažovalo, že by se vám zlínský závod vrátil v rámci restitucí. Nestalo se tak a tehdejší Svit posléze zkrachoval. Jak dnes vidíte tehdejší šance na obnovení slávy obuvnického Zlína?
Tehdy byla větší šance něco s tím dělat, než je dnes. Nelze ale jednoznačně říci, zda bychom uspěli. K výrobě bot potřebujete také koželužny a textilní produkci, kterou jsme v dobách úspěchů také vlastnili a mohli jsme tak snižovat produkční náklady. Zlínské impérium, to nebyly jen boty. Před válkou jsme produkovali pneumatiky. A už se dnes zapomíná, že jsme profitovali na exportu usní. Tehdy v Československu žádní jiní exportéři prakticky neexistovali. Bez synergií, vyplývajících z více činností, by v dnešním světě bylo možné jen těžko vydělávat. Okleštěná od doprovodných výrob by samostatná továrna těžko konkurovala i kdyby byla v perfektním stavu. Ona navíc nebyla, komunisté ji dodělali.
Budou se ve Zlíně ještě někdy vyrábět boty?
Nějaké ano, například vzorkové. O masovou exportní výrobu už nepůjde, vše je tam zničené. Z České republiky už ta obrovská kvanta bot, která jsme kdysi dělali, nikdy nepůjdou.
V republice ale vaše značka přesto vyrábí.
Ano, provozujeme malou továrničku v Dolním Němčí, kterou jsme koupili spolu s českou prodejní sítí. Moc mě těší, že ji můžeme udržovat. Je to taková experimentální záležitost.
Jaký majetek ještě kromě zmíněných aktiv vaše rodina v zemi vlastní?
Dostal jsem nějaké lesy po matce a jeden činžák tady v Praze, který jsme dali do pořádku. Veškerý další majetek jsou nové investice.
Máte ještě v České republice nějakou vyhlídku na navrácení dalšího majetku nebo už restituce považujete za uzavřenou kapitolu?
V demokracii není nikdy žádná kapitola uzavřená. Čekáme, že by ještě nějaká diskuze mohla být.
O jaké majetky by se mohlo jednat?
To je otázka pro stát, třeba přijdou ještě nějaké nabídky. Kupovat ale už nic nebudu, nemám tiskárnu na peníze. Uvědomte si, že jsem v České republice již investoval hodně financí, Němčí i prodejny jsem, jak je již zmíněno, musel znovu koupit.
Pokud byste časem přeci jen ještě investoval, vidíte v České republice nějaké příležitosti?
Bohužel teď nevidím nic konkrétního, kromě toho, že budeme rozšiřovat stávající aktivity. Naše místní zastoupení nedávno dostalo hodně pravomocí k expanzi prodeje do Polska. Je vám jasné, že v devadesáti letech si už nedělám plány, dennímu byznysu se již nevěnuji, to je dávno předané mému synovi a jiným členům rodiny. Já už říkám, že dělám jen kibice.
Vaše historická společnost Baťa, a. s., registrovaná v České republice už od roku 1931, šla loni do konkurzu. Proč jste její formální trvání ukončil?
Šlo jen o formalitu, zakládali jsme novou akciovou společnost toho jména, nechtěl jsem jednoduše, aby existovaly dvě firmy shodného názvu.
Co říkáte současnému podnikatelskému prostředí v České republice? Vidíte ještě grunderský kapitalismus, nebo už standardní zemi, srovnatelnou například s Kanadou?
Mnoho věcí se tady zlepšilo. Na začátku devadesátých let jsme dělali spoustu konferencí o tom, proč investovat v Česku, zahraniční investice opravdu přišly a z velké části díky nim se prostředí hodně vylepšilo. Jejich příliv je teď rekordní, ekonomika se vyvíjí, já z toho mám radost. Každý byznysmen chce investovat v zemi, kde je dobrá legislativa a perspektiva.
Pořád ale jen doháníme světovou ekonomiku. Mají ve světě koncernů čeští individuální podnikatelé ještě nějakou šanci?
Samozřejmě, vidím už teď několik lidí, kteří z malých podnikatelů pomalu rostou ve velké. Šance mají. Vidím to v Kanadě, kde také stále začíná spousta malých byznysmenů podnikatelských zónách a pak se každých pár roků stěhují do větších a větších prostor. A někteří z nich jsou už za několik roků podnikateli většího rázu, kteří expandují do jiných částí světa, než je Kanada.
Je možné v dnešním světě užít takzvané baťovské koncepty? Jsou nyní ještě aplikovatelné?
Použitelný je vždy jeden univerzální koncept - mít správné zboží. Pak se ještě musí správně pracovat s lidmi.
Které oblasti jsou dnes ve světě ideální pro investice v obuvnictví?
Je to všude, kde jsou vzdělaní lidé, ochotní zavádět nové věci. Důležitá je schopnost využívat technologie. Když jsme chtěli před válkou telefonovat ze Zlína do Francie, často trvalo navázání spojení dva dny. Dnes je to otázkou několika vteřin. Ve světě vyhrají ti, kteří se přizpůsobí tomuto tempu vývoje a budou ochotni pracovat rychleji.
Budou se ještě v Evropě masově vyrábět boty?
Ne. Nějaké ano, ale rozhodně nepůjde o masovou výrobu. Šanci mají spíše speciální výroby. Ve Zlíně například spolupracujeme s univerzitou a s nemocnicí na vývoji diabetických bot. Diabetiků ve světě ohromě přibývá, má to perspektivu.
