Argumentů pro omezení biopaliv první generace, tedy těch, která jsou vyráběna z plodin původně využívaných jako potraviny, je řada. Především jejich dopad na životní prostředí není zdaleka tak příznivý, jak se původně očekávalo, a navíc celosvětově ubírají ornou půdu, a ohrožují tak výrobu potravin, a to i v Česku.
Evropský parlament na konci dubna schválil, že sníží podíl biopaliv, která se vyrábějí ze zemědělských plodin. Do roku 2020 by tak podíl obnovitelných zdrojů v dopravě neměl překročit sedm procent. Evropa tak výrazně slevuje z původního cíle, který byl na deseti procentech.
Daňovou podporu biopaliv málem zrušilo i Česko. Hnutí ANO ministra financí Andreje Babiše podalo návrh zákona, podle kterého daňová podpora k 30. červnu skončí. Po tomto kroku už dlouho volala opoziční TOP 09 Miroslava Kalouska. Pak však poslanci ANO otočili a návrh na zrušení podpory nepodpořili.
Řepka versus potraviny
Z plodin, které se u nás pěstují pro biopaliva – vedle kukuřice a cukrové řepy –, vyvolává nejsilnější emoce řepka ozimá, která veřejnost dráždí už svojí křiklavě žlutou barvou a zápachem. Na biopaliva se v posledních dvou letech zpracovalo 40 procent u nás vypěstované řepky. Většina připadne na výrobu potravin, část exportujeme.
„Řepka půdu potravinám neubírá, protože zemědělci vyrobí tolik obilovin a řepky, že významná část musí být exportována,“ tvrdí Martin Volf ze Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin. Jeho slova potvrzují údaje ze situační zprávy ministerstva zemědělství týkající se olejnin, podle které byla v roce 2013 naše roční produkce biopaliva FAME (metylester mastných kyselin, jinak také MEŘO) 181 tisíc tun, dovoz představoval 85 tisíc a vývoz 43 tisíc tun, hrubá spotřeba pak 228 tisíc tun.
Čtěte rozhovor se zakladatelem Oleo Chemical : Hodili bychom se Babišovi, říká Kamil Jirounek
Podobně odmítají prvovýrobci, že by další podpora řepky ohrozila pěstování jiných plodin. „V osevním postupu jsou čtyři hlavní plodiny. Je to pšenice, kukuřice, ječmen a řepka,“ říká Zdeněk Krupička, předseda Salima družstva Velim na Kolínsku. Ujišťuje, že není možné začít z koláče čtyř plodin najednou pěstovat polovinu řepky.
„Jestli máte trochu vztah k půdě, tak to nemůžete udělat,“ říká Krupička. Řepka může být podle něj vyseta na výměře, která je pro ni vhodná, jen jednou za čtyři roky, protože po ní zůstávají rezidua.
Stejně tak Jaroslav Švec, předseda představenstva zemědělského podniku ZEA Světice se sídlem poblíž středočeských Říčan, je přesvědčen, že biopaliva z řepky nejsou pro výrobu potravin vážným konkurentem.
„Nikoli v případě České republiky,“ říká rozhodně. Ani další dotázaní zemědělci nepřipouštějí, že by řepka mohla zvyšovat ceny půdy. V průměru pěstují řepku na rozloze 15 až 20 procent z jimi obdělávané půdy, což je podle nich příliš malá výměra, aby to mohlo s cenou hýbat.
Žravý bioplyn
Tvrzení zemědělců zpochybňují úředníci. Údaje o prodejních cenách zemědělské půdy sleduje Ústav zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI). „Vyšší poptávka po produkci řepky a dalších plodin zpracovávaných jako biopaliva, zejména kukuřice, přinášejících vyšší efekty z rostlinné produkce, se samozřejmě projevuje ve zvýšeném zájmu o pacht nebo nákup zemědělské půdy,“ sděluje Václav Vilhelm z ÚZEI.
Podle dat sledovaných ÚZEI dosáhly tržní ceny zemědělské půdy v roce 2014 úrovně asi 120 tisíc korun za hektar a za posledních sedm let se stále pozvolna zvyšují. Stejně tak roste pachtovné (nájemné), které loni vystoupalo na dva tisíce korun za hektar. Přímou souvislost mezi cenami půdy a pěstováním energetických plodin ovšem podle ÚZEI nelze jednoznačně potvrdit.
„Řepka ozimá je zisková plodina a podílí se na vyšších cenách půdy. Její celkový efekt na nárůst ceny půdy je pozitivní, avšak ne zásadní,“ shrnuje Vilhelm. Významnější vliv na ceny půdy má podle údajů ÚZEI výstavba bioplynových stanic.
Přesvědčení „řepkařů“, že tato zisková plodina z polí ostatní potraviny nevytlačuje, však nesdílejí například pěstitelé zeleniny a brambor
„Ceny půdy se mohou zvyšovat lokálně, v důsledku provozu bioplynových stanic,“ říká Vilhelm. V takových případech roste především nájem půdy v okolí stanic, a to až na několikanásobek standardní částky.
Tento typ podnikání s biopalivy neovlivňuje pouze cenu půdy, ale i její kvalitu. Největší ohrožení půdního fondu představuje podle Pavla Drastila, agronoma Salima družstva Velim, bioplynová stanice podniku, který nemá živočišnou výrobu ani dostatek půdy. „Na poli nezůstane nic, veškerý odpad se vyseká a odveze. Pole pak zůstane zcela neúrodné,“ říká Drastil.
