Německá kancléřka Angela Merkelová je v čele úřadu od roku 2005 – od té doby navštívila Čínu dvanáctkrát a německý export se zvýšil z 20 miliard eur ročně na rovných 100 miliard. Merkelové se sázka na čínský trh vyplatila a umožnila další rozvoj německého průmyslu. Dnes se však situace začíná pomalu měnit, Čína se napevno zabydlela v nejvyšších patrech mezinárodní politiky a je opět na čase vyjasnit, jaký přístup chce západní svět zvolit.
Právě k tomu měly sloužit dva summity mezi Evropskou unií a Čínou, které se měly odehrát v průběhu letošního roku. Avšak kvůli globální pandemii nového typu koronaviru byly obě setkání dočasně odložena. Německo, které od začátku července přebralo předsednictví Evropské rady, doufalo, že se díky vzájemnému jednání zlepší obchodní vztahy mezi evropskými státy a asijským hegemonem, jelikož dosud není přístup evropských firem na čínských trh na takové úrovni, jako tomu v opačném směru.
Obchod s Čínou byl v posledních letech vždy ošemetný a to zvláště kvůli problémům, které se odehrávají uvnitř země – útlak muslimské ujgurské menšiny, snaha o pevnější ovládnutí dosud autonomní oblasti Hong Kong nebo diskuze o vyloučení firmy Huawei z budování nové digitální infrastruktury. Tyto problémy vyvstávaly v každé debatě o vztazích s Čínou. Na rozdíl od Spojených států nebo Velké Británie se Německo vždy snažilo zaujmout smířlivější postoj, tak aby nebyly poškozeny obchodní aktivity firem jako jsou Volkswagen nebo Mercedes.
Jeden příklad za všechny – nedávné události v Hong Kongu, které rozpoutal nový bezpečnostní zákon pevninské Číny de facto porušující princip „jedna země, dva systémy“, ke kterému se Čína zavázala, zůstal bez důraznější odezvy z řad německých vládních politiků. Naopak Británie se po odpoutání od společné zahraniční politiky EU vrhla do diplomatických potyček s Čínou po hlavě – obyvatelům Hong Kongu, kteří stále z koloniálních dob disponují britským zámořním pasem, nabídne britské občanství.
„Vazby na Čínu jsou důležité,“ uvedla Merkelová a zdůraznila: „jsou strategicky důležité.“ Německá kancléřka i v době, kdy většina světových státníků viní Čínu z rozpoutání globální pandemické krize, která bude mít rozsáhlé ekonomické důsledky, nepřistupuje na tvrdou rétoriku a doufá, že německo-čínské obchody budou nadále vzkvétat. A podporu má i v řadách německého průmyslu, který prosazuje princip „změny skrze obchod“, tedy předpoklad že politickou situaci v jiné zemi lze ovlivňovat i skrze vzájemný obchod.
Myslíte si, že princip změny skrze obchod má šanci na úspěch?
„Pokud německá pracovní místa závisí na tom, jak se vypořádáme s kontroverzními tématy (ve vztahu k Číně, pozn. red.), tak bychom neměli přistupovat k pobouření, ale raději bychom měli opatrně zvažovat naše názorové pozice a činy,“ myslí si šéf Siemensu Joe Kaeser. U části německých elit tak panuje konsenzus, že Německo není tím pravým, kdo by měl silně rétoricky vystupovat vůči bezpráví a porušování lidských práv, které se v Číně stále odehrává.
Situace se však v průběhu let mění, německá společnost dříve více podporovala dobré obchodní vztahy mezi Čínou a Německem. Avšak mezi lety 2018 a 2019 klesla podpora spolupráce s Pekingem v německé populaci z 68 na 60 procent – nutno podotknout, že tento pokles byl naměřen ještě před začátkem koronavirové pandemie. A co více - dokonce 76 procent německých obyvatel souhlasí s tím, že by němečtí vládní představitelé měli zaujmout vůči Číně tvrdší postoj a to i v případě, pokud by to znamenalo nepříznivé ekonomické důsledky.
I některé německé politické strany by uvítaly změnu politiky vůči Číně. „Přístup na trh pro čínské zboží by mohl být zablokován, pokud Čína nebude respektovat mezinárodní zodpovědnost a povinnosti, ke kterým se zavázala,“ prohlásil německý sociální demokrat a někdejší šéf Evropského parlamentu Martin Schulz. Stejně tak i z menší opoziční strany FdP se ozývají názory, že je potřeba definovat vztahy s Čínou.
