Praxe vyžaduje další legislativní kroky
Internet jako těžko regulovatelný globální informační kanál za normálních okolností postrádá záruku, že data byla zaslána osobou označenou ve zprávě jako odesílatel a že v průběhu přenosu nedošlo k jejich pozměnění. Právě tyto nejistoty způsobovaly, že přenos dat pomocí internetu byl považován ve srovnání s komunikací prostřednictvím tištěných zpráv za méně spolehlivý. Řešením tohoto problému je elektronický nebo digitální podpis, který umožňuje určit osobu, která je autorem datové zprávy přenášené internetem, a rozpoznat, zda–li došlo k pozměnění zprávy při jejím přenosu či nikoliv. Soukromý a veřejný klíč. Používání elektronického, respektive digitálního, podpisu je založeno na vztahu takzvaného soukromého a veřejného klíče. Uživatel si nejprve svou zprávu převede soukromým klíčem do souboru písmen a číslic a tuto zprávu pak připojí jako podpis pod daný text. Veřejný klíč, který byl schválen určitou ověřovací autoritou, pak umožňuje identifikovat odesílatele z jeho podpisu a zjistit, zda nedošlo ke změně zprávy. Rozdíl mezi elektronickým a digitálním podpisem spočívá v tom, že za elektronický podpis se považuje například číselná kombinace či heslo – PIN nebo naskenovaný vlastnoruční podpis, který je připojen ke zprávě, tedy jakýkoliv způsob, jakým lze „podepsat elektronickou zprávu. Digitální podpis je pojem užší než elektronický podpis, protože je pouze jedním druhem elektronického podpisu a zahrnuje podpis vzniklý použitím soukromého a veřejného kódovacího klíče. Zákon zrovnoprávňuje dokumenty. V České republice se o přípravě zákona o elektronickém podpisu začalo hovořit zhruba před devíti měsíci. Výsledkem diskusí pak byl návrh předložený několika poslanci, kteří o odborných stránkách návrhu diskutovali s odborníky ze Sdružení pro informační společnost. Jeho členy jsou také advokátní kancelář Weinhold Andersen Legal a společnost Arthur Andersen. Tento návrh zákona 24. května 2000 Poslanecká sněmovna schválila a postoupila jej k dalšímu projednávání Senátu. Základní ideou návrhu zákona o elektronickém podpisu je zrovnoprávnit dokumenty zasílané elektronickou formou s písemnými „papírovými dokumenty. Návrh zákona rozlišuje dva druhy podpisů – elektronický a takzvaný zaručený elektronický podpis. Elektronickým podpisem může být, jak jsme se již zmínili, například číselná kombinace či heslo – PIN nebo naskenovaný vlastnoruční podpis. Zaručený podpis představuje bezpečnější formu komunikace, neboť je jedinečný a jeho pojmovým znakem je jednoznačnost ve vztahu k osobě, která jej používá (na jeho základě lze dotyčnou osobu bez pochyby identifikovat) a jeho prostřednictvím lze zjistit, zda bylo se zprávou manipulováno. Potíže s více podpisy? V praxi bude používání zaručeného elektronického podpisu vypadat tak, že zájemce o jeho používání požádá ověřovatele informací o vydání osvědčení, které prokáže, že právě on je autorem zaručeného elektronického podpisu. Osvědčení lze pochopitelně vydat zájemci až poté, co ověřovatel zjistí a ověří jeho identifikaci. Aby bylo prokazatelné, že osvědčení bylo vydáno ověřovatelem informací, připojí ověřovatel informací svůj zaručený elektronický podpis k osvědčení. To bude obsahovat identifikační údaje oprávněné osoby a postupy pro ověřování zaručeného podpisu. Toto osvědčení bude nezaměnitelným způsobem vztaženo k vydanému zaručenému elektronickému podpisu a adresát zpráv podepsaných zaručeným podpisem je bude mít k dispozici, takže si bude moci ověřit, zda zpráva, kterou obdržel, byla podepsána určitou osobou. V praxi mohou nastat problémy s tím, kdy jedna osoba bude mít několik osvědčení a jedno z nich bude obsahovat jméno a příjmení a druhé pseudonym. Návrh zákona totiž explicitně nestanoví povinnost, aby fyzická osoba mohla mít pouze jeden podpis. Rozvoj e–businessu. Nejdůležitější částí návrhu zákona o elektronickém podpisu je paragraf 22, kterým se mění Občanský zákoník v paragrafu 40 odstavec 3. Tato část Občanského zákoníku stanoví, kdy se považuje písemný právní úkon za platný. Návrh zákona o elektronickém podpisu přidává větu, která svým významem zrovnoprávňuje písemné podpisy na listinách s elektronickým podpisem. Stanovil–li tedy nějaký právní předpis požadavek podpisu určitého dokumentu bez dalších podmínek, bude možné tento dokument podepsat elektronickým podpisem. Zákon přispěje nejen k většímu rozmachu e–businessu, protože například banky již nebudou muset vytvářet vlastní kódovací klíče pro komunikaci přes internet, ale také změní způsob komunikace mezi běžným občanem a státními orgány. Další kroky. Podmínkou používání elektronického podpisu je také existence úřadu, který bude vydávat povolení pro ověřovatele informací. Návrh zákona předpokládá vydání vyhlášky ministerstva spojů a dopravy, která bude specifikovat technické podmínky zaručeného elektronického podpisu, požadavky na věcné, personální a organizační předpoklady pro činnost ověřovatelů informací a požadavky na technické a programové vybavení používané ověřovateli informací. Podstatnou věcí, která není v návrhu zákona o elektrickém podpisu obsažena, je úprava poplatku ověřovateli informací za vydání osvědčení. V případě advokátů, notářů a znalců návrh zákona neobsahuje příslušné doplnění zákonů o jejich profesních odměnách. Lze tedy shrnout, že bude vytvořen solidní rámec pro používání elektronického podpisu, nicméně jeho širší používání v praxi je podmíněno dalšími nezbytnými legislativními kroky.