Kam se dnes obuvnický průmysl geograficky přesouvá?
Stačí se podívat na největší trh světa, do Spojených států. Osmdesát procent jejich obyvatel nosí boty vyrobené v Číně. Ale obuvnictví dnes kvete i jinde, my například nyní rozšiřujeme závody v Zimbabwe.
Jak se vám v takové zemi plné násilí podniká? Místní diktaturu odsoudilo mezinárodní společenství, vy to považujete za perspektivní oblast?
Ta diktatura se mi vůbec nelíbí. Firmě se v minulosti už několikrát přihodilo, že začala vyrábět v demokracii a pak přišel nějaký lump. A najednou vás osočují, že podnikáte v diktatuře. Ale vy máte v zemi tisícovky spolupracovníků, které nemůžete vyhodit na dlažbu jen proto, že v novinách píšou, že je tam diktátor. Mnohokrát se už stalo, že ten diktátor byl jen dočasný zjev, po něm přišla demokracie a podnik zůstává.
Kdybyste dnes měl možnost jako mladý začít od nuly, v jakém oboru byste zkusil štěstí?
Myslím, že zase v botách. Ale dnes už nelze zakládat masovou výrobu v jednom místě. Velká továrna už nemá smysl, to je záležitost starých dob. Orientoval bych se možná na sportovní boty. To už jsme ostatně dělali před válkou.
Investoval byste svůj čas i peníze do ČR?
Určitě ano, ale Česko už nebude zemí, která by vyvážela boty do celého světa ve velkých kvantech. Nejsou tu na to, na rozdíl od minulosti, lidské zdroje. Češi už nemají zájem pracovat v podnicích, kde se pracovní úkony opakují. Děvčat, které by dnes šly šít vrchy bot, už je málo. Lidi na ruční práci tu nenajdeme. Příležitost je v designu a v odvětví „product development“, tedy ve vývoji novinek. Tady by se dal využít mozkový potenciál Čechů. n
SÁZKA NA ČESKÉ MOZKY
„Češi už nemají zájem pracovat v podnicích, kde se pracovní úkony opakují. Lidi na ruční práci tu nenajdeme. Příležitost je v designu a v odvětví product development, tedy ve vývoji novinek. Tady by se dal využít mozkový potenciál Čechů.“
EXPERIMENT V DOLNÍM NĚMČÍ
„V Česku provozujeme malou továrničku v Dolním Němčí, kterou jsme koupili spolu se zdejší prodejní sítí. Moc mě těší, že ji můžeme udržovat. Je to taková experimentální záležitost.“
TOMÁŠ JAN BAŤA
Kanadský podnikatel českého původu Tomáš Jan Baťa se narodil 17. září roku 1914 ve Zlíně jako syn Tomáše Bati staršího, zakladatele obuvnického koncernu Baťa. V mládí se vyučil ve firmě svého otce, poté studoval obchodní akademii v Uherském Hradišti, další vzdělání získal ve Švýcarsku a V elké Británii. Krátce před vypuknutím druhé světové války (v březnu roku 1939) se vrátil z V elké Británie domů - bylo potřeba přenést firemní sídlo z Československa, kterému hrozilo reálné nebezpečí okupace Německem, za oceán do Kanady. Těsně před okupací pak Tomáš Jan Baťa Československo v čele více než dvou set firemních odborníků (přes Belgii a Spojené státy americké) opustil a usídlil se v Torontu, kde založil obuvnickou společnost Bata Shoe Company. Nedaleko od Toronta nato založil město Batawa, které se má stát kanadským Zlínem. Po vypuknutí druhé světové války Baťa přišel se stejným krokem jako jeho otec za světové války první - využívá válečné konjunktury a vyrábí obuv pro kanadskou armádu, zároveň se mu daří získat zakázku na výrobu zbraní, střeliva a dalšího vojenského materiálu: firma Baťa během válečných let mocně pomáhá rozvíjet kanadský průmysl a potažmo celé hospodářství. Po skončení druhé světové války, během níž mimo jiné vstoupil do řad kanadské armády, zůstává Baťa v Kanadě, odkud řídil aktivity koncernu Baťa. Jeho zahraniční filiálky získává po soudních sporech se strýcem (nevlastním bratrem T. Bati staršího) J. A. Baťou.Pod vedením T. J. Bati pak koncern rozšiřuje svoji výrobu do Asie a Afriky. Citelným zásahem do rozvoje koncernu bylo znárodnění československé části Baťova podniku na základě Benešových výnosů v roce 1945 (později je podnik přejmenován na Svit a samotný Zlín po roce 1948 na Gottwaldov) - nicméně postupem času se T. J. Baťovi podaří vybudovat obří nadnárodní obuvnický koncern s více než sto továrnami v devadesáti zemích. V roce 1979 T. J. Baťa získal za své zásluhy o rozvoj kanadského hospodářství nejvyšší kanadské státní vyznamenání - Řád Kanady. Do Československa T. J. Baťa přijel teprve po obnovení demokratického zřízení v zemi v roce 1989, v roce 1991 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka II. třídy. Tomáš Baťa je ženatý, s manželkou Sonjou má syna (Thomas George Baťa, který nyní řídí baťovské obuvnické impérium) a tři dcery.
