V l á d a
Prvních sto dní sociálnědemokratické vlády nepřesvědčilo, že volební vítěz povede stát dobře. Nejvýraznějším rysem Zemanova kabinetu je totální nepřipravenost převzít vládní veslo. Vláda prostě neumí vládnout.
Za první tři měsíce lidé premiéra Miloše Zemana si stihli rozházet vztahy mezi sebou i s novináři, ostrou kritiku si vysloužili za personální politiku, prosluli spornými výroky v zahraničí. Přestože ČSSD šest let v opozici tvrdila, že je připravena převzít moc a má množství schopných lidí, nic tomu zatím nesvědčí. Na ministerstvech se, až na několik výjimek, neobjevily koncepční programové dokumenty, po kterých ČSSD roky volala a tvrdila, že je má připraveny. Stínoví ministři se ujali funkcí, na které čekali, aby se nakonec ukázalo, že nevědí co s nimi. Z bombastického předvolebního taháku „Akce čisté ruce zbylo trapné ticho.
Sociální demokraté ovšem do Strakovy akademie nevstupovali v příznivých podmínkách. Menšinová vláda má jen úzký prostor pro politické manévrování, potíže domácí ekonomiky komplikuje celosvětová finanční krize. ČSSD postupně zjišťuje, jak obtížný úkol je vládnout, jak silní jsou její protihráči - od odborových svazů po průmyslové lobby. „Ovládaní se ukázali jako velmi silní a vládnoucí jako velmi naivní, říká sociolog Jiří Kabele.
Ministři a nadministři
Sociální demokraté si k obecným handicapům ovšem přidali jeden vlastní, vícepatrovou strukturu vlády. Ministři zodpovědní za jednotlivé resorty mají nad sebou místopředsedy, kteří mají koordinovat jejich činnost, a tato spolupráce často skřípe. Nejvýrazněji se to projevilo při přípravě státního rozpočtu na příští rok. Názorové rozpory mezi vicepremiérem pro hospodářskou politiku Pavlem Mertlíkem a ministrem financí Ivo Svobodou dokonce málem rozštěpily poslanecký klub ČSSD. Potyčkám a koncepčním sporům se nevyhnuli ani ministři vnitra Václav Grulich a ministr bez portfeje Jaroslav Bašta. Do personálních problémů se ČSSD dostala pravděpodobně paradoxně právě proto, že sestavovala jednobarevný kabinet.
Premiér Miloš Zeman měl ve straně příliš ambiciózních lidí a jejich touhy musel ukojit, přestože pro ně ve vládě neměl místo. Díky opoziční smlouvě se ministři nemusí bát tlaku nevládních stran na jejich odvolání, svou pozici však musí neustále obhajovat uvnitř vlastní strany. „ČSSD může dělat neuvěřitelné boty, aniž by se uvažovalo o jejím odvolání. To sice zvýšilo politickou stabilitu České republiky, ale šíleně snížilo úroveň kultury vládnutí. Naše nároky na ministry, jak se mají chovat a jak mají vystupovat, musely výrazně klesnout, říká sociolog Jiří Kabele.
Členové sociálnědemokratického kabinetu navíc zjevně neoplývají schopností obklopit se kvalitními lidmi - na významná místa ve svých resortech si přivedli řadu sporných osobností a před odbornými kvalitami získali navrch přátelské vztahy. Vše došlo tak daleko, že vicepremiér Pavel Rychetský dokonce veřejně obvinil ministry Grégra a Svobodu z toho, že mají tendenci dosazovat do vedení státních firem své strejčky. Právě tento styl personální politiky přitom ČSSD kritizovala u svých předchůdců.
Pokles politické kultury se projevil nejvýrazněji ve stěžejní oblasti politiky - ve schopnosti komunikovat a diplomaticky prezentovat své názory. Pravděpodobně nejvíce potíží si přístupem k názorovým protivníkům stačil přičinit ministr zdravotnictví Ivan David, který si kromě Sdružení pro ochranu pacientů rozházel vztahy snad s každým, koho potkal. Šťastně se nepředstavil poslancům, krátce po nástupu do funkce vstoupil do otevřeného konfliktu s Českou lékařskou komorou, kterou obvinil, že nedostatečně dohlíží na dodržování lékařské etiky a její porušování v některých případech dokonce kryje.
Komunikace ministra zdravotnictví s řadou lékařů je nyní pod bodem mrazu. Objevily se dokonce i spekulace o tom, že David stojí za rezignací dlouholetého ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiřího Němce, který ze svého místa odchází poté, co úředníci ministerstva prostřednictvím sboru zástupců VZP prosadili při projednávání pojistného plánu na příští rok zvýhodnění nemocnic. Ty by jako jediné mohly počítat s nárůstem svých příjmů, zatímco Němec chtěl alespoň částečně zaplatit téměř pětimiliardový propad pojišťovny.
