Ztratil se majetek v řádu stovek miliard až jednotek bilionů
Stát je instituce vytvořená z vůle občanů, kteří na základě dohody přenesli část svých práv a povinností na vyšší celek, aby je vykonával efektivněji, než by dokázali oni sami. Majetek státu je tak majetkem všech občanů, kteří předpokládají, že stát, kterému za správu svého majetku platí prostřednictvím daní, a úředníci, které si stát za tím účelem za mzdu najímá, budou o jejich majetek pečovat s péčí řádného hospodáře, spravovat jej k jejich prospěchu a – pokud možno – i dále rozmnožovat. Občané volí zastupitelské sbory, aby jejich prostřednictvím stanovili – mimo jiné – pravidla, jak má stát s jejich majetkem nakládat, a dohlíželi – opět mimo jiné – na to, zda moc výkonná s jejich majetkem řádně hospodaří.
Jasná mluva zákona.
Před zahájením privatizace vlastnili občané prostřednictvím státu majetek v hodnotě několika bilionů korun. Nikdo si nedělal iluze, že by byl v bůhvíjak skvělém stavu, a nikdo neočekával, že by se prodal alespoň za účetní hodnotu. Všem bylo jasné, že, má-li se ho stát zbavit rychle, bude muset kupujícím nabídnout výraznou slevu. To ostatně v podobně situaci dělá v každodenním životě každý z nás. A jelikož si dobře pamatujeme, v jakém stavu byla většina státního majetku po čtyřicetiletém komunistickém plundrování, asi bychom nijak neprotestovali, pokud by ta nabídnutá sleva přesáhla hranici padesáti nebo i více procent.
Ale i tak: neúprosná ekonomická logika praví, že z několika bilionů majetku prodaného s velkou slevou by mělo na straně aktiv státní rozvahy zůstat alespoň několik set miliard v hotovosti při nulových závazcích na straně pasiv. Skutečnost je však poněkud jiná. Na straně aktiv není ani majetek ani hotovost, zatímco na straně pasiv je státní dluh v objemu několika set miliard korun a skutečné údaje o jeho výši nám – dlužníkům, kteří jej budou muset splatit – zatím nikdo nesdělil. Naopak, pravda je umně skrývána kreativním přesunováním závazků z jedné konsolidační instituce do druhé a klín se vytlouká klínem. Aby se zaplatil dluh na straně jedné, vytvoří se vydáním státních obligací jiný dluh na straně druhé. A další ohromné skryté dluhy se skrývají ve všech institucích, které stát spravuje a řídí – vezmu-li jen příklady z úplného konce abecedy – zdravotnictvím počínaje a železnicí konče.
A tak mne nedávno při listování v trestním zákoníku napadlo, proč ještě občané nepodali na stát žalobu. Nikoliv na stát jako anonymní bezpohlavní instituci, ale na stát jako jednu skupinu lidí, kteří za mzdu měli o jejich majetek řádně pečovat, a druhou skupinu lidí, kteří měli jejich jménem pro správu majetku stanovit pravidla a dohlížet a na jejich dodržování. Zákon hovoří jasně.
Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění
§ 125 (1) Kdo nevede účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, ač je k tomu podle zákona povinen, nebo kdo v takových účetních knihách, zápisech nebo jiných dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje, nebo kdo takové účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. (3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 značnou škodu na cizím majetku nebo jiný zvlášť závažný následek.
Porušování povinností při správě cizího majetku
§ 255 (1) Kdo jinému způsobí škodu nikoli malou tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako osoba, která má zvlášť uloženu povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo b) způsobí-li takovým činem značnou škodu. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu. § 255a (1) Kdo z vědomé nedbalosti [§ 5 písm. a)] jinému způsobí značnou škodu tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou důležitou povinnost při opatrování nebo správě cizího majetku, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. (2) Odnětím svobody až na tři roky bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo b) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu.
§ 256c Předlužení
(1) Kdo, byť i z vědomé nedbalosti [§ 5 písm. a)], si přivodí předlužení tím, že a) činí vydání hrubě nepřiměřená svým majetkovým poměrům, b) spravuje svůj majetek způsobem, který neodpovídá zákonem mu uloženým nebo smluvně převzatým povinnostem nebo je s nimi v hrubém nepoměru, d) poskytuje ze svého majetku půjčky nebo úvěry jiným osobám, ač to je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. (2) Stejně bude potrestán, kdo, byť i z vědomé nedbalosti [§ 5 písm. a)], ač ví, že je předlužen, přijme nový závazek nebo zřídí zástavu. (3) Odnětím svobody až na tři roky bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 značnou škodu. (4) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu.
Záměr, nedbalost, hloupost?
Majetek v řádu stovek miliard až jednotek bilionů se zjevně ztratil, protože byl a teď už není. Nepochybně došlo ke škodě velkého rozsahu. Zločin byl spáchán způsobem, na který výslovně pamatuje zákon, byť se možná alespoň zčásti nejednalo o záměr, ale jen o vědomou nedbalost. Měl by tedy následovat trest. Pokud ovšem nešlo o nevědomou nedbalost neboli hloupost. Pak by platilo známé rčení o rozdílu mezi zločincem a hlupákem. Činy zločince se dají předvídat, a proto se proti nim lze lépe bránit. Činy hlupáka jsou nepředvídatelné. V tom případě by se ovšem voliči měli vážně zamyslet nad tím, co v den voleb činí.
