Krade se čím dál víc. Majitelé obchodů se tím pochopitelně nechlubí, ale jejich ztráty narůstají. Průzkum v USA ukázal, že krádeže v obchodech narostly o víc než padesát procent a někde dosahují až pěti procent obratu. Zloději jsou vybaveni plány jednotlivých podlaží. Tašky, ve kterých nezaplacené zboží odnášejí, jsou kryty folií znemožňující pípání detektorů. Jsou dobře organizováni, kradou množství těsně pod limit trestného činu, takže v případě dopadení jim hrozí maximálně stíhání za přestupek. Majitelům obchodů nezbývá než trénovat, organizovat a motivovat na sledování a odhalování podezřelých nejen ochranku ale celý personál.
Řeknete, nic nového pod sluncem, ale je tu internet. Holandská policie vyšetřuje první příklad krádeže virtuálního zboží. Probíhají vzrušené diskuse o oprávněnosti stíhání. Vzhledem k tomu, že oběti si virtuální nábytek ve svém pokojíku řádně a opravdickými penězi zaplatili, je vyšetřování pro krádež zřejmě na místě. Možná bude kvalifikováno jako loupež, protože pachatelé evidentně překonali zabezpečení v podobě hesel. Skvělý business pro právníky, jistě vzniknou i pojišťovny virtuálního zboží. Co bude dělat s těmito lupiči policie, schopná vyšetřit stěží zlomky procent reálných krádeží, nevím. Pro „prodavače“ virtuálního zboží to asi není dobrá zpráva. Do smyšlených světů se začínají vydávat i banky. Ještěže virtuální bankovní loupeže nepřinášejí na rozdíl od těch reálných skutečné lidské oběti.
V reálném světě je to ovšem horší. Na lovení vašich hesel už není je phishing ale také vishing (přes telefon) nebo smishing (přes SMS). Pharming pod sebou skrývá farmy plné nikoli hospodářských zvířat, ale nelegálně získaných osobních dat. Ta se čile prodávají dokonce i v aukcích. Cyber zločin se institucionalizuje. Hackeři už mají podniky, kde si za měsíční paušál můžete pronajmout neomezený přístup k libovolnému množství počítačů. Ceny se pohybují kolem 1000 dolarů za měsíc a počítač. K prolomení bariér si můžete objednat řadu dalších špionážních služeb s přidanou hodnotou. Naše naivita v přístupu na nechráněné sítě, snadno uhodnutelná hesla, bezstarostný kontakt s „fiktivními bankami“ prostě neklesá. Nechráněné počítače jsou potencionální hrozbou pro kohokoli v síti. Policie je na stíhání virtuálního zločinu vybavena ještě hůře než na lov reálných pachatelů. Co kdybychom si počítače začali už konečně hlídat alespoň jako naše peněženky?