Zbude jen fugát, tekutý zbytek po zpracování bioplynu, který již neobsahuje žádnou organickou složku. „Padesát procent toho, co vypěstují, je určeno k výrobě elektrické energie a přitom i oni mají garantovanou cenu,“ poukazuje Drastil, a hájí tak rozhodnutí Salimy jít cestou řepky, která je k půdě přátelštější.
Zdražuje řepka zeleninu?
Přesvědčení „řepkařů“, že tato zisková plodina z polí ostatní potraviny nevytlačuje, však nesdílejí například pěstitelé zeleniny a brambor. „S tím, jak se všude pěstuje řepka, a zabírá tak plochy pro pěstování obilí a brambor, roste na trhu i cena zeleniny,“ soudí komerční pěstitel sezonní zeleniny, který zde nechce uvést své jméno. Informace od pěstitelů má také Jiří Novák, jednatel firmy Agra HB z Havlíčkova Brodu, která dodává sadbové brambory.
„Na rozdíl od řepky vyžadují brambory vyšší finanční vklady, proto zemědělci dávají přednost řepce, která je zároveň méně pracná i náročná na skladování, protože se celá úroda hned prodá,“ říká Novák. Signály od zemědělců, že před pěstováním brambor dávají nyní přednost řepce, jeho firma zaznamenává. Brambory, dříve pro region Vysočina typické, tak ustupují efektivnější žluté komoditě.
Konec výnosů
Můžeme ale zemědělcům vytýkat jejich náklonnost k řepce, zatím stále podporované sníženou spotřební daní? „Mám také rád krásnou krajinu a zvířata v té krajině. Na druŽlutý hé straně je nám neustále připomínáno, že zemědělské podnikání je jako každé jiné,“ říká Zdeněk Krupička z družstva Salima.
Vzpomíná, jak vyšel vstříc Greenpeace a poté, co mu chodili ničit modifikovanou kukuřici, s jejím pěstováním přestal. „Když bude někdo chtít vyrábět hřebíky, tak mu taky nikdo nebude nařizovat, že smí prodávat jen stovky. Budeme samozřejmě pěstovat to, co nám vynáší nejvíc,“ brání se Krupička. Omezující faktory trhu, jako jsou kvóty na mléko či dovoz prasat z Polska ve velkém, totiž nutí zemědělce rušit chovy prasat a skotu, a zužují tak perspektivy jejich podnikání.
Na neustále se zmenšující škálu možností upozorňuje také Jaroslav Švec ze ZEA Světice: „Z naší země odchází živočišná výroba, a tak už není potřeba tolik obilovin a pícnin. A cukrovku už po nás také nikdo nechce.“
A přitom, jak říká Pavel Drastil, byla naše země, než jsme před několika lety nechali zbořit téměř všechny cukrovary, cukrovarnickou velmocí. Uvolněné plochy jsou tak podle Švece nahrazovány pouze řepkou, protože je to jediná plodina, která se dá pěstovat téměř ve všech oblastech – jak v podhůří, tak v produkčních nížinách – a dosahuje se s ní takových výnosů, o jakých se dříve zemědělcům ani nezdálo.
Odklon od první generace
Že se Evropa od biopaliv první generace bude odklánět, je už jisté. Česko se může vydat vlastním směrem, nebo jít s proudem. Zastavení podpory řepky by pro zemědělce neznamenalo, že by ji přestali pěstovat, úměra mezi podporou biopaliv a hustotou žlutých ploch mezi uklidňující zelenou tedy není tak přímá. Salima družstvo Velim produkovalo větší množství řepky už od roku 1995, tehdy s nástupem margarínu.
Na ceně řepky jako komodity se ale snížení daně projevilo. Když byla v roce 2010 schválena úleva na spotřební dani pro biopaliva, expandovala cena řepky podle Jaroslava Švece ze 798 korun za metrický cent na 1300 korun. Posléze začala Evropská unie od řepky ustupovat a cena se od roku 2012 ustálila na 940 až 980 korun za metrický cent.
Biopaliva první generace byla pokusem, jak se vydat cestou odpoutání od závislosti na ropě a současně pomoci zemědělcům
Pokud by s ústupem od biopaliv a využíváním řepky opět pouze pro potravinářství šla cena dolů, pěstovali by ji zemědělci nadále, jde totiž o zlepšující plodinu, která zvyšuje úrodnost polí, vysazovali by ji ovšem s nižší intenzitou.
Jsme ochotni připustit, že i podnikatelé v zemědělství, celosvětově dotovaném a ovládaném různými lobby, potřebují mít alespoň část odbytu méně závislou na počasí a výkyvech ve vkusu spotřebitelů?
Snížená spotřební daň na biopaliva takovou nezávislost doposud zaručovala. Na druhé straně, když se stálým odbytem a cenou zajistí stabilita jedné části koláče, zbylá část bude podléhat větším výkyvům. Stálá poptávka po řepce, kukuřici a cukrové řepě na biopaliva se tak může promítat například do zdražení a nutnosti dovozu zeleniny.
Biopaliva první generace byla pokusem, jak se vydat cestou odpoutání od závislosti na ropě a současně pomoci zemědělcům. Je ale třeba hledat dál. Solárními panely pole každým čtvrtým rokem neosadíme.
Čtěte také:
Babiš chce skončit s podporou biopaliv, stát prý ušetří 1,5 miliardy ročně
