Odchod Mubaraka by byl prospěšný podle necelé poloviny účastníků Manažerského barometru
Myslíte si, že Egyptu prospěje odstoupení Husního Mubaraka z funkce prezidenta?
- Ano – 45,2 %
- Ne – 25,0 %
- Nevím, nemám názor – 29,8 %
Situace v Egyptě zůstala během minulého týdne značně nepřehledná. Nová vlna násilností se zvedla po prohlášení prezidenta Husního Mubaraka, že hodlá zůstat v úřadu až do září. Proti demonstrantům, kteří i nadále trvali na svém původním požadavku na jeho odstoupení, se postavila armáda i Mubarakovi stoupenci. Potyčky si vyžádaly další mrtvé a stovky zraněných.
Komentátoři i politici jsou zatím v odhadech dalšího vývoje velmi opatrní. Odpověď na otázku, zda Egyptu prospěje odstoupení Mubaraka, označili za velmi složitou rovněž mnozí s respondentů Manažerského barometru.
„Nedovedu posoudit, zda mírná diktatura udržující pořádek je lepší či horší než to, co může nastat místo ní,“ vysvětluje jeden z nich. „Záleží hlavně na tom, do jaké míry by se po Mubarakově pádu dostali k moci islamisté. Anebo armáda,“ uvádí další. Značnou míru nejistoty odráží tato odpověď: Nevím, zda je pro Egypt reálná svobodná demokracie, vláda více či méně radikálních islamistů anebo chaos.“
Mnozí respondenti nicméně věří, že by Mubarakova rezignace ukončila násilí. „Akce, která uklidní davy a umožní tankům zajet do kasáren nebo na cvičiště, je správná,“ uvádí se v jedné z odpovědí. Další zmiňuje, že změna prospěje skoro vždy. „Mubarak není z rodu Ptolemaiovců, aby trůn dědil a byl tam až do smrti.“
Pro mnohé z těch, kteří se domnívají, že by Mubarak svým odchodem Egyptu pomohl, představuje určitou záruku opoziční vůdce Muhammad Baradej: „Má velkou podporu jak doma, tak v zahraničí a – alespoň podle jeho prohlášení – recept, jak dlouhodobě vyvést zemi z krize.“
Nebude to mít lehké. Jeden z účastníků barometru popisuje situaci v Egyptě takto: V zemi vládně autokratický socialistický režim, který se – zejména v ekonomice – velmi podobá situaci v KLDR. Klany spřízněných a provázaných rodin napojených na Mubarakův establishment drží monopol na domácí výrobu i dovoz. Důsledky jsou strašlivé: vše je předražené a nekvalitní. Jediný typ nekvalitní lednice s vysokou spotřebou elektřiny stojí v Egyptě v přepočtu 20 000 Kč při průměrném platu 2000 Kč.
Častý je názor, že odchod bude pozitivní jen zpočátku. „Odstoupení Mubaraka krátkodobě uklidní vášně, ale netuším, zda to dlouhodobě prospěje Egyptu,“ uvádí jeden z respondentů. Podobné obavy se objevují i v této odpovědi: „Z dlouhodobého hlediska je Husní Mubarak menší zlo než islámští fundamentalisté.“ Jeho odchod bude podle tohoto manažera znamenat začátek konce relativně civilizovaného Egypta. „Předpokládám, že dojde k ničení historických památek včetně bourání pyramid. Velmi pravděpodobně bude v relativně krátké době uzavřen Suezský průplav a následovat bude zničení Asuánské přehrady,“ uvádí.
Nad možnými důsledky nejen pro Egypt se zamýšlí i další účastníci ankety. „Pokud položíte otázku, zda je pro občana střední Evropy žádoucí politický převrat v Egyptě s nejistým koncem, bez váhání odpovím, že ne,“ uvádí jeden z manažerů. Jiný se obává, aby se „export demokracie“ do islámských zemí neobrátil a nestal se „importem problémů“ pro Evropu.
Obavy ze zvýšení nejistoty v zahraničněpolitické oblasti vyjadřuje i tento respondent: „Nevyloučil bych ani novou válku s Izraelem, protože domácí problémy se lépe řeší nebo zametají po koberec, pokud existuje jasný a blízký vnější nepřítel…“
Černý scénář není zdaleka ojedinělý: „I když tuto revoltu pravděpodobně začali lidé toužící po svobodě a možná i po demokracii, skončí podobně jako každá revoluce. K moci se dostanou islamisté, kteří jsou jedinou organizovanou skupinou uprostřed chaosu,“ uvádí jeden z manažerů. Také podle něj hrozí obdoba Íránu a vývoje, který tam nastal po útěku šáha ze země. „Následovat bude islamizace Tunisu a severního Súdánu, otřesy v Jordánsku a v Sýrii a občanská válka v Libanonu. Do problémů se dostane i Saudská Arábie, neboť bude obklíčena revolučními režimy, které jí neodpustí její spolupráci s Amerikou. Situace Izraele bude zoufalá a situace Evropy neradostná, uvádí tento respondent a dodává: „Někdy jsem doopravdy rád, že už mi je třiašedesát…“
Odpovídalo 104 manažerů
