Každým rokem stále více firem vysílá zaměstnance pracovat do zahraničí, často do jiných zemí Evropské unie. Otázky, které na začátku vyslání zaměstnanci i jejich zaměstnavatelé řeší, se nezřídka týkají sociálního a zdravotního pojištění. Ve které zemi má zaměstnanec sociální a zdravotní pojištění platit? Ve které zemi bude mít nárok na zdravotní péči? Nebudou mu v budoucnu chybět roky odpracované v zahraničí pro nárok na důchod?
Nová pravidla
Vznik nejlepších podmínek pro volný pohyb pracovních sil je jedním ze základních cílů EU. Proto již v sedmdesátých letech vytvořila pravidla, jejichž smyslem bylo koordinovat legislativu jednotlivých zemí, aby lidé na pracovní migraci v rámci EU nedopláceli.
Od našeho vstupu do EU uplynulo již pět let. Za tu dobu se většina firem s koordinačními pravidly seznámila natolik, že vědí, zda bude, či nebude jejich zaměstnanec během vyslání do zahraničí spadat do českého systému sociálního a zdravotního pojištění. V březnu 2010 však budou v celé EU pravidla výrazně změněna.
Regionální zaměstnanci
V posledních letech se stále častěji setkáváme s úspěšnými Čechy, kteří v rámci nadnárodních firem získávají pozice regionálních ředitelů odpovědných za jejich chod nejen v České republice, ale i v dalších zemích. Dle současných pravidel většinou zůstávají součástí sociálního systému ČR – nadále platí české sociální i zdravotní pojištění. Z tohoto hlediska se tedy pro ně s nástupem do regionální pozice nic nemění. Ze současných koordinačních pravidel totiž vyplývá, že pokud zaměstnanec pracuje ve více zemích EU, je pojištěn v domovském státě, jestliže v něm vykonává část práce. Například Čech v pozici regionálního ředitele, jehož zaměstnává německá firma a který bydlí s rodinou v Praze, je sociálně i zdravotně pojištěn v ČR. Musí v ní však pravidelně každý měsíc odpracovat aspoň několik dní, přestože většinu těch pracovních stráví v zahraničí.
Od března příštího roku však již situace nebude natolik jednoznačná. Aby tento zaměstnanec mohl být na základě nových pravidel pojištěn v ČR, musí zde vykonávat takzvaně „podstatnou část“ činnosti. To bude splněno, jen pokud bude v ČR pracovat minimálně 25 procent času, či mu za práci v ní poplyne minimálně 25 procent výdělku. Pokud tedy regionální ředitel z uvedeného příkladu v ČR pracuje jen jeden den v týdnu, jen obtížně v ní bude moci být pojištěn. V budoucnu tedy bude muset on i firma přemýšlet o změnách ve výkonu regionální role či v odměňování. Jinak je čekají starosti s přechodem pojištění do jiného státu.
Vysílací politika
Pokud je zaměstnanec vyslán z České republiky do jiného státu EU na necelý rok, zůstává dle současných pravidel pojištěn v ČR. Pokud však jde o delší dobu vyslání, je zaměstnanec od počátku pojištěn ve státě, do kterého byl vyslán. To znamená, že on i jeho český zaměstnavatel musejí zjistit, jak problematiku sociálního a zdravotního pojištění upravuje zahraniční legislativa. Jaké povinnosti vyslanému zaměstnanci i české firmě ukládá a také výhody a nevýhody, jež z toho vyplývají. Zajištění a nastavení procesů, aby vše správně fungovalo, trvá mnohdy déle než celá doba vyslání. Nová koordinační pravidla to vzala v úvahu a dobu, po kterou vyslaný zaměstnanec automaticky zůstává v sociálním systému domácí země, prodloužila z jednoho na dva roky.
Mnoho firem má vysílací politiku – interní směrnice upravující pravidla pro vysílání zaměstnanců do zahraničí. Firmy v těchto politikách již v minulosti uplatňovaly současná koordinační pravidla EU, aby minimalizovaly administrativu, jež je s vysíláním zaměstnanců spojená. V současnosti tedy nastal čas na revizi a aktualizaci těchto vysílacích politik.