Neobratně si členové Zemanova kabinetu počínají nejen doma, ale i v zahraničí. Sám premiér dokonce poškodil diplomatické vztahy s Německem, když Sudetoněmecké krajanské sdružení srovnal s českými komunisty a republikány. Jako slon v porcelánu si vláda, zejména její místopředseda Egon Lánský, počínala i v kauze Rádia Svobodná Evropa a jejího vysílání z Prahy do Íránu a Iráku.
Příznačné je, že ČSSD po vstupu do Strakovy akademie zrušila internetovou stránku vlády, zavedenou Tošovského kabinetem, a nahradila ji vlastní verzí. Na webu zveřejňuje výrazně méně projednávaných materiálů než vláda předchozí. Sociálnědemokratický komunikační styl přispívá k tomu, že téměř polovina občanů si myslí, že vláda a ministerstva sdělují veřejnosti málo informací o své práci a některé údaje dokonce bezdůvodně tají. Tento nedostatek pociťují podle výzkumu agentury Sofres - Factum zejména podnikatelé, živnostníci a mladí lidé.
Rozumné kroky jen pod tlakem
Představy některých ministrů, že záda krytá opoziční smlouvou umožní kabinetu vládnout, jak se mu zlíbí, rozbil parlament při prvním čtení plánu státních financí. Vizi zpomalení privatizace bank zase smetla špatná ekonomická situace českých bank. A ustoupit zatím musel i ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla, který chtěl reformu důchodového systému zahájit zvyšováním daní. Sto dní Zemanova mužstva ve Strakově akademii tedy hlavně ekonomové nehodnotí nejlépe. „Jak se dalo čekat, pozorujeme snahu o zvýšení deficitu státního rozpočtu, zvýšení daňové zátěže, přidávání na státních platech, řekl analytik Martin Čihák z Komerční banky. Ekonom Živnostenské banky Pavel Sobíšek dodává: „Obecně jsem očekával, že toho vláda během sto dní stihne více. V důsledku své nezkušenosti nebo nedostatku invence však ztrácí příliš času aktivitami končícími ve slepé uličce, což odkládá jiná důležitá rozhodnutí.
Analytik Atlantiku FT Petr Prosker zhodnotil přínos kapitálovým trhům: „Vláda postrádá přesnou představu o tom, jak do budoucna zlepšit situaci na kapitálovém trhu. Je jasné, že tato oblast nebude prioritou sociálně demokratického týmu. Zlepšení současného stavu od této vlády rozhodně neočekávám. Navíc experty znepokojuje postoj některých členů kabinetu k nezávislosti České národní banky.
Optimismem nehýří ani průmyslníci. Připouštějí, že sociálnědemokratická vláda bude k průmyslu a podnikání vstřícnější než předchozí kabinety, a dokonce už i nastínila kroky, kterými by tyto záměry mohla realizovat. Ale přesto všichni unisono dodávají, že zatím nedošlo k ničemu jinému než k deklaraci dobrých úmyslů.
Finanční ředitel ústeckého Spolku pro chemickou a hutní výrobu Petr Hetto oceňuje snahu místopředsedy vlády Mertlíka prosadit etiku a morálku do podnikání, pozvednout právní povědomí a odpovědnost. Podle mluvčího Českomoravských dolů Jana Kuriala vláda zatím nesplnila jejich očekávání, protože nepřešla od slov k činům. A v kuloárech podnikatelé dodávají, že na dobré úmysly stejně vláda nebude mít peníze. Jedním z mála, kdo veřejně podepsal velmi kritický názor na vládu ČSSD, byl předseda výkonného výboru Barumu Continental Otrokovice Petr Pravec: „Současná vláda se usilovně historicky znemožňuje. K dosavadnímu přístupu nové vlády k chemickému průmyslu prohlásil: „Větší katastrofu si představuji velmi obtížně, horší je snad už jen znárodnění.
Krach čistých rukou?
Nejpádnějším důkazem, že ministrům se zatím příliš nedaří naplňovat bombastická předvolební hesla, je jednoznačně akce čisté ruce. Za pěknými slovy se neskrýval žádný hluboký obsah, natož pak jasně vymezená koncepce. Za tři měsíce po vstupu do Strakovy akademie se ukázalo, že členové kabinetu ani netušili, kdo by měl akci proti podvodníkům a tunelářům rozjet, a navíc ani nevěděli, jaký úřad k tomu má potřebné kompetence a síly.
Od ministra spravedlnosti tak akce čisté ruce jako horký brambor docestovala přes nejvyšší kontrolní úřad a BIS až k ministru bez portfeje Baštovi. Ten ovšem přiznává, že i to je nouzové řešení. Členy komise, která od minulého týdne pracuje pro vládní výbor na ochranu ekonomických zájmů, nakonec navrhly BIS, Ministerstvo financí, spravedlnosti, vnitra a jiné instituce. Práce komise, jména jejíchž členů vláda nechce s odůvodněním, že pracují v rizikovém prostředí, zveřejnit, by první výsledky měla přinést na jaře příštího roku.
Až potom se tedy definitivně ukáže, zda celá akce vyšumí do ztracena, anebo přinese výsledky, které sociální demokraté před volbami slibovali.
