Sázkové firmy mají podle poslanců platit daně, poplatky se jim ale odpouští
Společnosti, které provozují sázkové hry, nepodléhají za tuto činnost podle dosavadní právní úpravy klasickým daním, jako je daň z příjmu. Zároveň ani nemají nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. Musejí ale platit odvody na veřejně prospěšné účely a některé poplatky – správní, místní a na státní dozor.
Výše odvodů je odstupňována v pásmech dle výše obratu od šesti do dvaceti procent a stanoví se z rozdílu mezi vsazenými částkami a vyplacenými výhrami po odečtení poplatků, které jsou sázkové společnosti povinny odvádět. Správní poplatek činí deset procent z příjmu ze sázkových her sníženého o vyplacené výhry, místní poplatek dle vyhlášek obcí dosahuje až 5000 korun za přístroj a čtvrtletí, odvody na státní dozor činí jedno procento vypočtené stejně jako správní poplatek. Rozdělování odvodů je dosud v plné kompetenci samotných sázkových společností, byť jednotlivé příjemce či účel namátkově kontroluje ministerstvo financí.
Poslední schválená novela zákona o loteriích a jiných podobných hrách (tzv. Lex Farský), která má vstoupit v účinnost 1. ledna 2012 (ustanovení týkající se obecně závazných vyhlášek a místních poplatků jsou účinná již dnem vyhlášení, tj. od 14. října 2011), sjednotila výše odvodů na veřejně prospěšné účely na současnou horní hranici, tedy na 20 procent. Rozdělování odvodů novela sice nadále ponechala v kompetenci sázkových společností, zároveň jim ale uložila, že nejméně čtvrtinu z části odvodu musejí odvést obcím.
Novela se v některých směrech rovněž pokusila zpřísnit systém kontroly (například povinnost zveřejnit údaje týkající se částky, příjemce či účelu na internetu, kontrola i v případě převedení výtěžku na třetí subjekt, zákaz majetkového a personálního propojení provozovatele a příjemce). Novela však ponechala „zastropování“ správního poplatku, jehož maximální výše je i nadále omezena deseti miliony korun. Pouze u provozovatelů kasin toto omezení zcela bezdůvodně
neplatí.
Standardní zdanění
V rámci některých změn v daňovém systému, konkrétně zákona o jednotném inkasním místě, se vládní koalice rozhodla podrobit sázkové společnosti „standardnímu“ zdanění. Nově by tyto společnosti měly podléhat devatenáctiprocentní dani z příjmu. Dále by měly platit odvody z loterií a jiných podobných her neboli speciální loterijní daň ve výši 20 procent z obratu. Příjmy z této daně měly být rozdělovány následovně: z výherních hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení by obce dostávaly 70 procent a 30 procent by bylo příjmem státu. U ostatních druhů sázkových her by byl poměr opačný. Kromě těchto daní měli provozovatelé výherních hracích přístrojů (VHP), videoloterijních terminálů (VLT) a lokálních herních systémů navíc platit ještě poplatek 20 000 korun ročně za každý provozovaný výherní hrací přístroj, koncový videoloterijní přístroj a herní místo či poplatek podle dnů jejich provozování. Na druhé straně by již sázkové společnosti neplatily správní poplatky ani místní poplatky v dosud platném rozsahu, poplatky na státní dozor a ani odvody na veřejné prospěšné účely.
Všechno je jinak
Poslanecká sněmovna však 10. listopadu schválila na doporučení rozpočtového výboru jiná pravidla pro rozdělování této speciální loterijní daně: jedna třetina ministerstvu školství (účelově určeno pro financování sportu), třetina obcím a třetinu by nadále rozdělovali neziskovému sektoru sami provozovatelé sázkových her. Schválená úprava vyhovuje jak sázkovým společnostem umožňuje jim aspoň částečně rozhodovat o distribuci vlastních příjmů jimi zvoleným adresátům), tak některým neziskovým organizacím a institucím působícím v kulturních, školských, zdravotnických a sociálních oblastech, které by jinak přišly o příspěvky na financování své činnosti z těchto zdrojů. Určité problémy může vyvolávat nutnost poskytnout tyto odvody formou darovací smlouvy schválené ministerstvem financí (otázka jejich zdanění).
Situaci zkomplikovalo poněkud nepřehledné hlasování a předkládání pozměňovacích návrhů, rušení existujících a platných ustanovení. Ještě dlouho po hlasování nebylo jasné, co přijatá verze normy vlastně obsahuje. Pokud nedojde k další změně, provozovatelé sázkových her nebudou muset platit (zatím musejí díky Lex Farský) místní či extra poplatky za VHP, VLT ani herní místa lokálních herních systémů.
Přijaté změny bude brzy posuzovat horní komora Parlamentu. Senátoři mají často velmi blízko k problémům obcí, není tedy vyloučeno, že se budou snažit nedostatky přijatých změn odstranit. Kroky směrem k nápravě už podnikl také rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny.
