Polská národní banka (PNB) a její nově ustavená rada pro měnovou politiku hrají stále důležitější roli v rozšiřování obchodního pásma polské měny.
Nový zákon o Polské národní bance změnil 1. ledna 1998 státní řízení měnové politiky a stanovování směnných kursů v jejím rámci. Tento zákon umožňuje v duchu ústavy, aby se klíčová politická rozhodnutí přijímala kolektivně v radě pro měnovou politiku. Radu tvoří předseda (guvernérka Polské národní banky) a dalších devět členů (finančních expertů) jmenovaných prezidentem Polské republiky, Sejmem (dolní komorou parlamentu) a senátem.
Zákon o PNB stanoví: „Základním cílem činnosti PNB je udržovat cenovou stabilitu a současně napomáhat hospodářské politice vlády, pokud to není v rozporu se základním cílem PNB. Tento nový zákon vyhovuje požadavkům Evropské unie. Jeho ustanovení týkající se cílů centrální banky, vnitřní a vnější ochrany hodnoty zlotého, odpovídají řešením přijatým Maastrichtskou smlouvou.
Po svém ustavení 17. února rada pro měnovou politiku přijala na zasedání 25. února následující opatření:
- Snížila měsíční tempo průběžné devalvace z jednoho na 0,8 procenta.
- Přípustné fluktuační pásmo kursu zlotého bylo rozšířeno ze sedmi na deset procent kolem centrální parity.
- Sazba pro osmadvacetidenní operace na volném trhu byla zvýšena z 23,5 na 24 procent a stala se ústřední referenční sazbou.
Rozhodnutí rady, včetně opatření týkajících se kursu zlotého, byla v zásadě pokračováním měnové politiky z roku 1997. Na sklonku roku 1996 přistoupila PNB v důsledku prohlubující se vnější nerovnováhy k postupnému zesilování restriktivní politiky. Kromě snahy dosáhnout základního cíle v podobě deflace se stalo úkolem měnové politiky rovněž omezit tempo růstu deficitu běžného účtu na úroveň, která by nepředstavovala dlouhodobou hrozbu pro ekonomický růst nebo pro stabilitu národní měny. V průběhu roku 1997 byla pokračující nerovnováha polské ekonomiky živena tempem růstu domácí poptávky, které přesahovalo dynamiku hrubého domácího produktu. Tato poptávka vyvolala stejně rychle rostoucí dovozy. Z tohoto důvodu byl pokles indexu inflace doprovázen rychlým růstem deficitu obchodu a na běžném účtu.
K potlačení vysokého tempa úvěrové expanze použila centrální banka všechny dostupné monetární nástroje - úrokové sazby, povinné rezervy bank a kursovou politiku. Poslední ze jmenovaných nástrojů byl orientován spíše na snížení tempa růstu deficitu běžného účtu než na boj s inflací. V důsledku toho se udržovalo tempo devalvace parity zlotého na úrovni jednoho procenta měsíčně (12,6 procenta ročně) bez ohledu na viditelný pokles tempa růstu cen v celé ekonomice (v roce 1997 dosáhl růst cen zpracovaného zboží 11,4 procenta). Polská národní banka současně intervenovala na domácím mezibankovním trhu s cílem zpomalit tržní zhodnocování zlotého, které bylo zřetelné zejména v prvním pololetí roku. Silnější konkurenční prostředí rozvinuté polskými zpracovateli a vzestup zahraniční poptávky (mnohem vyšší než v roce 1996) pomohly zlepšit vyhlídky polského zahraničního obchodu v roce 1997. Zejména druhá polovina tohoto roku ukázala, že růst schodku obchodního deficitu se výrazně zpomalil; hodnota exportu (počítaná na základě pevných křížových kursů) vzrostla o 22,9 procenta, zatímco odpovídající hodnota dovozu se zvýšila o 24,4 procenta. První čtvrtletí roku 1998 zaznamenalo pokračující výhodné obchodní trendy s tempy růstu (počítanými na základě pevných křížových kursů) u dovozu 29,3 a ve vývozu 24,1 procenta proti a nad údaji za první čtvrtletí 1997. Letošní rozhodnutí rady pro měnovou politiku rozšířit přípustné fluktuační pásmo kolem centrální parity učinilo měnovou politiku PNB liberálnější, jak to ukázaly snižující se měsíční změny cen-trální referenční sazby a přítok zahraničních portfoliových investic do Polska.
Hlavní důvody tohoto rozhodnutí jsou:
- Vzrůstající liberalizace pohybu kapitálu v polské platební bilanci, což je výsledek širšího procesu zapojování Polska do světového trhu.
- Dobré známky pro Polsko od světových ratingových agentur.
- Relativně dobré výnosy investic do finančních nástrojů denominovaných ve zlotých na pozadí pokračující restriktivní měnové politiky.
Vzhledem k přetrvávajícímu deficitu běžného účtu, za nějž je odpovědný pokračující obchodní deficit, je rovněž důležité vytvoření správných podmínek pro větší flexibilitu tržního kursu zlotého. Jestliže přihlédneme k nedávné sérii měnových krizí ve světě, problém deficitu běžného účtu bude zdrojem vážných výzev pro měnovou, rozpočtovou i důchodovou politiku v několika příštích letech. Rozšíření fluktuačního pásma kolem parity je rovněž v souladu s těmi kursovými mechanismy Evropské unie, jež jsou použitelné v zemích ucházejících se o členství v této organizaci.
Redakční překlad článku z ročenky USA and Europe in Business 1999, An Official Publication of the European Council of American Chambers of Commerce. Autorka je guvernérkou Polské národní banky.
