Zlodějem není myš, ale díra

Z 50 miliard by se do vykradených fondů mohly vrátit dvě

Deset let od odstartování kuponové privatizace uběhlo letos v květnu. Kulaté výročí události, v jejímž rámci si šest milionů lidí v naší republice rozdělilo majetek v účetní hodnotě 365 miliard korun, ale prošlo bez jakýchkoli oslav. A přitom současně běžela předvolební kampaň, v rámci které jsou politici ochotni oslavovat i narození velblouda v zoologické zahradě.
Důvody promlčení narozeninových oslav kuponovky však není složité diagnostikovat. Mnoho diků (jak se říkalo drobným investorů v kuponové privatizaci) našlo po několika letech vlastní nečinnosti na svých účtech zapsané akcie vykradených a zbankrotovaných podniků a vytunelovaných investičních fondů. A ostatní se o tom dozvěděli z médií a od sousedů. Souhrnná čísla zatím nikde nebyla publikována, ale o rozsahu těchto „transformačních nákladů“ lze usuzovat i z dílčí statistiky, kterou připravila Komise pro cenné papíry.

Většina zmizela z dohledu.

Až na padesát miliard korun odhaduje výši majetku nelegálně odčerpaného z investičních fondů materiál komise, který má týdeník EURO k dispozici. Regulátor přesně vyčíslil škodu vzniklou v majetku fondů, které fondy (a tedy i v pravomoci KCP) zůstaly, na 9,6 miliardy korun. A dále odhaduje, že „objem nelegálně odčerpaného majetku ze 150 fondů, které se před polovinou roku 1996 transformovaly na jiný podnikatelský subjekt a změnily předmět podnikání, může být až čtyřnásobný.“ Tedy dalších téměř čtyřicet miliard, z nichž podle policejních orgánů padá jedenáct miliard na vrub harvardských fondů.
Velmi malý podíl z vytunelovaných prostředků se pak podařilo navrátit. Podle Komise pro cenné papíry bylo nebo má být do čtrnácti fondů vráceno 2,2 miliardy korun.

Ruské zvíře a nevinní Češi.

Ještě tristněji však končí hledání světské spravedlnosti. Z představitelů zmíněných čtrnácti fondů (viz tabulka) byl zatím pravomocně odsouzen pouze jeden člověk – Alim Karmov. Toto ruské zvíře, jak sám sebe nazval, bylo v roce 1999 posláno na devět let za katr za zpronevěru prostředků z podílového fondu Futurum Aurum.
V některých dalších případech soudní přelíčení či teprve policejní vyšetřování stále probíhají. A i když je teplákových kandidátů o trochu více, věznice se kvůli tunelářům dostavovat nebudou muset. Prsty na rukou totiž stačí ke spočítání obžalovaných a obviněných (zatím jen v C. S. Fondu, v Mercia IF, v Trendu, v Invescomu a vyšetřování ještě probíhá v případech investiční společnosti EVBAK a obchodů Plzeňské investiční společnosti s Kovopetrolem).

Medailová trojka.

Největší část z peněz na usmířenou by měla doputovat podílníkům investičního fondu investAGe (dříve AGB, investiční fond II) - celkem 885 milionů korun. O tomto případu s happy endem týdeník EURO podrobně informoval v číslech 24 a 25/2002. Z fondu investAGe bylo podle komise nelegálně odčerpáno 1,335 miliardy korun. Významné kompenzace se podílníci dočkali až poté, co do fondu aktivně vstoupila skupina J&T. Peníze by jim měla podle dohody o narovnání poslat ČSOB v okamžiku, kdy budou ukončeny všechny soudní spory, které jednotlivé subjekty v této kauze navzájem vedly. ČSOB zde figuruje jako nástupce IPB, takže tyto peníze nakonec zaplatí stát. Druhé místo v žebříčku fondů s nějakými vrácenými prostředky může obsadit investiční fond Trend, z něhož bývalý předseda představenstva Miroslav Hálek vyvedl 350 tisíc kusů akcií obchodního domu Kotva. Více než padesátiprocentní podíl na Kotvě se tak ocitl na účtech kyperské společnosti Forminster Enterprises Limited. Dozorce nad kapitálovým trhem zavedl poté v Trendu nucenou správu a nucený správce podal několik žalob a dosáhl zablokování těchto akcií na účtech kyperské firmy. Nové představenstvo fondu Trend po letech soudních sporů uzavřelo se společností Forminster Enterprises Limited nakonec dohodu o narovnání, podle které zaplatí 350 milionů korun za odblokování akcií. Zatím jich přišlo z Kypru jen pět, zbytek má dorazit po uvolnění zmíněných cenných papírů, což vzhledem k probíhajícímu trestnímu řízení a správnímu řízení regulátora může trvat ještě dlouhou dobu.
Bronzovou si zatím mohou na krk pověsit podílníci fondů dříve obhospodařovaných První investiční společností. Na bankovní účty těchto fondů bylo prvního června loňského roku připsáno 337 milionů korun. Zaplatila je ČSOB, opět coby dědictví po IPB. Hlavní roli v tomto případu sehrála Komise pro cenné papíry, která 10. dubna 2001 uložila ČSOB uhradit do fondů 229,9 milionu korun navýšených o ušlý úrok. IPB totiž způsobila v roce 1996 spravovaným fondům takovou škodu, když jako obchodník s cennými papíry dala při obchodu s akciemi Moravskoslezských tepláren přednost obchodům na vlastní účet před obchody na účet klienta. IPB tím porušila zákon o cenných papírech.

Šílené drůbežárny Příšovice.

Více než sto milionů korun potom bylo vráceno již jen ve dvou případech. Do C. S. Infrastrukturního investičního fondu (nyní Dew-H) přiteklo nazpět 143,8 milionu a do podílového C. S. Fondu 170 milionů. V prvním případě došlo k převedení finančních prostředků z účtů společností Homa, Tara a LTV z rozhodnutí komise (spor byl veden o oprávněnost osob v rámci povinného odkupu). Ve druhém případě šlo o hodně známý klasický tunel (vyvedení 1,24 miliardy korun z fondu výměnou za méně cenné a veřejně neobchodovatelné akcie drůbežáren Příšovice), po kterém se podařilo právním zástupcům nuceného správce fondu zajistit vrácení zhruba sedminy lupu.
Na samém konci seznamu, vypracovaném českým regulátorem, figuruje investiční společnost Invescom s podílovým fondem Eurocom, jehož nucenému správci se před letošními prázdninami podařilo uzavřít s lucemburskou Banque Populaire dohodu o uhrazení 7,8 milionu korun. Banka totiž přijala jako zástavu za úvěr třetí osoby (Mac Pherson & Durrant) majetek podílníků fondu Eurocom (EURO 32-33/2002).

Šampaňské nechte zrát.

Z uvedených příkladů vyplývají ještě dva neradostné závěry. Zaprvé většina z 2,2 miliardy, které se mají do fondů vrátit, tam zatím nedorazila a podílníci by s otvíráním šampaňského měli ještě počkat. A zadruhé velká část z onoho mála nebyla zaplacena osobami, které se na nelegálním vyvedením majetku z fondů obohatily. Většinu peněz totiž zaplatí buď stát (v případě plateb ČSOB za hříchy IPB dojde k jejich vyrovnání se státní kasou), nebo banky, které jen porušily nějakou povinnost, a umožnily tak tuneláři dokončit tunel. Banky ale samozřejmě netřeba litovat, neboť na celý problém tunelování investičních fondů se lze dívat i z perspektivy, podle níž není zlodějem myš, ale díra, kterou se k sýru dostala.